Sobotní návštěva nákupního střediska mě v mnohém překvapila. A to si každý den říkám, že takovou obstarožní osobu, jako jsem já, už nemůže překvapit nic. Omyl. Může. Překvapí. O překvapení v podobě pohublé peněženky mluvit nebudu, protože to je zákonitý výsledek, vleze-li ženská do obchodu.
Lososa do nosa... Nutelu? Do kelu
Sobotní návštěva nákupního střediska mě v mnohém překvapila. A to si každý
den říkám, že takovou obstarožní osobu, jako jsem já, už nemůže překvapit nic.
Omyl. Může. Překvapí. O překvapení v podobě pohublé peněženky mluvit nebudu,
protože to je zákonitý výsledek, vleze-li ženská do obchodu. Vcelku by mne spíš překvapilo
to, kdyby tomu tak nebylo. Ovšem překvapení se konalo. Jedno na místě, druhé až
doma. Asi abych si to lépe užila.
Projíždím s nákupním vozíkem velikosti klece na medvědy mezi regály, až se zastavím
v úseku lahůdek. Nápadně oblečená žena přede mnou bere dvacet deka uzeného
lososa, za bratru nějakých sto dvacet korun. O joj, lososa, toho taky můžu, mlsně na
to koukám. Velký pytel pracího prostředku, smějící se na mne z mého košíku, mi
posměšně špitá cosi o tom, že buď on, nebo losos. Svou pozicí si je neotřesitelně
jistý. Má pravdu, neřád. Nechávám si na lososa zajít chuň a v ceně sto dvacet
korun do vozíku přihodím různé poživatiny pro rodinu, které by jí měly vydržet
alespoň pro sobotní večer
Projíždím obchodem, přemýšlím, kde se zase ta moje skleróza podepíše. Pasta na
zuby
ubrousky
ne, všechno dobrý, všechno mám. Mezi regály s utěrkami narážím
na paní lososovou. Právě dojídá poslední kousek, papír mačká a odhazuje mezi utěrky.
O jednu z nich si navíc otře ruce. Měla jsem pocit, že jsem zkameněla. Rázem jsem
byla nemluvná jak ta ryba. Koukám kolem sebe, kde je prodavačka, ale než řádně
zaostřím a na druhé straně obchodu ji spatřím, labužnice je pryč. Splynula s
davem.
I pocítila jsem nutkavou potřebu obalit si nervy, vrátila jsem se do úseku dobrot a
koupila si Nutelu, rovnou pěkně velké balení. Ve skle. Nejsem troškař, že.
Doma pak usedám k televizi, chtivá podělit se s rodinou o lososový zážitek. Co to je
vůbec za lidi? vrtá mi hlavou. Otáčím víčkem, že si ten život jak se patří
osladím. Vytřeštěně zírám do nádobky, v níž pod víčkem chybí ochranná fólie
a nervy si částí sladkého obsahu z ní obalil už někdo přede mnou. A pěkně prstíčkem
tam zašňáral. Přešla mě chuň.
Snad ani raději nebudu přemýšlet nad tím, kolik takových milovnic lososů a zcela
jistě i jiných pochutin projde denně obchody a kolik jich neodolá pokušení
.
Autor: ebra