Svého partnera miluji a dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že je to ten pravý, se kterým už zůstanu a založím rodinu. Myslím si to ostatně pořád, ale kazí mi to jeho matka. Ani po třech letech mě nepřijala, co víc, přímo mě nesnáší. Už teď to do našeho vztahu zasahuje a já se bojím, že se to v budoucnu ještě zhorší.
Jiskřilo to při prvním rande
„Jó holka, partnera si zvolíš sama, ale příbuzné si holt nevybereš. A když si někoho vezmeš, bereš si s ním i jeho rodinu,“ řekla mi moudře moje máma, když jsem si jí nedávno zase stěžovala. Zatímco ona má Vaška, mého přítele, opravdu ráda, jeho matka a já spolu neustále válčíme. Od samého počátku.
Vaška jsem potkala pracovně. Pracuji jako masérka v jednom fitness centru a on ke mně před třemi lety přišel na masáž. Líbil se mi od prvního pohledu a já jemu evidentně taky, ale při prvním setkání jsme oba striktně dodrželi profesionální odstup.
Když ke mně přišel ale už popáté během pár týdnů, bylo mi jasné, že jen záliba v masáži v tom asi nebude. Přesto jsem se tvářila jakoby nic a jemu trvalo ještě další tři návštěvy, než se odhodlal pozvat mě na rande. Samozřejmě jsem souhlasila, líbilo se mi, že v dnešní době vůbec někdo takhle váhá – párkrát už jsem pozvánku od klientů dostala a vždy to bylo hned po prvním setkání.
Už při té první večeři to mezi námi pěkně jiskřilo a navíc jsme si skvěle rozuměli. Oba jsme měli jasno, že se chceme vídat dál, a náš vztah se postupně hezky rozvíjel. Vyprávěli jsme si o sobě všechno možné, takže jsem věděla, že Vaškovi rodiče jsou rozvedení, otec má novou rodinu a žije na druhém konci republiky, kdežto máma stejně jako on v Praze.
Jak se vyvíjel Magdy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Udělat dobrý první dojem se mi moc nepovedlo
Když jsme spolu byli asi čtyři nebo pět měsíců, navrhla jsem, že bych ho mohla představit svým rodičům. Ne že by to bylo nutné, ale byla jsem tak nějak zvyklá, že když jsem měla vážnější známost – a Vaška už jsem za ni považovala – tak jsem ji rodičům představila. Vašek nic nenamítal, oběd u našich proběhl v pohodě, s tátou si hned měli co říct a mámě byl taky
sympatický.
Bylo pak nabíledni, že brzy bude následovat i seznámení s jeho mámou. Šli jsme s ní na oběd do jedné restaurace v centru Prahy. Byla jsem samozřejmě nervózní, přítelova matka je vždycky těžká zkouška, ale zároveň jsem se docela těšila a byla zvědavá. Vaškova máma je, to musím uznat, moc pěkná žena, udržovaná, štíhlá, vysportovaná, právnička v jedné velké bance.
Na oběd přišla opravdu vyfiknutá a já jsem se až trochu zastyděla – ano, oblékla jsem se hezky, ale dle svého zvyku spíše dost neformálně a na její vkus určitě výstředně, to jsem poznala hned a došlo mi, že to možná byla chyba. Na první pohled si mě zařadila do nějaké škatulky a po zbytek oběda už jsem s tím nic neudělala.
Ať jsem se v konverzaci snažila sebevíc, dávala mi najevo, že mě považuje za mladou, hloupou naivku, která vůbec netuší, do jaké společnosti se to připletla. Vlastně mě celou dobu oběda okatě ignorovala a bavila se s Vaškem chvílemi tak, jako bych tam ani nebyla. Vašek se snažil, zapojoval mě do hovoru, ale napjatá atmosféra byla očividná. Pak se mi to sám omlouval s tím, že matka je „trochu ostřejší, holt profesní deformace“ a že si z toho nemám nic dělat, až se poznáme líp, bude všechno fajn.
Pokračování 3 / 4
Tím, že mě nemusí, se už ani netají
A já tomu uvěřila a na příští setkání jsem se oblékla mnohem lépe a snažila se i chovat tak, abych jí kápla do noty. Jenže to bylo opět k ničemu, situace se opakovala. A příště zas, prostě kdykoli, kdy jsme se viděly, mi dala najevo, že mě nemusí. Moc jsem tomu nerozuměla a Vašek byl zarytý optimista, který neměl pocit, že se děje něco závažného, takže mi připadalo hloupé se mu svěřovat.
Ostatně, jsou věci, které chlapi prostě nevnímají. Ale ženská intuice vycítí, když je něco špatně. Postupně jsem pochopila, že jeho máma mě zkrátka nesnáší a že už to asi jiné nebude. A čím je náš vztah vážnější, tím zřetelnější to je. Navíc už se s tím ani moc netají a několikrát mi to víceméně jasně dala najevo.
Například Vánoce nebo její narozeniny. I kdybych jí dala cokoli, řekne, že jsem si neměla dělat škodu, protože do vkusu se jí netrefím. „Ostatně co bych čekala od obyčejné masérky,“ řekla mi doslova. To, že podle ní nejsem pro jejího syna inženýra dobrá partie, bude asi ten hlavní problém, protože to mi různými způsoby předhazuje neustále.
Ze začátku si zřejmě myslela, že mi to s Vaškem nevyjde, takže se ještě držela, ale teď, co jsme oslavili tříleté výročí a Vašek se před ní jednou zmínil, že už jsme se bavili o svatbě, je zděšená. Přece nemůže taková nicka jako já opravdu dostat jejího Vašíka! Ponižuje mě, vysmívá se mi, dělá mi nejrůznější naschvály – samozřejmě většinou tak, aby u toho Vašek nebyl.
Pokračování 4 / 4
Bojím se, že to psychicky opravdu nezvládnu
Ani před ním se moc nepřetvařuje, na to je zas moc chytrá, ale přece jen je o něco slušnější. Takže pak je Vaškovi těžké říct, že jeho máma mě nesnáší, protože konverzace, kterých je svědkem, jsou sice vyhrocené, ale pořád tak nějak v normě. Jenže tuhle mi řekla něco ve smyslu, že jestli si myslím, že s Vaškem budu šťastná, tak se pletu.
„Možná tě má teď plnou hlavu, ale do budoucna mu stačit nebudeš. Na to jsi pro něj moc málo, jen na to ještě nepřišel. Potřebuje holku na úrovni k sobě, ne chudinku jako ty. A i kdyby vám to klapalo, já ti na chuť nepřijdu, mně budeš vadit vždycky. To ti říkám na rovinu a rozmysli si, jestli ti to za to stojí, mít takovou tchýni.“
Takhle natvrdo mi to oznámila! Nevěděla jsem ani, co na to říct, a Vaškovi jsem se doteď nesvěřila. Vůbec nevím, jestli by mi věřil, co by mi na to odpověděl, a připadá mi, že tohle si musím umět srovnat sama. Stavět ho do pozice, aby nám musel soudcovat, vybírat, jestli matka, nebo já, je cesta do pekla.
Miluju ho a moc s ním chci být, ale jeho matka mi nasadila brouka do hlavy a bojím se, že by nám svými řečmi a chováním opravdu dovedla vztah zničit. Už teď mi dokáže zkazit leccos, a jak naznačila, bylo by ještě hůř. Jak ji odkázat do patřičných mezí?