Na vlně boybandů
Psala se 90. léta a hudební svět zachvátila horečka v podobě takzvaných boybandů, tedy chlapeckých skupin. V Americe a brzy i po celém světě bodovala chlapecká seskupení typu Backstreet Boys, Take That, East 17, 'N Sync nebo třeba Boyzone, a tak bylo jen otázkou času, kdy tento model převezme i Česká republika, která byla čerstvě po revoluci lačná po čemkoliv ze Západu.
A tak se v roce 1995 v Litvínově zrodili Lunetic, hudební projekt, který dodnes nemá v určitém smyslu v Čechách obdoby. V době, kdy nefungovaly sociální sítě ani mobily a jednou z mála šancí pro české kapely, jak se proslavit, byl časopis Bravo a hitparády Eso a Medúza, se jako zjevení vynořila parta čtyř mladých kluků s hitem Máma a přes noc se stala mánií.
„Těžké chvíle nastaly třeba na koncertech, kde nebyla dostatečně silná ochranka. Dívky se tlačily na naše auto nebo přímo na nás, tahaly nám věci, sundávaly čepice, trička, jenom aby z nás něco urvaly. Spaly nám i před barákem, já měl doma u rodičů stanové městečko,“ vzpomínal v rozhovoru pro Magazín Aleš Lehký.
Jak vypadal comeback Luneticu po 20 letech? Podívejte se na video:
Mámou to začalo
Davové šílenství odstartoval právě hit Máma, i další singly ale měly velký úspěch. Fanatické fanynky řičely nadšením, jakmile slyšely songy jako Ať je hudba tvůj lék, Dotyky, Chtěl bych tě líbat nebo Only You. Lunetic pořádal jednu autogramiádu za druhou a vždy se dostavil několikatisícový dav. „Špatně dopadaly třeba autogramiády v obchodních centrech. Myslím, že v Kotvě praskla výloha,“ vyprávěl Vašek Jelínek. Takové šílenství kolem české kapely nemělo v té době u nás obdoby a často si s ním nevěděl rady ani samotný management kapely. Ta brzy potřebovala dokonce vlastní ochranku.
Největší sláva ale nakonec neměla zas tak dlouhé trvání, Lunetic už po čtyřech letech začal pociťovat únavu a vyhoření, fungování nepomohly ani Kociánovy drogové eskapády a potřeba na sebe stále víc upozorňovat. V té době jezdila skupina 200 koncertů ročně a dosáhla dokonce na dva bronzové České slavíky, k tomu se přidalo i moderování hitparády Eso – celá skupina začala tuto hitparádu v září 1999 moderovat, vydrželi do března 2000. To vše vedlo k prvnímu rozpadu.
Mejdan s Müllerem
Ačkoliv skupině Lunetic spadla sláva a s ní spojené peníze a další výhody slavných do klína zčistajasna, pořádný rock and roll se údajně nikdy nekonal a divoké party a průšvihy se jim spíš vyhýbaly. „Byli jsme kluci z malého města a vážili jsme si šance, kterou jsme dostali. Zažívali jsme v osmnácti neuvěřitelné věci. Ze dne na den máš najednou peníze, ženy, alkohol… Bylo to velký, ale vždycky jsme zůstali nohama na zemi,“ vzpomínali členové Luneticu v rozhovoru pro iDNES.cz. Na jeden legendární večírek ale údajně nezapomenou, a to ten se slovenským zpěvákem Richardem Müllerem. „Nejvíce jsme zapařili s Richardem Müllerem. Jednou, když jsme byli ubytováni na hotelu, večer někdo zaklepal na dveře. Za nimi stál Richard. Řekl: Buď jste čtyři totální…, nebo jdete se mnou chlastat. Tak jsme šli,“ zavzpomínal Václav Jelínek.
Černá ovce skupiny
Průšvihy a drogové eskapády si za všechny vybral Martin Kocián, který byl problémový už od začátku. „Měl jsem pocit, že ze své pozice nemusím nic řešit. Uznávám, že jsem zpychl. První desky jsme prodali čtvrt milionu, tak jsem koupil káru, pořídil si kérky a trochu zfrajeřil. Dělal jsem si, co jsem chtěl – sex, drogy, rokenrol, tak to bylo. Když jsem chtěl mít v noci po koncertě holku, nebyl problém. O to hůř jsem pak spadnul na hubu,“ uvedl kdysi Kocián. Aby svým problémům utekl, odstěhoval se dokonce do Irska, kde se živil jako barman.
Skandál s podvodem
Není tajemstvím, že členové Luneticu nikdy žádní extra kvalitní zpěváci nebyli. V 90. letech u boybandů záleželo spíš na tom, jak jejich členové vypadají a jestli umějí tancovat, zpěv se tolik neřešil a na koncertech přes davy ječících fanynek vlastně skoro nebyl slyšet. Na albech to byla jiná, a tak management skupiny Lunetic radši neponechal nic náhodě a na nahrávání desky povolal zpěváka Dalibora Kaplana, jehož hlas pak byl často slyšet i na koncertech z playbacku. Řada lidí pak Lunetic považovala za jeden velký podvod, srdce fanynek však pro Vaška, Martina, Aleše a Davida hořela pořád stejně.
Členové Luneticu dnes
Lunetic se poprvé rozpadl v roce 2003, po pěti letech se ale pokusili o comeback. Na úspěch 90. let už se jim ale nikdy navázat nepodařilo. V roce 2011 vydali poslední album Na vlnách a poté se po nich opět slehla zem. Další comeback pak proběhl v roce 2018, kdy uspořádali velký koncert v O2 areně a turné s dvaceti zastávkami. Sporná byla střídavá účast Martina Kociána, který skupinu několikrát opustil a znovu se do ní vrátil, než zbytek osazenstva dospěl k tomu, že je jim lépe bez něj.
V posledních letech už Lunetic vystupuje pouze ve třech, chybí právě zmíněný Kocián, který se podle všeho stále potýká s problémy s drogami a o jehož osudu se mnoho neví. Vašek Jelínek byl z boybandu nejnadanější na zpěv, proto se po rozpadu Luneticu pokusil o sólovou kariéru a vydal vlastní album Pod vodou, úspěch se ale nedostavil. Jelínek má však vlastní nahrávací studio, takže ho muzika živí stále. Aleš Lehký je vidět nejvíc, moderoval pořad Snídaně s Novou a slyšet ho můžete i v rádiu. Nejvíc se od showbyznysu vzdálil David Škach, který má vlastní truhlářskou firmu.
Pravda je, že své původní fanynky si Lunetic stále dokáže podmanit a nalákat je na koktejl svých hitů, nostalgie, zachovalý vzhled a touhu být „znovu mladá“. Otázkou je, jak to má s nimi mladší generace. Na jejich hudbě asi neujíždí, ale jako neuvěřitelný fenomén je Lunetic živý dodnes. Svědčí o tom divadelní představení The Legend of Lunetic. Hrají ho dnešní třicátníci.