Ljuba (46): Manžel stále mlčí a mě to přivádí k šílenství. Co mám dělat?

Je mi 72 roků, manželovi 70. Já si raději čtu, on pochoduje po městě. Ale to nejde pořád. Když jsme doma oba, sedíme naproti sobě, každý u svého stolu s PC a děláme si svoje, navzájem si radíme, protože jsme absolvovali každý jiný kurz. V poslední době mě to už dost štvalo a svěřila jsem se kamarádce. Řekla mi, abych začala chodit do klubu důchodců. Teď chodím 2 x týdně do klubu důchodců, 1 x týdně máme PC kroužek důchodců, absolventů U3V, který pro nás organizuje Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vyměňujeme si tam /bez lektora/ co kdo víme a učíme se navzájem.
K tomu ještě aspoň jednou za týden do knihovny, abych měl aspoň týden co číst. Doma toho spolu moc nenakecáme.
Není to ideální, ale je to lepší než nic. Měla jsem v sousedním domě kamarádku. Vzájemně jsme se navštěvovaly, pokecaly si /žádné světoborné věci/ a bylo nám fajn. Před rokem se odstěhovala mimo město a dojíždějí kvůli hodině kecání je to problém. A když se nudím, čtu. Z knihovny si téměř každý týden přinesu cca 7 knížek, přečtu je a jdu načerpat nové.
Teď právě já sedím u PC a píšu, manžel sleduje televizi. A je nám fajn.

mně připadá, že paní nechybí mluvení ale blízkost. Kdyby v tom vztahu byla blízkost projevená jinak než mluvením, třeba obejmutím a pod tak by jí to tak nevadilo, ale z toho jak popisuje jak fungují to skoro vypadá že už spolu snad ani nespí.......zkrátka přijde mi že v tom vztahu chybí blízkost a taková ta intimita a paní si myslí že té dosáhne mluvením. Ale mluvení jako takové pokud je bezobsažné a prázdné je o ničem. Je otázkou když paní chce pozornost a blízkost, kolik ji ona sama dává?

Dasa52: vyčerpaný denní limit - to je bombastická hláška :-))))

lebahu: to si nemyslím, že by měli nějaký problém. kdyby na něj byla tak přísná, tak by asi těžko chodila pomáhat při jeho sportovních akcích. to, že jde spát někam jinam mi přijde docela v pohodě z obou stran - ona se v klidu vyspí a on sice v botách, ale taky v klidu. btw: prý když spí někdo v botách, tak ho ráno děsně bolí hlava :-) co bych za to dala, kdyby šel ten můj spát k bráchovi, když jdou do hospody "na šachy". přijde k ránu a je samá legrácka, zatím co já, chci spát :-(

Cha, to ještě nic není. Ten můj chap toho nakecá ještě mnohem méně a nemůže pochopit, že někdo chce vykládat nějaké příběhy v celých rozvitých větách. Kdysi mi řekl, že průměrná žena řekne za den 5000 slov a že jsem už dávno vyčerpala denní limit. :-) Moje máti nám vyčítá, že jí odnaučíme mluvit, když je u nás na víkend. Ale nějak nevím, kde je problém. Když si chci pokecat, tak jdu někam s kamarády nebo si pokecám s mladými (ti jsou komunikativní až moc). Někdy mám trochu problém se s ním domluvit na důležitých věcech, jako je dovolená nebo z něj vymámit nějaké informace o jeho plánech na víkend, ale jinak mi to celkem nevadí. Aspoň nezatěžuje žvaněním o ničem nebo o politice (což je totéž).

no... toto je neřešitelný problém. Paní by chtěla muže "kecala", který je výřečný, samý smích a žert, se kterým je zkrátka zábava, on zase chce mít doma klid a hodit si "pohov", když tedy pravděpodobně jinde normálně mluví. Jenže to se nesešli dva k sobě, s tím se těžko co nadělá. Zbývá asi jediné - rozmyslet si, jestli mi takový život vyhovuje. A pokud naznám, že ano, že vlastně se můžu vykecat jinde a jinak mám muže ráda a chci s ním být, tak to nechat být. A pokud naznám, že tohle pro mě není k žití a bylo by mi líp sama nebo si zkusit najít někoho jiného, komunikativnějšího, tak to holt řešit rozchodem.... Ještě mě napadá - a manžela se paní ptala, proč s ní nemluví? Je taky otázka, jestli se mu jen nechce povídat, ale je mu s ní fajn, nebo mu opravdu ona je už úplně fuk a nestojí mu za tu námahu, aby s ní prohodil pár slov. I to by mohlo napovídat, jak jejich vztah řešit dál.

Paní si už mohla zvyknout,ale když jí to tak vadí,tak ať si mluví sama pro sebe,s kamarádkou ,asi ty její chlapy nebaví žvanit.Možná ani nemají co říct,tak mlčí.Horší než mlčení je ale nepřetržitý tok řeči od jednoho z manželů,který začne vstupem do bytu a končí mluvením ze spaní...,tak to je něco,čemu se moc nedá utéct,jedině říkat "h m" a těšit se,že kecalovi dojde ,že už toho bylo dost.Já osobně jsem raději v tiché domácnosti,někdy by mi nevadilo mlčet klidně celý den.

Tak divné není, že v hospodě baví společnost a doma mlčí. Mám takového kamaráda, bavič jako hrom, ale doma nemluva. Myslím, že to není nic neobvyklého. Mě tady spíš přijde, že oba (manžel i syn) jsou prostě od přírody mlčenliví, nemají potřebu pořád něco rozebírat a paní by zase všechno ráda rozebírala, vykládala, povídala...Notabene jestli do nich pořád takhle verbuje a hustí jak hrozně si s nimi chce povídat, myslím, že toho mají plné zuby. Ať je nechá žít proboha...ono je docela možné, že si s ní nemají o čem povídat...že je ty její tlachy co kdo dělal nezajímají.

No tak mě zase přijde celkem divné ,že pán v hospodě má plno řečí všechny baví a když přijde dom tak je z něho mlčoch nejspíš si nemá s paní o čem vyprávět nebo se mu ani nechce víc ho to nejspíš baví v té hodpodě .....

Ten mládenec (syn) má pravdu - problém má jen ta paní, nikdo jiný. Ono už vyplýtvat tolik slov, aby velmi široce a barvitě popsala něco, co vlastně žádný problém není, svědčí o tom, že spíš ona je jaksi až moc komunikativní, a to mlčení je nejspíš obrana druhých před její výřečností. Jednoduše se pánové snaží omezit neustálý proud řečí tím, že na ně nereagují, protože kdyby reagovali, bude to horší. Patrně se i tak dozvědí všechno, co kdy vědět chtěli a ještě i plno věcí navíc, které nikdy vědět nechtěli :-) a taky se divím, že manžel ještě neutekl a z té hospody se vrací, byť tedy upravený tak, aby mu byly řeči jedno :-)

No tak to nesouhlasím. Ať si chrápe tam, kde se ožral. Nevím, co je krásného na chlapovi, který smrdí chlastem, potácí se a blekotá nesmysly. Ovšem takového mlčouna mám doma taky, i když ne až takového extrémního. Já sama jsem docela komunikativní, ale tak nějak jsem si zvykla. Nechceš mluvit? Tak holt nemluv. Ale jak říkám, není to až tak extrémní. Syn je taky spíš po něm, ale na to jsem si zvykla, vždyť jsem ho vypiplala. Zato starší syn je zase ukecaný až to bolí. Zajímajvé je, že mají každý partnerku přesně k sobě. Starší má tedy hódně ukecanou a mladší spíš mlčenlivější. No, paní asi poradit opravdu nejde. Čím je chlap starší, tím je (zpravidla) horší.

Pokud oba mluví jinde a doma ne, bude pravděpodobně "porucha na vašem přijímači". Pokud se chudák chlap po pár pivech bojí jít domů a radši přespí jinde, ani se mu nedivím, že radši drží hubu a krok, protože pravděpodobně vše co řekne bude použito proti němu. Spíš se divím, že ještě neutekl.