Letos bylo Lucii padesát, ale její partnerský život nikdy nebyl zcela naplněný. Měla několik vážných vztahů, jednou byla dokonce i vdaná, ale stále to nebylo ono. Když si teď všechno rekapituluje, nechápe, kde se stala chyba.
Před měsícem jsem měla padesáté narozeniny. Musím přiznat, že mě tento životní milník zastihl v depresi. Když jsem se totiž ohlédla zpět za svým životem, připadá mi, že jsem ho neprožila šťastně. V žádném vztahu jsem se nedostala na pátou metu. Nevíte, co tím myslím?
První meta – fáze zamilovanosti
První fáze vztahu je čerstvá zamilovanost, kdy vám buší srdce při každém shledání jako o závod. Druhá pak nastává po pár měsících, kdy je všechno skvělé a oba mají ještě růžové brýle. Třetí meta znamená prohlubování vztahu, ale také první neshody. Ve čtvrté se rozhodnete pro závazek – zpečetíte vztah svatbou nebo společným dítětem. A pátá meta ve vztahu, to je to známé „a žili šťastně až do smrti“. Nebo aspoň pár desítek let. To se mi bohužel nepodařilo.
Laura Poláková
28. června 2020
První láska
Pocházím z normální rodiny, naši nebyli rozvedení a prožila jsem šťastné dětství. Proto si myslím, že moje neschopnost udržet si vztah rozhodně nepramení z rodinných problémů. Vystudovala jsem střední průmyslovku a tam jsem poznala svoji první lásku. Jmenoval se Tomáš, nejdřív jsme se potkávali pravidelně na obědě a nakonec jsme spolu randili dva roky. Ale hned po maturitě jsme se přestali vídat, vlastně už si ani nepamatuji, co se stalo.
Nastoupila jsem do práce a musela se dost otáčet, abych si mohla dovolit odstěhovat se od našich. Možná i proto jsem neměla pár let na chlapy ani pomyšlení. Ano, vídala jsem se s pár kamarády, ale nikdy nešlo o nic vážného.
Laura Poláková
21. června 2020
Další opravdový vztah přišel až s Luďkem, když mi bylo pětadvacet let. Seznámila nás kolegyně z práce. Luděk by velký sportovec. Víkendy trávil s kamarády na horách, ale mě na žádnou velkou turistiku neužilo. Měli jsme se rádi, ale po třech letech jsme usoudili, že toho nemáme moc společného a nemá smysl dál spolu ztrácet čas. Moje biologické hodiny už totiž bily na poplach.
Biologické hodiny
Bylo mi dvacet osm a zůstala jsem bez chlapa, moje hormony doslova šílely. Nejspíš proto jsem se pověsila na krk prvnímu, kdo šel takříkajíc kolem. Byl to Zbyněk. Majitel autoservisu. Když už nic, tak mě aspoň zabezpečí, říkala jsem si.
Laura Poláková
25. června 2020
Ještě jsme spolu nechodili ani tři měsíce a já byla těhotná. Zbyněk z toho nebyl zrovna nadšený, ale ani mě nevyhnal. Vzali jsme se a naše Karolínka se narodila do spořádané rodiny. Naše manželství ale fungovalo jen z povinnosti, a tak jakmile bylo dceři deset let, šli jsme od sebe.
Po čtyřicítce jsem randila ještě s dalšími pěti muži. Každý vztah trval pár let, ale nakonec to prostě nedopadlo. Proč? To nedokážu říct. Naše láska vždy jakoby vyprchala. Jen jednou v životě jsem se dostala ve vztahu k závazku – svatbě a dítěti. Jinak jsme spolu sice s partnery bydleli, měli jsme fungující partnerský vztah, ale pokaždé to bylo vlastně takové povrchní soužití.
Laura Poláková
23. června 2020
Když se teď ohlížím zpět, mrzí mě, že jsem nezažila jednu velkou lásku až za hrob. Pátá meta ve vztahu mi zůstala zapovězená. V tomhle věku už to asi nedoženu. Dcera už je dospělá a že by mě čekaly další vdavky? To mi v mém věku připadá jako úsměvná představa.