Ať Lucie udělá svatbu,na kterou jí jistě všichni rádi přispějou,dle amerického vzoru si vezme sama sebe! a bude mít snad už nafurt od nich pokoj......Já nechápu,proč by se měl i někdo tzv. "z rodiny",do příbuzného montovat,starat se o něco,do čeho mu nic není atd. Kdyby potřebovala opravdu nutně v něčem pomoci,zdalipak by se rodina postarala???? Takhle mi to připadá,že u nich doma neví,o čem by drbali,všechno už probrali zleva/zprava,tak se zaměří na tu "černou ovci",jen aby se něco kecalo/dělo....
Mno, s léty zkušeností jsem došla k tomu, že život je moc krátkej na to, snažit se bližním něco vysvětlovat a přesvědčovat je. Z 90% je to hrách na zeď. Takže proč si tím kazit odpoledne ]:-D Oni stejně budou vždycky vědět, že měli pravdu, a že to říkali, a že kdybych je poslechla a zařídila se podle toho, mohlo být všechno jiné, lepší. Nejjednodušší je si žít svůj život i se svými případnými omyly podle vlastního vkusu, a jestli s tím má někdo problém, je to jeho problém, ne můj. Proč bych měla "bojovat" - za co? Prostě takhle to je, se s tim smiřte. Moji příbuzní žijí nějak, vesměs každý dost odlišně, já jim do toho nemluvím, pokud sami nezačnou o osobních věcech hovořit, tak se ani neptám, a když se někdo slušně, nikoli vlezle, zeptá na něco osobního mě, tak buď uznám za vhodné odpovědět, nebo mu řeknu, ať se stará o svý. Kdyby měl hloupé vtípky, fajn, je to jeho vizitka, ne moje. Můžu ho zdvořile požádat, ať toho nechá, nebo jít pryč, nebo se zasmát, pomyslet si něco jako "ty náš malý blbečku" a nevěnovat tomu více pozornosti. Ale "bojovat" za svůj způsob života? To budu muset ve chvíli, kdy by mi ho někdo chtěl násilím sebrat. Ovšem ve střední Evropě máme tu kliku, že jsme obecně poměrně málo omezováni. Nejsou tu zavedené zvyky, které by nějak drasticky znemožňovaly člověku žít si svůj život podle svého. Málokdo je nucen skutečně bojovat, a význam toho slova jaksi devalvoval. Dneska se "bojuje" s kdečím, a přitom to kolikrát ani k ničemu rozumnému nevede.
@Elynor: Možná jsi reagovala na mě. Já ten boj ale nemyslela na tebe. Vím přece, že jsi silná a zralá ženská, že si žiješ po svém a nemusíš se zabývat tím, co si o tobě kdo myslí. Takže představa, že si něco chceš vybojovat je v tvém případě směšná a asi tě zdvihla ze židle (nebo na čem sedíš) :-D. Myslela jsem ten boj tak nějak symbolicky. Ale pokud bych chtěla mluvit o boji reálně, pak by se týkal autorky článku, která v tuto chvíli myslím bojuje. :-)
@helza: Ne, myslela jsem to všeobecně. Ono není třeba za každou cenu "bojovat". Dneska se rádo bojuje se vším. S nemocemi, se změnami klimatu, s odlišnými názory... Bojovat se má akorát za něco takového, co za ten boj opravdu stojí. A to je málo věcí na světě. No a není pravda, že se nemusím zabývat tím, co si o mně kdo myslí. Pokud jde o anonymní veřejnost, třeba na internetech, tak ano, tam je mi to fuk. Ale pokud jde o mé bližní, rodinu, přátele, tak raději volím strategii zbytečně neubližovat. Čili co oči nevidí, to srdce nebolí. Jestliže vím, že by někdo mně blízký těžce nesl určitou informaci o mém životě, tak mu ji prostě nesdělím, aby se tím zbytečně netrápil, když na tom stejně nemůže nic změnit. Je to o hodně jednodušší, než mu to říct a pak mu stokrát vysvětlovat, že se tím trápit nemá, protože to nezmění. Pro všechny zúčastněné. Nemusí vědět všichni všechno. Nemá smysl bojovat za každou cenu za svou pravdu, když vidím, že tím způsobuji osobě blízké problém, který by nemusela mít, kdybych byla zticha a nechala si svůj boj pro sebe.
Pokud pisatelka skutečně existuje, pak to mám v osobním životě stejně (a jsem ještě o pár let starší). Tedy až na tolerantní matku, která se mi nikdy nemotala do života, a své názory na můj život si nechává pro sebe (a já na její). Názor okolí (pokud nějaký mají) je mi fuk a je mi též jedno, že jsem považovaná za podivínku. Není povinné se setkávat s rodinou a zvolené řešení - omezit styky na minimum - se mi zdá optimální. Však není trvalé a časem, až pisatelce uplyne fertilní věk, podobné poznámky ustanou. Pisatelka též nemá povinnost cokoli okolí vysvětlovat či "vracet" nebo lhát či předstírat vztah s fiktivním partnerem (to byla témata některých "romantických" filmů ne?) pokud je jí takové jednání proti srsti.
@dapa23: Souhlasím se a přiznávám, že ona hloupá doporučeně ohledně předstírání jsem dodala já. Částečně jako vtip, čátečně proto, že mám zkušenost s lidmi, vedle nichž je vpodstatě nemožné bez úplného přerušení styků uhájit si tu svou soukromou "zónu". A protože nevím, nakolik se cítí pisatelka ochotnáa silná do takového rozchodu jít. Pravdu máte ovšem v tom, že veškeré lsti a úhybné manévry vlastně nemají smysl a ani nejsou poctivé. A člověk, bojující za svůj, pro okolí podivný životní styl, by si ho neměl kazit nepoctivým bojem. To byla ode mne fakt pitomost, docvakává mi to čím dál víc. Romantické filmy za tím hloupým nápadem ale nestojí, spíše Amy Farrah Fowlerová z Terie velkého třesku. :-D
Pisatelce se nelíbí, že se jí rodina ptá moc osobně? Chápu že to leze na nervy a pokud její životní styl nechápou, tak je to vyčerpávající vysvětlovat neustále to samé. Na druhou stranu, byla by radši, kdyby rodinu její život nezajímal ? Ptali se jí např. na počasí? Ona sama se ostatních na nic neptá? Její otázky nikomu nepříjemné nejsou? Vždycky má možnost na rodinné setkání nejít, ale je třeba si uvědomit, že po pár odmítnutích s ní přestanou počítat. Být sama není nic špatného, ale je třeba si uvědomit všechny důsledky.
@j66: Mno, tipuju, že pisatelka by klidně konverzovala na bambilion různých témat, jen kdyby rodina vynechala tu základní otázku "už máš chlapa?" a všechny další otázky na tuto navázané. Pokud tu rodinu ale žádné jiné téma nezajímá, a otravují pisatelku pořád dokola s tímto jedním, no tak co s nima :achjo:
@Elynor: Pochybuji o tom, že se na rodinném setkání vždy a stále vše točí kolem pisatelky. To tak akorát ve filmu, jinak se probere vše možné. Moje vlastní zkušenost je taková, že pokud jsem byla sama nevyrovnaná s určitou životní situací, viděla jsem za úplně běžnými větami útok na sebe. Přitom zpětně musím říct, že to byla jen má zvýšená sebestřednost.
Kdyby tady nebyly jen souhlasy a nesouhlasy, pod všechny komentáře nasázím smíšky.
To že se jí ptají, jestli už si někoho našla, kdo si ji vezme, je stejné, jako ona by se jich ptala, kdy se už rozvedou. Rozvedený je dneska každý druhý, tak s čím otálejí. A to jsou lidé, kteří jí jsou nejbližší a měli by ji mít rádi takovou, jaká je. Sama vím, že když přijdu na rodinnou sešlost se známostí, chovají se ke mně jinak. jak přijdu sama, nikdo se mě nevšimne. Vyřešila jsem to taky už po svém. Řekla jim, aby mě nezvali.
Nebo je tady možnost pro silné povahy - vrátit jim to. Vyslovit také řadu osobních otázek a následně i osobních hodnocení jejich životního stylu, a trošku jim to opepřit pár vtípky a ironickými poznámkami. Aby si to taky užili. ]:-D Ovšem potom musí být člověk připraven na to, že se všichni urazí a že rodinné setkání neproběhne v očekávané pohodě. Na druhé straně proč to má vždycky odnášet jen Lucie. Vysvětlování nepomohlo, tak bych už neváhala použít i drsnější prostředky. 8-)
Je smutné, že ještě v tomto století existují lidé, kteří se pletou dospělé dceři tak urputně do života. Souhlasím s Elynor, takové rázné odmítnutí by bylo nejvíce fér. Existuje sice ještě možnost rodičům zalhat a najít si někoho, kdo bude ochoten sehrát roli přítele, nebo ještě účinněji zalhat na druhou a přijít s někým, kdo sehraje roli přítelkyně a říct, že jsem lesba. Obojí by fér nebylo vůbec, já osobně bych do toho nešla, ale ta alternativa tady je. Záleží ovšem na tom, nakolik lze rodinu usadit pouhým rázným odmítnutím, zda není dál schopna dotírat a ještě víc. A zda se takový kamarád herec, či kamarádka herečka, najde.
@helza: To je takové dvojsečné - přivedeš přítele a začnou se ptát, kdy bude svatba a dítě... a u přítelkyně si to koleduje o další várku jedovatých vtípků a poznámek... nevím, jestli je to řešení. To už bych spíš sdělila, že odjedu do Utahu, dám se k svatým posledních dnů, a stanu se sedmnáctou plurální manželkou prezidenta misie. ]:-D Mormoni jsou sice i v ČR, ale je jich tady málo, v Salt Lake City je určitě větší výběr. A možná by mě pak příbuzní ještě i prosili, ať radši zůstanu svobodná...
Dodatek - mám sestru jako Lucie. Minula jí padesátka a je svobodná a bezdětná. A spokojená se svým životem. Ale není žádné takové "vyslechnu řadu vtípků či poznámek na svůj životní styl" - to je buranství a slušně vychovaný člověk tohle nedělá. 8-)
Nezbývá než být asertivní a rodině důrazně vysvětlit, že jim po tom nic není a že s nimi na toto téma nikdo nehodlá diskutovat. Jednou provždy. Nikdo nemá právo pokládat osobní otázky a hodnotit cizí osobní život, ani rodiče a sestry ne. Dá se jim to říct v rámci společenské zdvořilosti a naprosto slušně, pokud to nehodlají akceptovat, tak bych jim řekla natvrdo, že ne že "nemám čas", ale nechce se mi s nimi pobývat, protože je mi to nepříjemné. Chyba je u nich, ne u mě, takže buď se s tím smíří, nebo se holt nebudeme vídat a dostanou jen pohlednici. Vlastně by se nic nezměnilo, protože se s nimi zřejmě Lucie příliš nevídá ani teď, ale je určitá šance, že to některým z nich docvakne a uvědomí si, že se mají starat o své životy a ne o ten její.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.