LUCIE (35): Tchyně je pro mě velký problém. Nesnesu ji

Ono je vždycky něco za něco. Společné bydlení holt s sebou nese i určitou ztrátu soukromí, dost pochybuju, že by se tomu v jednom domě dalo vyhnout. Lucie si měla vymezovat hranice dřív, než až teď po letech, nicméně nikdy není pozdě to aspoň zkusit. Proč by si nemohla s tchyní promluvit? Rozumně a bez emocí vysvětlit, co jí tolik vadí, a jak by si to představovala? Ona už dopředu ví, že by to k ničemu nevedlo, a ani to nezkusila. Totéž s manželem - když se s ním bude hádat, nebude to mít žádný výsledek. Nikdo není přístupný argumentům, když se na něj ječí. Tak mu to Lucie může napsat. V klidu, uvážlivě, bez rozčilování. Než to napíše "na čisto", může v tom libovolně škrtat a přepisovat, což se v ústním projevu nedá, že. ]:-D Nebo dneska existují na každém druhém rohu mediátoři. I tady na ně bylo tuny reklam. Pořád je lepší zkusit něco - cokoli, aby se situace změnila k lepšímu, než to dotáhnout k rozvodu, kterým by Lucie nic moc nezískala. Jistě, dalo by se to vyhrotit tak, že pokud skutečně je ten Jarda podle práva dnes jediným majitelem toho domu, tak že by dům prodal, koupil dva byty daleko od sebe, a tím by měli to požadované soukromí, ale vztahy v rodině by šly do kopru, a to už by nikdo nezachránil. Ona je fakt na místě přece jenom jistá vděčnost za to, že mladí můžou v tom domě bydlet, není samozřejmost, že by rodiče darovali dům a není na místě od nich očekávat, že zalezou někam do koutka a nebudou mladým "překážet".