Ljuba Hermanová: Milovala pozornost a muže, vdala se čtyřikrát

Ljuba Hermanová: Milovala pozornost a muže, vdala se čtyřikrát

Ljuba Hermanová se proslavila svým nezkrotným temperamentem, který jí umožnil užívat si život plnými doušky. Nebála se ničeho a do všeho dokázala jít po hlavě. Její největší vášní byli muži a v touze po lásce dokázala cokoliv.

Neratovická čertice

Narodila se v roce 1913 v rodině železničáře a dostala něžné jméno Luběnka. Maminka byla nadšená ochotnice, takže svou divokou dceru podporovala. Zpívala s ní, nechala ji, aby chodila na divadelní zkoušky, hrála na housle. Jako něžná holčička Luběnka se ovšem nechovala ani omylem. Prý se měla narodit jako kluk, protože s kluky lezla po stromech, házela kameny a hrála dokonce fotbal.

Když se přestěhovali do Prahy, přihlásila se na konzervatoř, a to i přes otcovy protesty. Ale i když zkoušky udělala, nikdy studovat nezačala. V létě totiž poznala ředitele Smíchovské Arény Fencla, který jí nabídl roli v revue Jak se dělá milion. A Ljuba okamžitě skočila rovnýma nohama do hereckého života. Od té doby putovala od divadla k divadlu a stala se z ní uznávaná sopránová zpěvačka a operetní hvězda.

Pokračování 2 / 6

Napříč divadelními scénami

Hermanová vydržela v každém divadle maximálně dva roky. Hrála ve Švandově divadle, kam ji přitáhli Jára Kohout a Ferenc Futurista. Těm dvěma doslova učarovala, a to nejen svýma dlouhýma nohama, které dokázala vyhodit až nahoru (což ostatně dovedla i ve svých sedmdesáti), ale hlavně svým zpěvem i tancem. Pak šla Ljuba do Národního divadla v Bratislavě, kde šla z role do role, chvíli byla i ve Vídni a pak ji čekala první role v satirické komedii Voskovce a Wericha – Peníze nebo život. Díky ní pak hrála jednu sezonu v jejich divadle. Další dva roky pobyla u Oldřicha Nového, jehož divadlo opustila nedobrovolně, když ji Nový propustil. Dozvěděl se totiž, že je poloviční Židovka.

Pokračování 3 / 6

Po válce se její kariéra rozjela

Podařilo se jí přežít válku, vystupovala pohostinsky, často měnila scény, a dokonce se živila jako pomocná síla v Lucerna Baru. Teprve později po válce se její kariéra znovu rozjela – a úspěšně. Zářila v Divadle V+W, v Hudebním divadle Karlín, v Divadle Na zábradlí, které spoluzakládala. Padesátá a šedesátá léta strávila Ljuba především na zájezdních představeních, po estrádách, zpívala šansony v malých divadelních klubech. Všude, kde byla, hrála, zpívala a tančila jako o život. Vitální byla opravdu až do konce svého života a diváci ji doslova milovali.

Pokračování 4 / 6

Film ve stínu divadla

Bohužel – v divadle sice excelovala, ale filmových rolí na rozdíl od svých tehdejších kolegyň tolik nedostávala. Zahrála si celkem asi ve dvaceti filmech. V tom prvním (Peníze nebo život) si zazpívala hit Život je jen náhoda společně s Hanou Vítovou. Údajně každá herečka tvrdila, že písničku napsal Jaroslav Ježek právě pro ni, protože ji miloval. Kde je pravda, se už nedozvíme. Obě stály za hřích a muži jim padali k nohám. Mezi nejznámější role Ljuby Hermanové dále patřily hudební komedie Jsem děvče s čertem v těle, komedie Panenka nebo slavná komedie Otec Kondelík a ženich Vejvara.

Po válce už si moc nezahrála. Podobně jako její kolegyně, tak i ona byla považována kvůli operetě za buržoazní herečku. Později se objevila například ve snímku Vražda ing. Čerta. V televizi se však objevovala mnohem víc, a to v různých pořadech, inscenacích či seriálech. Vydala řadu singlů, elpíček a desek a až do pozdních let sršela elánem.

Pokračování 5 / 6

Zábava, alkohol a drogy

Její krásu opěvovali mnozí muži. Imponoval jim zcela jistě její temperament. Když se zamilovala, klidně pustila k vodě toho, s nímž právě žila. Jak později sama říkala, neuměla podvádět, a i když to samozřejmě zkusila, došla k poznání, že se musí umět vždycky včas rozhodnout. Milovala zábavu, nevyhýbala se ničemu. Dokonce šňupala kokain, jak uvedla ve vzpomínkách Adina Mandlová, s níž jeden čas bydlela. Koluje o ní historka, jak nahá jen v kožichu běžela do jednoho pražského hotelu, aby koupila další dávku. Kokain, milenci, alkohol a flámy – takový byl život Ljuby Hermanové.

Pokračování 6 / 6

Čtyři manželství a čtyři rozvody

Ve dvaadvaceti se vdala poprvé za boxera Hrabáka, ovšem manželství dlouho nevydrželo. Podruhé se vdala až po válce a manželem se stal vyhlášený elegán Lorenc, který ji naučil, jak se má chovat ve společnosti. Později o něm Hermanová řekla: „Byl to formát, trpělivý, nerozčiloval se, nehádal. Byl jedinou pevnou rukou, kterou jsem nad sebou měla.“ Následoval architekt Jiří Dvořáček – a tříleté manželství.

Naposledy se vdala za Karla Šmídka, o devětadvacet let mladšího muže. Ten sice po čase Ljubu opustil kvůli mladší ženě, ale rozešli se v dobrém. I když navenek vypadala, že je šťastná, otázka je, nakolik se tak skutečně cítila uvnitř. Jedno je jisté. Odmítala stárnout a snažila se vypadat stále skvěle. Taky se stala jednou z průkopnic plastické chirurgie u nás a nikdy tyhle zákroky netajila. Zemřela bezdětná v květnu 1996.

Doporučujeme

Články odjinud