Lucie zažila lásku na první pohled, která vzala rychle za své. Přesto však nezapomněla a doufá, že se jednou její milý vrátí... Vyjde jí to?
Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled. Říkala jsem si, že mně by se něco takového nemohlo stát. Ale přepočítala jsem se. Jednou jsem uviděla ty modré oči a byla jsem ztracená. Během pár sekund jsem měla pocit, že on je ten pravý…
Stalo se to před hodně lety. Řemeslníci tehdy začali vyměňovat okna v bytě u mých rodičů. Ti ale museli do práce, a tak jsem byt dostala na starosti já, abych ho ohlídala. Ono ráno řemeslníci dlouho nešli, tak jsem se rozhodla, že ještě vyběhnu vyvenčit psa.
Laura Poláková
15. října 2019
Zrovna jsem mu na chodbě připínala vodítko, když mě míjel zajímavý muž. Nechtěně do mě vrazil, ale hned se omluvil. Měl překrásný hlas a úžasné pomněnkové oči. Oněměla jsem a s úsměvem proklouzla kolem něj ven.
Později, když jsem koukala na televizi, zazvonil zvonek. Otevřela jsem a tam stál on. „Můžeme?“ zeptal se a já bez jediného slova pootevřela dveře, aby on i jeho kolegové mohli projít. Celý den, kdy pracoval na našich oknech, jsme po sobě pokukovali. Věděla jsem, že ani já mu nejsem lhostejná.
Laura Poláková
13. října 2019
Večer zůstal v bytě poslední. Přišel ke mně a představil se. Nenechal mě nic říct a nečekaně mě políbil na ústa. Nebránila jsem se. Pak beze slova odešel. Druhý den se zase zastavil, tak jsem ho pozvala na kávu.
Sotva jsem ale dala vařit vodu, ucítila jsem na krku jeho horký dech. Pomalu jsem se otočila a políbila ho. Věděla jsem, že po mně touží stejně jako já po něm. Čas se najednou zastavil a mně bylo všechno jedno. Vnímala jsem jen jeho polibky, hlas a pohled do nejkrásnějších očí na světě. Dlouho jsme se milovali. Šeptal mi, jak se mu líbím, jak spolu budeme trávit čas. Bylo to to nejdelší a nejvášnivější milování, které jsem zažila.
Laura Poláková
10. října 2019
Snad v okamžiku jsem se do něj zamilovala a nechtěla jsem, aby tyhle chvilky vůbec kdy skončily. Přitulila jsem se k němu, ale on se odtáhl, oblékl a řekl, že musí jít pracovat. Znovu mě políbil tak něžně, jak to uměl jen on, usmál se a odešel. Nevěděla jsem, kdy ho zase uvidím, ale doufala jsem, že se brzy objeví.
Uběhl týden, než zaklepal v podvečer na dveře. Otevřela jsem celá rozzářená. On mě ale zpražil slovy: „Mám ženu a dítě. Oba mám rád. Tebe sice miluji, ale není nám souzeno být spolu. Budu na tebe vždycky vzpomínat. Nikdy nezapomenu.“
Laura Poláková
8. října 2019
Bylo mi do pláče, chtělo se mi křičet. Objal mě, políbil na čelo a zmizel. Chtěla jsem na něj zavolat, rozběhnout se, ale tělo mě neposlouchalo. Jen jsem zabouchla dveře, svezla se k zemi a plakala. Bude to sice už pár let, ale já na něj stále čekám. Mezitím jsem sice potkala jiné muže, ale žádný se mu nevyrovnal. S jedním jsem si dokonce založila rodinu, jenže jsem mu nebyla schopná dát dostatek lásky, a tak mě opustil.
Kdykoli jdu kolem nějakého domu, kde dělníci vyměňují okna, hledám pohledem to krásné svalnaté tělo, dychtivé modré oči… Asi jsem blázen, ale stále v koutku duše věřím, že dá přednost lásce a že se jednou naše cesty setkají.