1. Radši puch hospody a „opilý hroch“ v peřinách, než ticho
„Lu, zítra máme mač. Spím u dědka.“ tyto dvě věty byly pravděpodobně nejdelší manželova řeč za celý minulý týden! Jako vnímavá dlouholetá partnerka jsem si je přeložila tak, že celou sobotu bude mít manžel turnaj v kopané, večer půjdou s mančaftem do hospody (jako vždy, když něco vyhrají nebo prohrají). A jelikož v družstvu hraje i manželův sportovně neobyčejně zdatný otec, bude spát alkoholem vydatně posílený manžel u něj na baráku – jak to při takových příležitostech obvykle dělává…
Manžel dobře ví, že nesnáším, když je do kořínků vlasů nasáklý pachem naší vesnické knajpy, což je pro místní odpornou nálevnu ještě lichotivé označení! Navíc je mi pochopitelně nepříjemné, když se můj páchnoucí a nepřevlečený manžel s 10 pivy a 5 rumy v krevním oběhu svalí do čistých peřin a chrápe jako hroch v říji. Nikdy bych si ale nemyslela, že budu jednou ochotná tyto typicky mužské „záliby“ tolerovat raději, než to, že se manžel doma projevuje tak, jako by měl vyoperované hasivky. Stále dumám, co za jeho mlčením je. Sklony k nemluvnosti měl sice vždy, ale to, jak minimalisticky se verbálně projevuje v posledních letech, je extrémní.
- Jak se vyvíjel příběh paní Ljuby dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Někdy mám chuť jen tak zařvat a třeba na něj i hlasitě vybafnout
Manžel vždy působil spíše jako introvert, nikdy toho moc nenamluvil. Ale v době, kdy jsme spolu chodili, a ještě několik let po tom, co jsme se vzali, si snadno vybavím mnoho propovídaných večerů u vínka. Tyhle hezké chvilky mi vlastně chybí úplně nejvíc (kamarádka to nenahradí). Pochopitelně postrádám i takovou tu normální všednodenní komunikaci o tom, co koho trápí, kdo ho v práci naštval, co dělají jeho rodiče, sestra… Přirozeně nečekám, že si každý den na půl hodiny sedneme a budeme „krafat“ jako babky v cukrárně, jen už doma prostě šílím z toho nekonečného ticha. Někdy mám chuť jen tak zařvat a třeba na něj hlasitě vybafnout či naschvál něco rozbít, jen aby se rozkřičel.
Když už manžel promluví, obvykle si vystačí s částicemi a citoslovci. Asi nejčastější jeho slova jsou: „OK, hmmm a nevim“. Zvláštní ale je, že ve společnosti kamarádů je úplně jiný, jako by v sobě měl dvě osobnosti. Když občas pomáhám na hřišti, když je nějaká oslava nebo prostě jen letní grilovačka, a muž sedí u stolu s kamarády, bývá hlučný, povídá vtipy, komentuje vyprávění spolusedících – jako by to byl někdo úplně jiný! Myslím, že mezi chlapy je považovaný za zábavného společníka, který u piva nezkazí žádnou legraci. Ano, ani doma ji nezkazí – protože se ani o žádnou nepokusí!
Pokračování 3 / 4
3. Mlčí muž, mlčí i syn
Ticho, mlčení, absence komunikace je pro mě o to horší, že nekomunikativní není jen můj muž, ale i náš pubertální syn. Samozřejmě, že je to částečně zaviněné pubertou, co by si vyprávěl s maminkou? Ale kdyby se se mnou aspoň pohádal! Jenže on je stále zalezlý u sebe v pokoji, cosi montuje, pájí, vyrábí nebo sedí u počítače a stejně jako jeho táta mlčí, mlčí a mlčí. Když se ho zeptám, jestli chce večeři, zabrblá jen „hm“, stejně odpoví na to, jestli bylo jídlo dobré, zda má všechno do školy nebo nepotřebuje nějaké drobné apod. Kluk je ale hodný, nemá žádné problémy s kázní či učením. Naopak! Všude ho chválí, kamarády má, ale nevím, zda s nimi mluví, nebo jen mlčí do počtu.
Několikrát jsem se o tom s ním snažila mluvit, vysvětlit mu, jak to bude mít těžké s děvčaty, v práci a podobně, on mi ale klidně odpoví: „Mami, ty máš problém, já ne. Já jsem spokojenej“. Coby žena stále mlčícího muže však musím říct, že život s „mlčochem“ je k zešílení a dovedu si představit, že existuje mnoho žen a dívek, které by takového chlapa brzy opustily.
Pokračování 4 / 4
4. Když si stěžuji kamarádkám, jsem jí se svými starostmi pro smích
Mnoho mých kamarádek a kolegyň zažilo nevěru z partnerovy strany. Dvě známé se u svých partnerů potýkaly s domácím násilím a alkoholem. Když si mezi takovými dámami stěžuji na ticho, většinou se mi smějí. Jenže kdo to nezažil, nepochopí! Přijdu z práce a vyprávím, jak jsem v obchodě poprvé v životě resuscitovala jakousi postarší paní, která se skácela u pokladen na zem. Popisuji, jak přijela smykem sanitka a paní se probrala a začala být agresivní. Srdce mám v krku, ještě když to vyprávím a on mi na to zabrblá jen „hmmm“ a odejde mlčet na gauč a tupě zírat na politiky, kteří by na rozdíl od mého muže mlčet měli.
Nejde jen o to šílené ticho, ale také o to, že si vedle takového chlapa (a syna) připadáte jako vzduch, jako otravný hmyz, který by se měl vybzučet někde za rohem, aby nerušil spokojeného hrošího guru, rozvaleného na gauči. Tohle je fakt k zbláznění, připadám si doma jako v obřadní síni na Olšanech. Místo opony před rakví si každý večer přetahujeme peřinu přes nosy a „šmitec“.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!