Přesto se můžeme nad tímto typem oklamávání malého dítěte ocitnout v rozpacích: Je to opravdu lhaní? Odpovíme-li kladně, budeme právě zde pravděpodobně shovívaví: Většina z nás nejspíš byla, je či bude šiřiteli podobných nepravd. Někteří z nás mohou také tvrdit, že o lež v tomto případě nejde.
A to i přesto, že víme, že žádný Ježíšek neexistuje a dárky kupují a nadělují lidé. Jak jsme již viděli, pravdomluvnost a pravdivost mají však také svou psychologickou, pragmatickou rovinu. Rovinu realizovaného vztahu, na níž lze každou promluvu – včetně její pravdivosti – poměřovat tím, co způsobí, jak ovlivňuje adresáta, kolik citu (emocionality) přenáší, jak je vztažena ke kontextu, v němž je realizována, apod. Zdá se, že budeme-li mít na zřeteli tyto aspekty (nikoli logické, ale psychologické), pak mnozí z nás nad zdánlivě evidentním lhaním zapochybují: Jde skutečně o lhaní? Opravdu touto informací obelhává matka malé dítě?
Devadesát devět osob (vysokoškolských studentů psychologie a managementu) bylo dotázáno, zda sdělení Dárky nosí Ježíšek považuje za lež. Otázka zněla: „Když řekne matka dvouletému nebo tříletému dítěti, že dárky nosí Ježíšek, je to podle vás lež?“ Kromě odpovědi „ano–ne“ byli všichni požádáni, aby svou odpověď volně rozvedli. Průměrný věk spolupracujících studentů byl 20,7 roku, přičemž nejmladší z osob bylo 18 a nejstarší 25 let (žen bylo mezi dotázanými 59, mužů 40).
Studenti nabídli několik typů odpovědí. V mnoha případech z odpovědí vyplynulo, že si lži subjektivně třídí. Někdo si vypomáhal vlastními zážitky, představami o konkrétních situacích, dokonce vyprávěním drobného příběhu. Ukázalo se, že někdy velmi stručná odpověď na jednoduchou otázku postačí k tomu, abychom nahlédli do zřejmě složitějšího subjektivního kategorizování či se dostali k závažným individuálním soudům a kritériím konkrétního člověka.
Takto může vypadat roztřídění získaných odpovědí:
- lež ochranná, s dobrým úmyslem, pro dobro věci;
- lež krásná;
- lež lepší (na rozdíl od lží horších či špatných);
- lež, která motivuje;
- lež, která je lží jen z určitého hlediska;
- lež, která je i není lží;
- „lež“, která (jednoznačně) není lží;
- lež, která (jednoznačně) je lží.
Ospravedlňování ochrannou funkcí (lež, která chrání / lež s dobrým úmyslem / lež pro dobro věci)
Je to lež. Ale lež tradičního charakteru, která pomáhá chránit nedospělé jedince před tíhou reality. Skoro bych řekl, že je to typ lži z milosti. (M., 22 let)
Odpověď, že jde o lež, která dítě chrání, implikuje rozdělení lží na:
- lži ochranné,
- lži neochranné.
Lži ochranné odkazují k informačně nesymetrickému vztahu, v němž vědoucí, který pravdu zná, ji nesdělí nevědoucímu, aby ho chránil. Vyskytují se ve vztazích terapeutických (lékař–pacient, psychoterapeut–člověk v terapii), ale i rodinných (rodič–dítě) či partnerských (partner–partnerka). „Ochranné“ lži jsou běžné všude tam, kde se informující snaží chránit příjemce pravdy před odhadovanými nežádoucími dopady sdělení pravdy (šéf informující zaměstnance o finanční situaci podniku). Přitom sdělení pravdy by mohlo mít často nežádoucí dopad spíše na postavení informujícího než informovaného (banka informující klienty o svém postavení na bankovním trhu a zamlčující své problémy; obdobně cestovní kancelář neinformující klienty o potížích, naopak ujišťující je o své spolehlivosti a vybírající od nich stále zálohy na zájezdy). Je zřejmé, že někdy „ochranným“ lhaním chrání lhář svůj majetek, své pozice apod.
Je to svým způsobem lež, ale s dobrým úmyslem. Dítě může v něco věřit, na něco se těšit. Podle mě, když dítě nevěří na Ježíška, je určitě ochuzeno o hezké pocity. Čím déle v něho věří, tím lépe. (žena, 20 let)
Maminka sice lže, ale „lže pro dobro věci“. Tato lež je malá, nevinná, nikomu neubližuje, ba naopak. Nemyslím, že by dítě pak v 6 letech mamce řeklo: „Tak tys mi tenkrát lhala.“ (žena, 22 let)
Ospravedlňování krásou (krásná lež)
Samozrejme, že je to klamstvo, ale je krásne klamstvo, ktoré dodáva deťom počas vianoc určitú správnu atmosféru. Ja si myslím, že to vôbec nie je nejak škodlivé. (muž, 19 let)
„Lež, která je krásná, lež, která dodá správnou atmosféru…“ Ospravedlňující odkaz na atmosféru, náladu či kouzlo Vánoc se vyskytoval v řadě odpovědí.
Jiný náhled:
Dle mého názoru tato věta je lží, která je v tomto případě velmi hezká (může-li být lež hezká…) (žena, 19 let)
Ospravedlňování užitečností, prospěchem, tím, že neublíží (lži lepší – správné, na rozdíl od těch horších)
Další odpověď dává tušit, že se lží se v rodině „pracovalo“, že rodiče uváděli argumenty pro její zdánlivou platnost a pravdivost apod.:
Určitě lže. Mně vždy říkali, že je vidět pouze pro dospělé, a já jim věřil. Když se později dítě dozví, že to není pravda, často bývá zklamané. Ale určitě to patří k Vánocům a taková lež je jedna z těch lepších. Bez Ježíška bych si ani neuměl představit Vánoce v dětství. (muž, 19 let)
Je to taková dobrá (užitečná) lež. (muž, 19 let)
Maminka sice lže, ale je to lež, která nikomu neublíží, skoro by se dalo říci, že je to dobrá lež. (žena, 20 let)
To je tradiční lež ovlivněná dlouhodobým vývojem náboženského chápání lidí. Dříve byla součástí náboženské výchovy dětí – Ježíšek je štědrý, dobrý, je třeba ho ctít. Možná tato lež vznikla z nechuti rodičů vysvětlovat dětem náboženské tradice, ale to spíš ne. Nyní je samozřejmostí říkat to dětem, protože pak mají z Vánoc dobré vzpomínky a pozitivně to působí na jejich psychiku: tajemno, slavnostní nálada, radost, vřelost, no prostě takové období duševního blaha, které je pro děti nesmírně důležité. Proto si myslím, že tato lež je správná a stejně se jednou vysvětlí a uvede na správnou míru. (muž, 20 let)
Ospravedlňování motivační funkcí
(lži, které v dobrém slova smyslu motivují)
V některých odpovědích byla vyzdvižena motivační – pozitivní – úloha tohoto typu lhaní:
Čistě realisticky vzato to lež je, ale tady bych se nedržel pravdomluvnosti na 100 %. Tahle lež je jaksi motivační, a když se dobře „zahraje“, dítě ten malý podvod ani nepozná. (muž, 22 let)
Jistě, je to lež. Dítě je však více motivováno k tomu, aby bylo celý rok hodné. Dávka tajemna vyvolává bázeň. Dítě kontroluje své činy i „mimo dosah rodičů“. Nedokáže si Ježíška představit, a tudíž neví, kdy ho Ježíšek sleduje a kdy ne. (muž, 21 let)
Z některých odpovědí je zřejmé, že hodnocení i argumenty pro hodnocení se opírají o zkušenosti a prožitky z vlastního dětství. Řada odpovědí byla téměř „příběhová“.
Je to lež jako věž. Ale působí asi pozitivně. Stimuluje dětskou zvědavost, zvídavost. Dodává podněty, dítě se těší. Při čekání dítěte na dárky ho též může učit trpělivosti a jakési sebekontrole. Vyvolává asociace, vyžaduje fantazii. Spojeno též s tajemnem – za zavřenými dveřmi balkonem (či oknem) vejde Ježíšek, přečte si seznam dětských přání, zhodnotí chování dítěte za celý rok (o němž pochopitelně ví a celý rok ho pilně sleduje)… Může motivovat potomky k lepší poslušnosti a chování podle správných společenských vzorců světa. (muž, 22 let)
Relativizace a ambivalence v hodnocení lži
(lež „z hlediska“…)
Je to lež z hlediska dospělého, ne z hlediska dítěte. Je to lež, uvažujeme-li racionálně, ale není to lež z hledisek citových. Více odpovědí zrcadlilo relativizaci označení „lež“ podle toho, z jakého úhlu pohledu výsek reality (promluvu apod.) bereme.
Je to lež pro dospělé, ale pro dítě je to někdo, kdo na něj myslí a přinese mu dárek za to, jak bylo hodné. Je to někdo, kdo na ně dohlíží celý rok odněkud z nebe, a když přijde čas, tak se snese dolů a potěší. (muž,
22 let)
Když to vezmu čistě z racionálního hlediska, tak „ano“. Ovšem já to za lež nepovažuji. Možná už proto ne, že mám na tuto „lež“ krásné vzpomínky. Bez ní by nebyly Vánoce Vánocemi. (muž, 21 let)
Na jednu stranu jde o podvod – obelhávání dítěte – o něco, o čem se jednou dozví, že to byl (je) jen výmysl rodičů. Ale na druhou stranu – pro dítě – v tom věku – to má určitý pohádkový nádech – tajemno, neskutečno, zázraky… (žena, 22 let)
Je to i není lež (zrcadlení potíží)
Řada odpovědí vyjadřovala ambivalentní hodnocení. Informaci přiznávala „status“ lži, zároveň mu ho však upírala. Odpovědi tohoto typu ukazují na potíže, které mohou být spojeny s jednoznačným posouzením a rozhodnutím se pro „ano“, nebo „ne“.
Z faktického a praktického pohledu tato věta jistě lží je. Ale stejně jako za lži obvykle nepovažujeme lichotky nebo slova útěchy, tak ani teorie o Ježíškovi jako doručovateli dárků se za lživou úplně nepokládá. (žena, 18 let)
Myslím, že by se to nemuselo dát hodnotit jako lež. Možná pro dítě v tomto věku je „Ježíšek“ ztělesněním spíše něčeho dobrého, příjemného… Jinak je to samozřejmě lež – ale v podstatě neškodná. (muž, 20 let)
Tento dotázaný relativizuje označení věty za lež poukazem na to, že „Ježíšek“ je ztělesněním dobra. Vymýšlení si a bájení v „oblasti dobra“ pro něj koliduje se strohou nálepkou: lež. Tuto kolizi explicitně vyjádřila i další odpovídající osoba:
Podle mě to lež není, nebo se to aspoň slovem lež označit nedá, i když Ježíšek skutečně dárky nenosí. V souvislosti s touto větou se mi vybavila otázka: „A jsou potom pohádky a dětské povídačky lež?“ Každý by určitě odpověděl „ne“, protože slovo lež má v sobě skryto něco, co každý nevědomě chápe jako špatné, zlé, co se nemá. Ale věta: „Dárky nosí Ježíšek“ je přece nevinná a má nanejvýš rozvinout dětskou představivost. (žena, 20 let)
Srozumitelně vyjádřila vyhodnocovací ambivalenci jiná dotázaná:
V podstatě to lež je, a na druhou stranu není. Každé dítě má sny, fantazii … a kdyby hned v dětství žilo v realitě, přišlo by o to krásné, o čem dětství je. (žena, 19 let).
Ukázka z knihy:
Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci
Vydalo nakladatelství
Portál
Cena: 206,- Kč
Komunikace mezi lidmi zajímá jak běžné laiky, tak širokou škálu odborníků, a to od novinářů a pracovníků reklamy po psychoterapeuty a lékaře.
Tím spíše nás všechny zajímá, proč nás druzí v komunikaci často klamou a jaké prostředky k tomu používají. Poprvé v češtině vychází knížka, která se těmto otázkám systematicky věnuje. Přestože výchozím oborem autora je psychologie, text má zřetelné mezioborové přesahy. Svou povahou spadá do disciplíny nazývané někdy "komunikační studia". Autorovou snahou je skloubit vysoký odborný standard se srozumitelným a seriózním popularizačním výkladem.