LUCIE (40): Manžel je na syna příliš tvrdý, nutí ho sportovat proti jeho vůli

5. 11. 2020
LUCIE (40): Manžel je na syna příliš tvrdý, nutí ho sportovat proti jeho vůli
Manžel Lucie je sportovec tělem i duší. A totéž očekává i od jejich syna. Ten se však v tomhle ohledu příliš nepotatil. Ne že by se nechtěl hýbat, jen to zkrátka bere jako hru a zábavu. Manžel se ovšem rozhodl, že to změní, a na syna je příliš tvrdý.

Michal, můj manžel, sportoval odjakživa. Už na střední škole hrál závodně všechny možné týmové sporty, do toho běhal, plaval, jezdil na kole, na lyžích, na běžkách… Tenhle zápal mu vydržel dodnes a já jsem si za ta léta s ním už zvykla, že místo divadel a koncertů objíždíme spíš sportovní akce.

Nijak mi to nevadilo, sama mám pohyb ráda, ale na rozdíl od muže ho dělám pro radost, ne pro výkony. Je mi jasné, že on mojí jógou nebo pilates pohrdá, protože „to není sport, ale jen takové plácání, aby měly ženské dobrý pocit, než půjdou na kafe“. Přesto jsme si dokázali vždycky vyjít vstříc a našli i sportovní aktivity, které jsme dělali společně.

Po narození malého Míši byl Michal nadšený. Syna si přál a už odmala plánoval, co všechno s ním bude podnikat, jakmile kluk povyroste. Samozřejmě na sportovním poli. Na nějakou kulturu muže příliš neužije.

Prvních pár let manžel syna pozoroval málem jako nějaký pokusný exemplář. Při každém neobvyklém pohybu hlásil, že syn bude rozený hokejista/fotbalista/atlet, jak se mu to zrovna jevilo.

A když mu byly čtyři roky, zavelel, že je nejvyšší čas ho přivést ke sportu nějak pořádně. Míša si do té doby vystačil s běháním na hřišti, odrážedlem a sáňkami, ale když ke čtvrtým narozeninám dostal kolo, manžel se do toho opřel.

Nejdřív jsem jeho počínání sledovala spíš pobaveně, pak trochu s obavami a teď už vyloženě znechuceně. Synovi je sedm let, a jestli se Michalovi za ty tři roky něco povedlo, tak spíš mu sport postupně znechucovat. Tedy pravý opak toho, co zamýšlel.

Vím, že to myslel dobře. Abych se ho zastala – nežene syna do sportu proto, aby z něj vyrostl druhý Jágr nebo Nedvěd a vydělával miliony. Podle vlastních slov prý pouze chce mít doma pořádného kluka a ne bábovku. A taky zajistit, aby „kluk jednou nedělal kraviny. Protože kdo nechá duši na hřišti, ten nemá čas vymýšlet blbosti a nějaký drogy ho zajímat nebudou“.

S tím souhlasím, na tom se oba shodneme. Jen byla možná chyba, že jsem mu kdysi v souladu s tímto názorem odkývala, ať s Míšou sportuje. Nepředstavovala jsem si, že čtyřletého kluka bude honit na kole jako nadmutou kozu a nedopřeje mu ani chvíli odpočinku.

V pěti letech pak začaly nejrůznější sportovní kroužky. Muž razí názor, že se má vyzkoušet všechno, aby se vidělo, na co má Míša talent. Že by třeba sportovní nadání neměl, to si manžel vůbec nepřipouští.

Postupně tak Míšu zapsal na všechno, co je v našem okolí k mání: od fotbalu přes tenis, karate, parkur a atletický kroužek po plavání. Syn poctivě na všechno chodil nebo chodí, ale že by se nějak těšil, to se říct nedá. Je toho na něj zkrátka moc. A co víc, táta ho nutí sportovat i ve volném čase.

Vím, že je to lepší, než kdyby seděl doma u televize (nebo za pár let u počítače), ale tohle je druhý extrém. Míša si se mnou rád čte a kromě večerů nemáme kdy. Jenže on v posteli usne do minuty, jak je z celého dne unavený. Ve všední dny chodí na sportovní kroužky anebo ho táta vytáhne ještě sám na kolo. A o víkendu ho honí dvakrát tolik. Slova jako únava, nechci, už nemůžu se vůbec nesmějí říkat nahlas.

Když se k nim přidám, manžel Míšu hecuje, aby maminku předjel a nenechal se porazit ženskou. Syn chce manželovi udělat radost, tak se snaží, i když vidím, že zároveň je mu to hloupé kvůli mně. A já zase záměrně jedu pomalu, protože bych ho porazila. Je to celé jedno velké divadlo.

Několikrát už jsem se s mužem na toto téma střetla. Nelíbí se mi, kam to vede, protože vidím, že syn je čím dál unavenější, sám mi kolikrát večer říká, jak se těší do postele, až si konečně odpočine. Ale manžel tvrdí, že si prostě musí zvyknout, že je to logické. No nevím, v sedmi letech podle mě ještě nemusí nic, ale možná jsem já za tu příliš měkkou. Každý to vidíme trochu jinak.

Já si každopádně všímám toho, že syn je nejšťastnější, když může jen tak lítat s kamarády po hřišti bez nějaké řízené organizace a tlaku na výkon. Vyblbne se, hýbe se na čerstvém vzduchu, je s kamarády. Co bychom chtěli víc?

Manžel v něm chce probudit soutěživého ducha a stejnou posedlost sportem, jakou má on sám. Ale zatím se mu podle mě daří pravý opak, jenže to nechce slyšet.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Pracovní podmínky vás nezajímají a jedete si svoje povinnosti. Nadřízenému se líbí váš styl práce a správné rozhodování. Nyní totiž máte talent vidět problémy dříve než on! Děláte na své…

Nejčtenější články

Doporučujeme