Magda (30): Nesnáším svého synovce. Málem zabil mé malé dítě!

elain: Jasně, zapamatuje si třeba básničku (některý už recituje v roce a půl, některý ve třech letech), já neříkám, že jsou blbý.. Ale spolíhat se na to "že jsem mu to říkala" a tím pádem ho nemusím hlídat fakt nelze.
Pustila bys vnučku samu pře rušnou silnici? Ať si třeba sama dojde ze školky? Když jí řekneš ať jde na zelenou a rozhlídne se? Jsi si 100% jistá, že v tom věku vyhodnotí situaci a zachová se přesně dle tvých pokynů a nic se jí nestane?
Možná jsem to trošku vyhrotila ad absurdum (ono ta internetová komunikace je zkratkovitá a zrádná na vzájemné pochopení) ale princip zůstává. Když na druhé straně ulice uvidí třeba kamaráda, nebo roztomilýho psa, prostě zapomene že se má rozhlídnout a pod to auto vlítne. Na některý věci prostě ještě není zralá. Kdyby jo, tak to není dítě, ale zmenšenej dospělej.
Jasně, vychovávat, ale taky přiměřeně věku hlídat. Člověk nikdy neví co dítě napadne (jako třeba tady v dobrém úmyslu dát děcku miminu malou hračku kterou se zadusí). Já jsem kdysi málem zabila novorozenýho bráchu, dovezli ho z porodnice, ležel v takovým košíku na kolečkách a já jsem mu chtěla ukázat houpacího koně, kůň mi samozřejmě spadl do košíku, ten se převrátil, novorozeně na zemi. Naštěstí jsou ty děcka vcelku gumový a přežil to (ale taky nemusel) . Byly mi asi 4 roky a prostě jsem to nedomyslela, že dvacetikilovýho koně neunesu (nebo ne dlouho).