Komentáře k článku zpět na článek

j66 20. 3. 2018 | 16:53

Elynor: Já nevím co je lepší dělat. To si musí každý zvážit sám. Můj případ byl z hlediska soudu jednoduchý, ale i tak jsem do toho dala dalších 25 tisíc. Sice jsem papírově vyhrála, ale ve skutečnosti jsem prohrála. Takže já se nedivím lidem, kteří se soudit nechtějí. ................................A Vám se vrátily aspoň náklady? Nebo jste vyhrála jen ten "papír" jako já?

Elynor 20. 3. 2018 | 15:13

j66: no - a tak je tedy lepší nedělat nic? Před mnoha lety jsem dopadla podobně, naletěla jsem, stálo mě to nějaký peníz a posléze jsem zjistila, že nás takových podvedených byl zástup. Tak jsme to dali dohromady, sepsali, a k soudu nás to dalo celkem 63. Dalších X lidí se k té žalobě nepřipojilo, protože zřejmě uvažovali nějak podobně. Jako že to nemá cenu a prachy už neuviděj. Ano, ten chlap nikdy nenahradí škodu všem, které podvedl, a ani já s tím nepočítám. Ale sakra, to jsem ho měla nechat, aby podváděl dál? Další desítky až stovky lidí? Jen tak mu to mělo projít, protože kde není žalobce, není soudce? Tak to zas já nejsem ochotná akceptovat. Lump má býti ztrestán náležitě dle práva, a ne aby se potuloval světem a konal další nepravosti. Jo, jsem asi idealista, ale jsou věci, z kterých ustupovat nehodlám, i když mě to třeba něco bude stát. Navíc podvod policie nemůže jen tak odložit, to je trestný čin. Ledaže by se nepodařilo prokázat, že o podvod šlo. Nicméně i tak jsou ještě další možnosti.

dendrobie2 19. 3. 2018 | 12:03

prožila jsem něco podobného, od malička byla protěžována mladší sestra, táta umřel brzo a potom už existovala jen máma a sestra , připravila mě o dědictví po tátovi a nakonec i po matce, ale dneska jsem sama, stará, nemocná a tyto problémy se snažím zapomenout, že nemám sestru? nemám, ale kolem je spousta hodných lidí .Jestli jsem odpustila? Sama nevím, ale zapomenout nemůžu.

j66 16. 3. 2018 | 23:59

Elynor: Mně také někdopdvedl. Nebylo to s takovými následky, že by mně to srazilo na dno, ale ztráta to byla dost citelná a ještě v opravdu těžkou dobu. Policie věc odložila, s tím že je to věc občaskoprávního soudu. Ano uvažovala jsem jako vy, i když jsem v podstatě tšila sama, že prachy už neuvidím, ale nechtěla jsem to nechat jen tak Takže jsem šla za advokátem ten mě rovnou řek že šance je malá, nic mi nebulíkoal, zaplatila mu a po různých peritetiích jsem po 4 letech od toho co se to stalo měla vruce papír, že mi chlap dluží. Chlap nic nemá, a pravděpodobně těch 10 let co to mohu vymáhat ani nic mít nebude. Ve výsledku jsem naletěla, zaplatila, advokáta, znalecký posudky myslím že i soudní poplatek a mám v ruce papír s kterým si mohu vytřít. Nedivím se, že se obět podvodu nesoudila, ono to je většinou k prdu

Zebruška 16. 3. 2018 | 23:45

Hm, tak tady zřejmě měla Péťa tu čest narazit na klasického sňatkového podvodníka a taky mě docela udivuje, že s tím nic nedělali. Rozodně na něj měli podat trestní oznámení pro podvod a možná by se divili, kolik dalších podobně postižených žen by se našlo...

Elynor 16. 3. 2018 | 15:41

Na tom příběhu je mi ještě divné i to, že by policie nekonala. Dobře, slečna Péťa si vzala půjčky, následně je musela splácet, OK. Ale současně měla vznést obvinění vůči nezbednému Rosťovi, šlo jednoznačně o podvod, a kdyby podala trestní oznámení, muselo by se to řešit. Žádné dobrovolně a z lásky tady není argument - jasně, naletěla mu, blbě by se to dokazovalo, ale tak sakra přece mu to nedaruju, ne? Na místě rodičů Péti bych spíš trvala na dopadení a ztrestání toho chlápka (i když prachy patrně už rozfofroval, stejně by se slečna Péťa splácení půjček nevyhnula, a vyrazit z něj peníze zpět by bylo na velice dlouhé lokte, ale rozhodně se to mělo zkusit). Nechápu, že někdo dokáže tak snadno přijmout, že "ono se s tím nedá nic dělat" - ve valné většině případů se dělat dá, jenom se nesmí rezignovat, je třeba se brát o svá práva. To, že je člověk blbej a za blbost se platí, ještě neznamená, že se ani nepokusí o nápravu.

helza 16. 3. 2018 | 14:54

Pamatuji si dodnes na jednoho fořta, který donesl svým dvěma synům 2 banány. Bylo to v Jeseníkách, na úplné samotě, takže to byla velká vzácnost. No a klukům se zdálo, že jeden má větší a druhý je šizen menším banánem. Fořt vzal banány, oloupal je, z toho většího ukousl a podal je klukům. Jenomže banány nesrovnal, ukousl víc a teď byl zase ošizen ten druhý. Tak zase vzal banány a ukousl z většího ... prostě srovnával a ukusoval až oba banány snědl. Kluci si od té doby nikdy na nerovnost nestěžovali.

helza 16. 3. 2018 | 14:49
helza 16. 3. 2018 | 14:46

Mata69: Úschova je mi zcela jasná, to bylo vždycky a nebylo to podstatné. Podstatné bylo to, že aby dostali kupci hypotéku, museli mít nejprve od právníka potvrzeno, že vložili do úschovy část ceny bytu (téměř 50 %). Tím byla celá hypotéka podmíněná. Nemohli tedy dostat hypotéku bez toho, aby něco měli našetřeno.

j66 16. 3. 2018 | 13:38
j66 16. 3. 2018 | 13:34

mambule: Lucka nikdy nezapočítá vše. Ona se cítí ukřivděná a dokud nezmění úhel pohledu, tam si bude myslet že právem. Lucka píše že v rámci studia absolvovala všechny možné kurzy a z napsaného nevyplývá, že by si to platila sama, takže jí to platily rodiče, ale ona vidí jen to že maminka přidala sestře . To co dostal sama je samozřejmé, ale to co dostala sestra je z jejího pohledu nespravedlivé. .......................Materiální dary od rodičů nikdy prostě nemůžou být stejné. Už když dáte každému dítěti stejnou částku třeba 100000Kč k 18-ti nám. tak přece ta hodnota je vždy jiná už vzhledem k inflaci. Když dáte jednomu dítěti byt a druhému auto v té samé hodnotě tak logicky ten co dostal byt je do budoucna ve výhodě, protože jeho cena stoupne a cena auta naopak klesne. I když v daném okamžiku oba dva dostali to co si přáli ve stejné hodnotě. ...............A rovnou řeknu, že v případě té maminky, bych postupovala stejně. Protože Lucka, v daném okamžiku nepotřebovala pomoc, tak jako její sestra. Ta byla akutně v p*ůseru, do kterého se dostala podvodem a peníze z prodeje domu ji přivedly zpět do normálního života. Kdežto Lucka z článku, by si jen prostě polepšila, nebyla v žádné krizi a pomoc nijak zvlášt nepotřebovala.

Mata69 16. 3. 2018 | 10:47

helza: já to tu už nechci tímto zaneřáďovat, ale ta úschova je z důvodu prodeje, že si nepředáváte peníze z ručky do ručky - je to bezpečnější, jistě to není kvůli hypotéce. Banka ti prostě půjčí 80 % zástavy (většinou) a zbytek té ceny musíš dofinancovat sama, nikde neskládáš do banky vlastní naspořené peníze. U vás to jistě z důvodu jak jsem psala výše.

helza 16. 3. 2018 | 10:47
helza 16. 3. 2018 | 10:45

Mata69: Teď jsme prodávali byt po zemřelém otci, toto úterý jsme byli podepisovat u právníka smlouvy o úschově. A ano, jak píše Elynor - kupec musí do úschovy složit určitou (ne malou) částku, dostane potvrzení pro banku, že ji složil a teprve na základě tohoto potvrzení mu banka poskytne hypotéku. Nerozumím tomu, ale tak to v našem případě je.

mambule 16. 3. 2018 | 09:18

Netuším, čím se měří láska rodičů k dětem. Resp. dá-li se nějak měřit. Je pravda, že rodiče mohou mít raději dítě, které lépe plní naděje do něj vkládané, nebo naopak dítě s handicapem. Je to různé. Pokud jde o materiální podporu, měla by být spravedlivá, jestliže žádné z dětí vyloženě nezvlčilo. V tomto případě nevím, zda Lucka započítala vše. Vystudovala PF a jeji sestra je nanejvýš bc, tedy rodiče Lucku na studiích podporovali minimálně o 2 roky déle.

Rambíša 15. 3. 2018 | 18:34

Lucka má zcela správný pocit,že na ní máti séře! Bohužel,málokterý rodič umí zcela nestranně a spravedlivě nahlížet na své děti: skoro všichni nadržují jednomu z dětí,ačkoliv si to dítě objektivně vzato,nezaslouží.Zažila jsem to taky,byly jsme 4,já nejstarší,já byla vždy "ta rozumná,co dělá náhradní mámu",ostatní byli ti,co mají na vše větší nárok.Já jsem ale smířlivá,spoléhám se celý život hlavně na sebe,a tak jsem se přes všechny křivdy (od obou rodičů) přenesla,a dnes ani nevyčítám,čas vše zanese prachem zapomnění,a všechno odnesla řeka života.Možná bylo dobře,že se člověk přestal na rodiče jakkoliv spoléhat,a postavil se dřív na vlastní nohy.No a protežovaní sourozenci: nakonec mají to,co si zasloužili...

Mata69 15. 3. 2018 | 16:42
farah.farah 15. 3. 2018 | 15:28

Mata69: k té hypotéce předpokládám že složit základ je jen neodborný způasob jakým chtěl básník říct že si musela něco našetřit protože neměla na 100% hypotéku tak že tím základem se patrně myslí právě tahle částka kteoru do koupě nemovitosti dá člověk ze svého.......po pravdě sama nevím jak se tomu vlastně správně říká. ;) Tak že zrovna za to bych článek netepala.

Mata69 15. 3. 2018 | 13:59

Elynor: ohledně hypoték se myslím dost orientuji, ano - je to tak, že ti nepůjčí celou hodnotu zástavy (hodnoty nemovitosti), ale nikde nic neskládáš. Ani dříve nikde nic neskládali. Tak asi no. Ale to je šumák, prostě tady v těch článcích se dočteš takových nesmyslů, mnohem horší jsou ty hrubky. Jinak ohledně té situace s domem po babičce naprosto souhlasím. Kdyby tam šla bydlet tahle ukřivděná, bude to zase "nespravedlivé" pro tu její sestru. Já myslím, že tu křivdu má ona v sobě, že ta skutečnost bude trochu jinde.

Elynor 15. 3. 2018 | 13:31

Mata69: ohledně hypotéky - ony byly takové časy, a teď se zase vracejí, že si člověk nemůže vzít hypotéku na celou hodnotu nemovitosti, něco musí dát ze svého. A to něco nebývá zrovna malá částka. Jistě, byla nějakou dobu i možnost si vzít hypotéku bez vlastní koruny v kapse, ale zas to obvykle nemělo nijak úžasné podmínky. Nicméně to na podstatě věci nic moc nemění. Spíš mě překvapuje, že zchátralý domek u Kladna se prodal za tak vysokou cenu, aby se zaplatily dluhy a ještě zbylo. Pak mi není jasné, z čeho by asi tak Lucka s manželem chtěli rekonstruovat to první patro domku, když bydleli v 1 + 1, spláceli na to hypotéku, a zjevně mají finance na doraz i teď. Možná ten prodej byl v konkrétní situaci jediná aspoň trochu rozumná varianta. Těžko říct. Jinak mám pocit, že paní si zcela zbytečně komplikuje život závistí a nevraživostí, čímž jednak nic nezíská, druhak přichází o to pěkné, co v životě má a není toho málo.

farah.farah 15. 3. 2018 | 12:48

No přiznávám tady si sama nejsem jistá co vnitřně cítím jako správné když se podívám na tu situaci s pnězi............dá se na to dívat tak že spravedlivé by bylo prodat dům a peníze pokud nějaké dají dětem tak oběma dát stejně.......dítě které nenadělalo dluhy by nemělo přijít zkrátka kvůli tomu že někdo jiný dluhy dělá............ale dá se na to dívat také tak že prost rodina není o tom že je vše vždy fifty fifty ale o tom že se vzájemně drží nad vodou a tak prostě pomohli tomu kdo to nejvíc potřeboval...........asi je pak v tomto přístupu hlavní otázkou, jestli by se stejné pomoci dostalo i druhé sestře, pokud by se ocitla v podobné situaci. Buďme upřímní pokud by to máma udělal tak jak chtěla ona dala jim barák tak by zase protěžovala je nebylo by to zase fér vůči druhé sestře, tak že řešení které jí přišlo správné taky nebylo řešení 50/50. Myslím že podstatné je to že mámu má prostě jen jednu a jestli chce může se na ni zlobit celej život, ale nic moc kromě vnitřního potvrzení že je chudík a otlukánek jí to nedá. a nebomůže přijmout fat, že máma je prostě taková jaká je a jako každý jiný člověk má své limity a není telepat a pokud tedy tak moc stojí o její lásku tak s ní ten vztah narovnat. Ono u křivd ani tak nejde o to kde je skutečná pravda, protože ty pocity jsou samy o sobě v podstatě iracionální, jde spíš o to najít odvahu si je přestat pstovat a odprostit se od nich. Asi každej druhej má vůči svým rodičům nějakou vítku a vnímá je jako že se na něm nějak podepsali.což je mnohdy pravda.:) Ale když dokážete přijmout fakt že jsou to taky jen lidi co to prostě dělali jak nejlíp uměli a líp to nešlo, uleví se vám.

Mata69 15. 3. 2018 | 12:36

Chtěla pracovat "s dětma"???? No to potěš, jestli je učitelka a nezná pravopis. Dále na hypotéku se neskládá žádný základ. Ale budiž no, klasika na zdejší poměry. Jen bych řekla, že milá Lucka od dětství žárlí na ségru až to hezké není a živí to v sobě celý život. Místo, aby byla ráda, že se jí daří, má spokojenou rodinu, tak pořád hledá křivdy v rodině. Kdyby se dostala do stejné situace jako její sestra, asi by taky byla ráda za pomoc rodiny. Co když otcovo nadržování cítí její sestra stejně? Jakože se o ní otec nezajímal a má radši Lucii. Nevím za kolik matka prodala tu "ruinu" po babičce, ale když má 200 tisíc za "bolestné", tak mi to zní velmi neskromně. Nedivím se, že za ní matka nejezdí, poslouchat celý život výčitky není nic příjemného a sestra - to bude asi stejný důvod.

j66 15. 3. 2018 | 12:03

Já myslím, že se maminka zachovala správně. Sestra potřebovala pomoct a maminka jí mohla pomoct, tak to udělala.

Radna 15. 3. 2018 | 12:01

Nějak mi chybí, jak zase tatínek rozmazloval autorku, když píše, že ona zase byla "tatínkova holčička". Je to dost manipulativně napsané, křičí to: je mi skoro čtyřicet, ale litujte mě. Že se sourozenci hádají hlavně kvůli penězům rodičů je dost časté, a dost hnusné. Proč mají všichni pocit, že na majetek rodičů mají nárok? Podle mě je pisatelka úspěšná v životě a nemusela by se stále pitvat ve starých křivdách, očividně to dává dost najevo, když už k ní máma ani nechce chodit, aby jí to stále nevyčítala. Snad to pisatelce za odcizení stojí. Jinak píše, že tatínek k nim často chodí hrát si s kluky, ale jak navštěvuje druhou dceru nic. Myslím, že si rodiče mohou vybrat, komu a jak pomoci, a nazývat 200tis almužnou, no asi jí nakonec neměli dávat nic.

Přečtěte si také

Horoskopy

Měli byste nyní věnovat zvýšenou pozornost svému zdraví. Nic vážného vám sice nehrozí, ale přece jen se…

Nejčtenější články

Články odjinud