To jsou otázky, co? Tuhle to u nás vypadalo jako ve vědomostní soutěži. Začalo to nevinnou otázkou, jak se množí slepice, pokračovalo to přes ptáky, následovaly rybičky a hadi a končilo to u žížal. Bývalo by mě nepřekvapilo, kdyby se řešilo množení draků a sedmihlavých saní.
Už jste slyšely tak „chytré“ otázky? Tak třeba má slepice vaječníky? A kdy se stane vajíčko vajíčkem? Ne, neutekla jsem z ústavu pro čivavy ducha mdlého, jen se ta původně vážně míněná otázka nějak zvrtla a byla půlnoc a všichni skoro lezli pod stolem smíchy, přičemž musím říci, že si nejsem tak docela jistá, jestli absolvovali vůbec základní školu. Protože třeba otázky „Je žížala taky had, když se plazí? A sedí žížala na vajíčkách? A chodí žížala popředu nebo pozadu?“ by i podprůměrnému učiteli přírodovědy přivodily infarkt.
Věty typu „Ne, žížala nesedí na vajíčkách, protože nemá zadek,“ a „Hadova žena je hadice,“ ho málem přivodily mně. A navíc jsem skoro přišla o sluch. Vypadalo to totiž u nás jako na fotbalovém stadionu, když oblíbené mužstvo dá gól. Shovívavě jsem nakrčila vousky a zalezla si do boudičky, abych ty nesmysly neslyšela. Ale hluchá zkrátka nejsem.
„No nesměj se, ty snad víš, jak to dělaj papoušci?“ „No jak asi, vždyť to ukazují v televizi. Na větvi!“ „A víš, že se klokani narodí ještě nevyvinutí, vlezou si do kapsy na břiše a tam teprve získají inteligenci?“ „Nevím. Beru to podle lidí. Ti se rodí vyvinutí a všude kam vlezou je u některých vidět, že žádnou inteligenci nezískali..“ „Jestlipak víš, že je rozdíl, jestli žížalu přepůlíš před nebo za kroužkem, že v jednom z těch případů nepřežije?“ „ Jo, a kterej kus? A co když ji přepůlím na kroužku?“ „A vůbec – jak asi chutnají smažený žižaly?“
A takhla je to u nás pořád. Pokud tedy babička nezakládá v kuchyni táborák. Ale o tom vám napíšu až někdy příště. Možná, že hned v úterý…
Vaše
Eni