1. Je mu jen 16 let, ale připadá mi, jako by byl o 10 let starší
Je mi šestadvacet a učím na jednom pražském gymnáziu angličtinu a český jazyk. Obojí jsem studovala na fakultě, navíc jsem rok pobývala v Anglii. S hledáním místa jsem ani jako čerstvá absolventka neměla problém. Zato mám velký problém teď.
Na český jazyk jsem dostala mimo jiné i třídu septimánů. Je to třída, ve které je radost učit, sešli se v ní samí chytří studenti, kteří jsou celkem bezproblémoví. Pro začínající učitelku opravdové štěstí!
Hned při první hodině mě ale obzvlášť zaujal jeden ze studentů. Když jsem po třídě chtěla, aby se mi všichni trochu představili a řekli, zda rádi čtou a co jsou jejich oblíbené knihy, Michal mě úplně odzbrojil svou sečtělostí, přehledem, výběrem knih a projevem. Jako by mu nebylo šestnáct, ale o deset let víc!
Přitom to nebyl žádný typ hubeného intelektuála s brejličkami, ale naopak sportovní typ, urostlý a s obličejem, na který se asi holky lepí jako vosy na bonbon. To jsem ještě netušila, že se přilepím i já.
Na každou hodinu se septimou jsem se těšila. Probírat s nimi literaturu mě ohromně bavilo, viděla jsem zpětnou vazbu a tím víc se snažila udělat hodinu příště ještě zajímavější. Ale Michal, to byla kapitola sama pro sebe. Občas jsem měla pocit, že diskutuju se svým vrstevníkem, ne-li někým starším, dvakrát nebo třikrát mě svým postřehem dokonale uzemnil, sama bych na takovou věc nepřišla.
- Jak pokračoval Lucčin příběh, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Potkala jsem ho s dívkou a začala žárlit
Zjistila jsem, že na něj často myslím i doma, když si dělám přípravy. Ale dlouho jsem tomu nepřikládala význam. Pak jsem jednou šla ve škole po chodbě a on šel naproti mně s nějakou dívkou - z jeho třídy nebyla - která na něm přímo visela očima a něčemu se spolu strašně smáli. Vůbec mě neviděl, a tak ani nepozdravil. Uvědomila jsem si v tu chvíli, že mě to štve a že snad žárlím. Ale pak jsem se tomu sama zasmála.
Jenže ještě ten večer jsem si Michala našla na facebooku a z těch pár informací, které jsem mohla vidět i já, jsem se snažila zjistit, jestli je zadaný. Sama sebe jsem uklidňovala, že to dělám z čiré zvědavosti. Ale na další hodinu jsem z nějakého důvodu šla nervózní a s šimráním v břiše.
Když jsem se pak na Michala pořádně podívala, konečně mi to došlo. Zamilovala jsem se do něj! Jsem tři roky bez přítele, občas se mi nějaký muž líbil, zažila jsem i dva jednorázové úlety, ale teď jsem po těch letech naprosto bezpečně poznala, co se mi to stalo. A vyděsilo mě to.
Asi jsem na něj v tu chvíli civěla nápadně dlouho a navíc nereagovala na slova jiného studenta, takže nastala docela trapná situace, ze které jsem vybruslila horko těžko. Okamžitě jsem začala přemýšlet, co budu dělat. Co by, nic, řeklo by se asi snadno. Jenže to je těžší, než se zdá.
Pokračování 3 / 4
3. Připadá mi, že ví, jak na tom jsem
Zkuste si představit, že jste do někoho opravdu zamilovaní - nejen, že se vám líbí, ale že také hltáte každého jeho slovo, vychutnáváte si jeho pohyby, gesta, pořád máte potřebu se na toho člověka dívat, myšlenky vám při hodině zabíhají k němu stejně jako oči. Zkuste tohle zvládnout a utajit ve třídě teenagerů!
Je to čím dál těžší. Dělám jakoby nic, ale přitom stačí, aby se Michal při hodině podíval na některou ze spolužaček, a já se z toho celá roztřesu. Jednu z nich dokonce začínám nesnášet, protože se s ní nějak moc baví, a už několikrát jsem k ní byla dost nespravedlivá. Ne že bych chtěla schválně, jen jsem si nedokázala pomoci.
Pokračování 4 / 4
4. Co bude dál?
Nejhorší je, že mi připadá, jako by Michal nějak vytušil, co se mi honí hlavou. Poslední dobou na mě při vyučování zírá skoro stejně upřeně jako já na něj, občas se tak zvláštně usměje. Skoro jako by se mnou flirtoval. V tu chvíli vždycky začnu být strašně upjatá a on se tím snad baví. Minulý týden za mnou po hodině přišel do kabinetu a strašně moc chtěl řešit jednu knihu, i když to s výukou nijak nesouviselo. Nakonec z něj vylezl dotaz, jestli půjdu na maturitní ples posledních ročníků. Odpověděla jsem, že zřejmě ano, a on mi na to řekl, že to je skvělé, protože by si se mnou moc ráda zatancoval. Naštěstí v tu chvíli zazvonilo a já se stihla jen usmát, jinak nevím, co bych mu odpověděla.
Začínám se bát, aby se nestal nějaký průšvih. Se studentem se opravdu zaplést nechci, natož šestnáctiletým, i když vypadá starší a především se tak chová. Ale pravdou je, že takhle zamilovaná jsem snad ještě nebyla, a svým způsobem o ten pocit nechci přijít...
Lucie, 26 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
