Je stále ve formě. Nejen, že vypadá skvěle, ale je také plná nových nápadů. Jako exkluzivní host vystoupí na turné rockové skupiny Arakain. Kromě přirozenosti má ráda i adrenalin.
Vy se vracíte k big beatu, proč?
Já se nevracím, protože jsme od tohoto žánru nikdy vlastně neodešla. Jsem odkojená big beatem, tancovačkami. To byly moje začátky. Zpívala jsem jak operu se symfonickým orchestrem, tak pop. Kromě dechovky mám ráda jakýkoliv žánr. Vážím si této výjimečné příležitosti zazpívat si s Arakainem během 14 koncertů, které startujeme dnes v Polné u Jihlavy. Každý koncert bude trvat 3 hodiny a mně bude patřit ta prostřední hodinka. Tak se máte na co těšit.
Experimentujete ráda, nebo sázíte na jistotu?
Jak kdy a jak v čem. V podstatě mám ráda okolo sebe stálý tým lidí, se kterými se mi dobře spolupracuje, ať je to již 14 let s mou vizážistkou, skladatelem Ondrou Soukupem, textařkou Gábinou Soukupovou či skladatelem a klavíristou Petrem Maláskem. Musí tam být ale vždy vzájemný respekt.
Hodně lidí se mě ptá, proč nezpívám v cizině, proč jsem neodešla natrvalo do světa. Tady v Česku mám své publikum. Já na rozdíl od svého syna Filípka nejsem kosmopolitní. Nepotřebuju zpívat za hranicemi. Nepotřebuji se učit anglicky. V životě jsem se s ní setkala jen dvakrát. Jednou u stolu s Michaelem Douglasem, kde ale stejně seděl tlumočník, a podruhé když jsem se ztratila na letišti v Dubaji.
Kdybych měla pocit, že tady v této zemi již pro mě není nic zajímavého, šla bych, ale já tu mám naštěstí stále co objevovat. Svého syna ale plně podporuji v cestování a objevování všeho nového. Je mladý. On je v tomto směru malinko po tátovi /Petr Kratochvíl-pozn.red/.
Na co jste náročná?
Jsem profesionálka, takže na práci určitě. Ale nemusím na koncertech mít luxusní šatny, či jídlo, dokážu se převléci i v autě.
Jak projevujete svoje emoce?
Ráda bulím, jsem hysterická, ráda fňukám. Dát průchod emocím je někdy osvobozující.
Potřebuju stále něco sdělovat. Taky mám ráda adrenalin a přirozenost. Například nedávno na udílení Lvů jsem říkala text tak, jak mě napadala slova. Kdybych jen „odříkala“ to, co jsem měla napsané, určitě by to na mě všichni poznali a už by se z toho vytratila přirozenost, která je součástí mé osobnosti.