S jeho starším bratrem Jiřím ho spojují nejenom podoba, hlas, mimika či gesta. Lukáš pomalu, ale jistě vychází
z bratrova stínu...
A jak vy vnímáte rok 2012?
Loňský rok byl pro mě asi nejsložitější v závěru, kdy se mi v listopadu narodil syn. Celou dobu jsem byl se ženou, která rodila čtyřiadvacet hodin v kuse a nic, co jsem za ten rok zažil, nemohlo být tak silné jako to, co jsem prožil s ní. Čím si prošla ona, muselo být neskutečné.
Tohle nepřebije žádná pracovní nabídka, ale určitě jste i v téhle oblasti zažil něco zajímavého!
To ano, hrál jsem třeba poprvé v rámci Shakespearovských slavností s bráchou čtyřicet představení Richarda III., kde jsem se setkal s úžasným Martinem Hubou. A byla to vlastně taky jediná šance, jak se vidět spolu s bráchou. A musím říct, že u spousty věcí, které dělám, podezírám bratra, že je potajmu zařídil. Ale myslím, že to
udělal nejen proto, aby měl mladší bráška co dělat, ale taky proto, abychom se mohli potkat, protože jinak nám to moc nevychází.
Přijde mi, že jste každý trochu jiný…
On toho má strašně moc, ale chybí mu zase to, co mám já, takže každý máme něco.
Abychom ale neodbíhali od práce, co třeba nějaký film?
Těsně před tím Shakespearem jsem měl příležitost poprvé pracovat s režisérem Zdeňkem Troškou na komedii Babovřesky, která má premiéru v kinech teď v únoru.
A jak to vypadá letos?
Letos vím, že budu v mnoha věcech pokračovat. Že se zase vrátím na Hrad, kde to vypadá na třicet představení Richarda, že se zase se Zdeňkem Troškou vrátím natáčet na jih Čech a taky že se s mojí
ženou přestěhujeme do Dobříše, kam se těšíme.
A co synáček?
Ten náš malý kulich nás překvapuje každým dnem. Učí nás nové grimasy, ale taky mě učí přirozenosti, nemluvě o tom, že za chvilku začne lézt a budeme mít co dělat ho zkorigovat se psem. Myslím, že rok 2013 je pro mě nový a jiný hlavně s tím dítětem. Já jsem si vždycky přál mít rodinu, rodinu mám, vím, že je to to největší štěstí, a zároveň z toho plyne, že se bojím, abych je nešidil...


