Život Ludmile ukázal odvrácenou tvář, ale díky Petrovi našla znovu chuť se s těžkostmi osudu poprat a mohla zažít vánoční zázrak.
Rozvedla jsem se po pětiletém manželství a kvůli mladší milence svého muže přišla o rodinu i zázemí. Jedno neštěstí spustilo řetězovou reakci dalších životních kotrmelců. Během půl roku jsem ztratila zaměstnání a nakonec mi kvůli dluhům exekutor sebral i střechu nad hlavou.
I když jsem měla malého syna, neuměla jsem se se strašnými událostmi srovnat, takže jsem skončila na protialkoholním léčení. Z bran léčebny jsem vycházela odhodlaná znovu hledat správnou cestu. Sháněla jsem práci a alkoholu se vyhýbala obloukem.
Laura Poláková
20. prosince 2018
V té době jsem také potkala Petra. Byli jsme dva osamělí lidé, kteří hledali trochu lásky a porozumění. Pro mě to byl konečně člověk, o kterého jsem se mohla opřít a díky němu jsem vstala z popela jako bájný pták Fénix.
Po několikaměsíční známosti jsme se rozhodli pro společný život i bydlení. Petr totiž žil na ubytovně a já se synem u maminky. Snažili jsme se najít podnájem, abychom mohli žít jako opravdová rodina. Nakonec jsme našli jeden malý pokoj v rodinném domě.
Laura Poláková
16. prosince 2018
Přijali jsme to jako skromný začátek našeho nového života a nové naděje. V pronajaté místnosti nám uteklo léto, podzim a přišla zima. Byla jsem ráda, že vůbec můžeme být spolu, ale po ničem jiném jsem tak netoužila jako po vytvoření opravdového domova.
Adventní večery jsme trávili děkováním za všechno dobré, co nás potkalo, ale i modlitbami za malý byt. Nebylo to tak jednoduché. Naše finanční situace nebyla růžová a na standardní byt jsme neměli peníze. Dali jsme si inzerát do novin a doufali, že se někdo ozve.
Laura Poláková
13. prosince 2018
Večer před Štědrým dnem v našem pokoji vonělo cukroví a zářil maličký stromek. Najednou zazvonil telefon. Na druhém konci jsem slyšela povědomý hlas muže, který volal na náš inzerát. K našemu překvapení jsme zjistili, že je to náš domácí a volá z přízemí domu.
Petr hned seběhl schody za ním a ještě ten večer jsme se šli podívat na nabízený byt. Nebyl sice nijak velký, ale byl to samostatný byt a konečně mohl být naším domovem. Štěstím se nám třásly ruce a večer jsme si i pobrečeli.
Laura Poláková
17. prosince 2017
Ráno jsme zabalili, co se dalo, a odnesli si své první věci do nového příbytku. Všechno nám připadalo jako ve snu. Ale byl to nádherný sen. Přestěhovali jsme si stromeček. Večeřeli jsme sice ještě ve staré místnosti, ale skromné dárky jsme rozbalovali v novém.
Ale nejkrásnější dárek už jsme dostali. Společný DOMOV pro mne, Petra i mého syna. Je skromný, ale útulný a hřeje v něm lidská laskavost. Vánoce, o kterých vám vyprávím, byly nejkrásnější v mém životě. A pak že zázraky se nedějí!