Mám dvě dcery a s oběma jsou starosti. Dostaly jsme se do úzkých a já se bojím, že jsem se na jejich problému nemálo podepsala. Běhání po doktorech se stává naší běžnou rutinou a já jen doufám, že se vše spraví a obě moje holky budou brzy v pořádku.
Starší Natálce je 15 let a mladší Nikolka šla v září do první třídy. Problémy nám začaly po rozvodu. S manželem jsme se rozváděli několik let a bohužel to nemělo příliš hladký průběh. I když jsem se snažila je od našich rozepří oddělit, ovlivnilo to jejich chování. Natálie, která šla do puberty, nesla hrubosti otce velmi těžko. Nejprve proti nám oběma vystupovala a docházelo k hádkám, později se uzavřela a stala se samotářská. A v té době, tedy asi před třemi lety, začala výrazně hubnout.
Nejprve jsem si myslela, že to přehání s atletikou, na kterou chodila, ale trenér mi řekl, že sport spíš šidí, než že by se přepínala. Pak jsem dávala vinu tomu, že se zamilovala a chce držet dietu kvůli chlapci. Bohužel nakonec se všechny důvody smíchaly dohromady a doktorka spolu s psycholožkou potvrdily pro mě tragickou diagnózu – mentální anorexie.
To už jsem byla rozvedená a s dcerami sama. Nastudovala jsem si tedy literaturu, poučila se a na internetu konzultovala anorexii s maminkami podobně trpících dívek. Pokroky byly jen malé a dcera se mi vzdalovala. Jediné, čeho jsem výhrůžkami dosáhla, bylo to, že pravidelně kontrolujeme u lékařky její váhu. Bohužel 45 kilo na 170 centimetrů je naše současná realita.
A aby toho nebylo málo, moje mladší Nikolka trpí opačným problémem, který lékařka nazvala počínající dětská obezita. Když totiž starší dcera začala odmítat potravu a hubnout, propadla jsem panice, že se v ní mladší sestra uvidí a dopadne stejně. Začala jsem jí tedy cíleně nabízet energeticky vydatné jídlo, aby z ní také nebyla holka „kost a kůže“. A než jsem si stačila uvědomit, že to není dobrá cesta, byla už Nikola, která je svou povahou línější a pohodlná, jako malý medvídek.
S dcerami žijeme relativně spokojeně a snažím se jim vytvořit prostředí, aby byly v klidu a nemusely si řešit psychické problémy odmítáním jídla, nebo naopak přejídáním. Konzultovala jsem vše s lékaři a každé dceři připravuji speciální dietní jídelníček – jeden na hubnutí a druhý na nabrání kilogramů. Snažím se ze všech sil, aby mé dcery byly šťastné a abychom náš boj zvládly. Doufám že budu mít sílu a dopadne dobře.
