Komentáře k článku zpět na článek

Rambíša 8. 11. 2020 | 16:53

Takové násilné vnucování sportu se akorát obrátí proti otcovi,jen co bude synek starší.Každý není sportovně založený,u nás doma nikoho rodiče nenutili do ničeho,sami se skoro ničemu nevěnovali.Takže já neumím jezdit na kole,nebyly na to ani peníze,ale umím bruslit,plavat,jezdit na běžkách.Moje děti jsme akorát včas naučili na kole,plavat,chodili na karate - to chtěli samy,ale moc dlouho nevydržely....Chodili jsme hodně pěšky na dlouhé výlety...Některé děti jsou zaměřené spíš na umění,hudbu,divadlo a nějaké nucení do sportování je akorát otráví.Všeho s mírou.

helza 8. 11. 2020 | 13:20

@j66: My měli "úchyla", konkrétně pedofila souseda. Když jsem chodila do 4. třídy ZŠ, tak jej propustili z basy a jak doma, tak ve škole jsme byli všichni poučeni co a jak. Ale dnes je toho nebezpečí o hodně víc, děti jsou i proto vpodstatě méně samostatné a i ta trestní zodpovědnost rodičů je na jiném levelu. I když postupně dítě osamostatňovat je pro ně velmi důležité. Takže třeba Anička chodí na gyml od 10. let a nejde to jinak, než že jede přes 1/2 města sama. Autobusem, v létě na kole, či koloběžce. Pamatuji si, jak měla těch 10 let, jak mě honila na polní cestě, že nesmíme jet vedle sebe a musíme jet vpravo . A do školy chodí
samy všechny vnučky, mají rodiče v práci.

helza 8. 11. 2020 | 13:02

@Elynor: Máš pravdu v tom hlídání. Když přijedou vnučky na prázdniny k nám, jsou jako urvané ze řetězu, jak si užívají svobody. Navíc je rozdíl i v tom placení. Dnes všechny sporty něco stojí a není to málo. Takže samo dítě se jenom těžko může někam samo přihlásit.Nicméně já a většina mých kamarádů dělala i sporty. A když mi je rodiče "zarazili", našla jsem si zase vždycky jiné. Až v patnácti, když jsem začala veslovat jsem se jim postavila a zarazit si to nenechala. A byla to celá odpoledne na loděnici, v zimě v sokolovně, soboty, neděle závody. A že jsem vstávala celý druhý stupeň základky v 5 ráno a před školou běžela na stadion, tam hodinu běhala kolečka a ze stadionu do školy - taky nebylo lítání. A moje děti dělali sporty, hokej i fotbal hráli v oddílech, s každodenním tréninkem a nedělními zápasy, jitka balet v lidušce. A všichni si to vydyndali ještě ve školce. Jitka pustila balet až někdy v 7. třídě, kdy měla klavíru a všeho okolo něj nějak víc. Mimochodem i všechna vnoučata něco dělají, podle toho, co dělat chtěja. A všechna toho dělají hodně a stejně jsou ještě nevydováděná a divoká až hrůza. Pokud je dítě unavené, určitě to nenív pořádku.

helza 8. 11. 2020 | 12:47

@j66: Tohle znám. Měli jsme spolužáka, který chodil do gymnastiky. V sokole, kam jsme chodili skoro všichni, jsme jeho výkony i jeho osvalenou postavu obdivovali. Ale pak jsme my všichni rostli a on se zarazil - zdravotně jej to sice nepoškodilo, ale psychicky tím velice trpěl. Jsou cviky, které nejsou pro malé děti, kvůli potřebě růstu vhodné, dnes už to sportovní lékaři a většina trenérů ví.

j66 8. 11. 2020 | 11:49

Každý sport není vždycky ku prospěchu konkrétního dítěte i když ho třeba baví. Bohužel se to projeví obvykle až později, kdy s důsledky už nejde nic udělat. Můj syn chodil na karate, vybral si to sám a bavilo ho to a necvičil závodně bylo to jen mimoškolní aktivita, aby neseděl doma. A nakonec se ukázalo, že to vůbec vhodný sport, že má bolesti a problémy s klouby a ztenčenou chrupavkou v důsledku různých protahovacích cviků, které jsou u karate nezbytné.
V podstatě podobné to bylo se synem kamarádky, kterého jeho táta vozil na hokej a kluk byl v 10 letech už byl po operaci menisku

j66 8. 11. 2020 | 11:28

Já jsem dítě z vesnice a chodila jsem jen do hasiče, tj. cvičili jsme požární sport jednou týdně, přes zimu se schůzky nekonaly a na jaře jsme jezdili na okresní soutěž pod stan, hasičským autem. Jinak jsme běhali venku, přesně jak píše Helza. Do školy 5km, jsem jezdila autobusem a spojení nebylo takový, aby umožňovalo bezproblémovou dopravu na mimoškolní aktivity a zpět. To bych zpátky chodit pěšky a to se mi teda určitě nechtělo. Nicméně už tenkrát (70-tá léta), mi tatínek říkal, abych se nebavila s cizíma lidma a taky s některými sousedy, k nikomu do auta nesedala, nic si od nikoho nebrala apod. Úchylové byli už tenkrát !

Elynor 8. 11. 2020 | 08:13

@helza: Opět je třeba rozlišovat. To "lítání venku", s kamarády, a hlavně bez přítomnosti dospělých, to je úplně jiná činnost, než trénink nějakého sportu v organizované skupině pod vedením trenéra. Obávám se, že tu první činnost dnes řada dětí vůbec nezná, nikdy nedostaly takovou příležitost. Protože svět je zlý, lidi zkažení, na každém rohu úchyl, a tedy není možno nechat dítě bez dozoru, všude se musí dovézt autem a potom zase vyzvednout, všude ho někdo doprovází a když náhodou ne, tak se musí hlásit mobilem, kde je, kam jde, kdy přijde, a běda, jak ne. Dokonce se vyrábí hodinky, které hlásí rodičům na mobil, že dítě opustilo "bezpečnou zónu", kam smí samo chodit. Neuvěřitelné. Já bych to mým synům nikdy neudělala, aby se museli cítit jak vězni. Ostatně i ta matka z článku dítě samotné nikam nepustí - kluk je sice na hřišti s kamarády, ale opět pod jejím dozorem, podle toho, jak to popisuje. Ano, dnešní děti jsou jiná generace. Nevím, jestli je to dobře. Mně je mojí vnučky upřímně líto. Za svůj život ještě nikdy nebyla ani jediný den bez rodičů. Vždycky má maminku za pozadím. A samozřejmě že je nemotorná, protože maminka nedovolí, aby se to dítě věnovalo nějakému sportu. Co kdyby se jí něco stalo... bohužel tatínek chce mít doma klid, takže na rozdíl od otce z článku radši mlčí, a nechává to osudu. Smutný příběh.

helza 7. 11. 2020 | 16:21

Ještě, že jsem svůj příspěvek nenapsala celý. Chtěla jsem totiž ještě napsat, že děti se musí spíš krotit, že pohybu a cvičení mají samy od sebe dost. Inu, jsem asi jiná generace. Nevzpomínám si, že bych někdy dobrovolně aspoň chvilku seděla ale ani u dětí si na to nevzpomínám. A že to byla pro mě pořádná zátěž, když byli malí a já kluky každý ráno vozila na 6 na hokej a odpoledne na fotbal. A soboty a neděle na zápasy. S dcerou to už tak horké nebylo, měla jenom balet, protože výtvarka a klavír a sbor - ale to jsou jenom kroužky a oddíly, i mimo to lítali celý den. A když si vzpomenu na sebe, tak ani nemluvím.

Mata69 6. 11. 2020 | 10:34

Souhlasím s Elynor, jistý nátlak na dítě, aby vůbec něco dělalo musí být. Někdy je asi těžké najít tu hranici, ale pokud je rodič jen trochu při smyslech, odhadne to. Maminka v článku si neopomene rýpnout, že tatínka na nějakou kulturu moc neužije...no, tatínek zase může říci, že jí neužije na sport. Měli by si spolu jako rodiče promluvit a být více jednotní. Hecování syna, aby předjel maminku a "švindlování" maminky, aby to synkovi nebylo líto, že porazil maminku...no, jezdím na kole se svými chlapy taky, takže ano, maminka je daleko za nimi samozřejmě, ale na nejbližší křižovatce nebo kopci na mne čekají. Nebo se vrátí, aby se přesvědčili, že maminka neleží vysílená ve škarpě
Nic nebrání tomu, aby si synek s maminkou v posteli četl, to je naprosto v pořádku a nic proti ničemu - sportuje s tatínkem a s maminkou má jiné aktivity. Jen nesmí ani jeden rodič ty svoje aktivity s dítětem povyšovat nad ty druhé nebo je shazovat. Mají být v souladu.

Elynor 6. 11. 2020 | 05:23

Taky bych řekla, že ten popis je poněkud přehnaný. Že to dítě sice vystřídalo víc sportů, ale ne současně. Maminka zřejmě lehce přehání ve snaze ochránit jediné dítě a chce z něj mít maminčina mazlíčka. Je třeba taky vzít v úvahu, že děti, kdyby je nikdo nenutil, tak by se samy do ničeho nehrnuly. Ani do sportu ne, natož třeba do učení. Je hezké, že si chlapeček rád čte s maminkou v posteli, ale to mu do života nic moc nedá. Někdo ho musí donutit chodit do školy, naučit se sám číst a psát, učit se zeměpis a matematiku a jiné neoblíbené předměty, a podobné je to i se sportem. Když nebude muset, nebude dělat nic. A maminka by ho jistě moc nepřemlouvala, chudáčka unavenýho. Ano, nemá se to přehánět, má se sportovat úměrně věku dítěte, ale od toho jsou ti trenéři, ti na to mají vzdělání. Navíc v okamžiku, kdy se trenér dozví, že dítě chodí na víc sportů, zachová se jako žárlivá milenka a dá rodičům nůž na krk, aby si vybrali, kam potomek bude chodit. Obvykle tedy preferuje vlastní oddíl pochopitelně, ale argumenty jsou podobné - dítě je unavené a nemůže pak dělat jeden sport pořádně, když toho má moc. A tomu trenérovi to taky přidělává práci. Takže ano, já jsem pro, vybrat jeden sport, a tam chlapečka honit, aby tam fakt chodil, a hejbal se. Sama jsem v pěti letech začala chodit do Sokola, a přes to nejel vlak, všechny děti chodily do Sokola, vůbec nepadalo na váhu tam nechodit. Ve škole na druhém stupni povinně na sportovní hry, po vyučování, nad rámec běžného školního tělocviku, a od dvanácti oddíl lehké atletiky. Jasně že jsem byla líná a nechtělo se mi tam kolikrát jít. Ale ten jeden trénink za týden mě nezabil, a vlastně z toho dodneška žiju. Kdyby mě k tomu rodiče "nedokopali", tak sama od sebe bych fakt nesportovala. To bych měla X výmluv, co jiného bych dělala radši. Někdy to bez jistého nátlaku s dětma nejde.

Mata69 5. 11. 2020 | 17:35

Mno, bude ten článek asi trochu přehnaný. Jedno dítě během týdne rozhodně nemůže stihnout tréninky fotbalu, tenisu, parkuru, karate, atletický kroužek, plavání...Možná to za ty dva roky stihl postupně, ale i tak. Tréninky bývají od každého sportu tak dvakrát týdně (i vic) tak nevím jak by to všechno stíhal. Ale asi to fakt tatík přehání, nevidi, že je kluk unavený? Kdy stíhá školu a úkoly? Maminka by místo psaní do časopisu měla rázně zakročit. Domluvit se na maximálně dvou aktivitách a nechat kluka taky jen tak žít prostě. A jestli je tatínek zabedněnec, což takové šílené rodiče také znám, vzít ho s klukem k dětské lékařce, ať si to vyslechne co může způsobit. Odpor ke sportu by bylo to nejmenší.

helza 5. 11. 2020 | 09:56

@Radna: Moji prarodiče byli velcí sportovci. A ejhle - maminka všechno, co jenom zavánělo sportem totálně nenáviděla. A postupně mi zakázala všechno, co jsem ráda dělala (krasobruslení, balet, házenou...).A navíc - manžel Lucie žádný sportovec není. Dnes už totiž každý, i amatérský, sportovec ví, že k tomu, aby dosáhl nějakého výkonu a nenadělal víc škody, než užitku, je stejně jako tréning důležitý odpočinek a "správné dávkování". Zvláště u dětí. Dítěti může sport nejenom znechutit, ale může mu i nenávratně poškodit organismus. Proto si lidé platí trenéry - aby se nesprávným tréninkem nepoškodili. Být Lucií, zašla bych s dítětem k dětské lékařce a poradila se s ní.

Radna 5. 11. 2020 | 08:30

No, to je tedy síla. Pevně doufám, že ve výsledku otec synovi maximálně znechutí komplet sport a ne že ho tím přetěžováním i nenávratně poškodí zdravotně.

Přečtěte si také

Horoskopy

Nejdříve to v práci vypadalo prapodivně a moc jste se neprojevili. Nyní je to jinak a nebojíte si…

Nejčtenější články

Doporučujeme