Magda (30): Při rodinné návštěvě se mi málem udusilo dítě

BlankasKubíčkem: Strašný, ten kluk zraje pro kriminál...

Jako dříví v lese :(

Kryspinek: Máš pravdu, samozřejmě, to byl jen takový příklad, ale taky se to určitě neprojevilo ze dne na den ta agresivita, muselo se to dít už dřív, ale rodiče to evidentně neřešili, ani jeden, a já byla zlá, co chlapečka nemá ráda a říká o něm špatné věci.... No dneska už je to fuk, jen teda mám názor, že by se to nemělo hodit za hlavu, ale řešit, alespoň se tomu tříletému snažit vysvětlit, co udělal špatně, co se nemá atd... pokud je vůle.

Tak asi je evidentní, že ten kluk (jestli to teda udělal) tu hračku do pusy nestrčil miminu s nějakým záměrem mu vyloženě ublížit. V tom věku není schopen vůbec domyslet důsledky. Ale rodiče mu měli rázně vysvětlit, že chodit tam opravdu nesmí a tak to bude. A že hračka se miminu do pusy taky strkat nesmí.
Zamykat ten pokoj se mi nezdá dobrý nápad...já bych při třetím prohřešku, kdy tam ten prcek znovu vlezl mu prostě pár sekla na zadek. Ale to by měla asi hlavně matka.

BlankasKubíčkem:
Ale klukům je víc. Mají už rozum.
Nevím jestli dítě ve 3 letech může zákeřně ubližovat, záměrně.
V první řadě bych to řešila s rodiči. Benevolentní výchova, neznámé hranice.
Dostal ten kluk šanci k tomu něco říct?
Dle mého je to v prvé řadě vina rodičů dítěte...

A co k tomu řekl synovec? Dostal šanci se vyjádřit? Nemyslím si, že by chtěl dětem ublížit - možná si chtěl jen hrát. Ve třech letech sám asi nevyhodnotí, co je pro miminko nebezpečný a zjevně mu to nikdo neřekl.
A proč ten pokoj nikdo nezamkl? Jo, taky mě štve, když dítě vyvádí tak, že obtěžuje okolí, kor když je tam těch dětí další hromada, ale podle popisu mi nepřijde, že by dělal něco extra šílenějšího, než děti v jeho věku, když se nudí.

Tohle se musí řešit hned a radikálně, to už podle mě není jen na rodičovskou domluvu, ale na návštěvu odborníků. Sestra je provdaná v Německu a její švagr Němec se oženil s Filipínkou. Žijí v Lucembursku, mají 2 kluky (10 a 8 let) a ten starší je podobně agresivní. Ovšem ne benevolentní nevýchovou, ale spíš výchovou "matky"... nepřiměřenými až prapodivnými tresty (za rozlité pití v zahradní restauraci odvlekla syna do křoví a poručila mu svléknout se donaha, aby mu naplácala na zadek...), upřednostňováním jednoho syna před druhým, někdy naopak zas žádným potrestáním za průsvih ve škole... A to je jen špička ledovce - co se stane zrovna před příbuzenstvem, že se to dozvíme. Co se v rodině děje, když u toho není nikdo cizí, si radši ani nechci představit. Dneska je na tom kluk tak, že za neustálou šikanu spolužáků ho v 10ti letech VYLOUČILI ZE VŠECH ŠKOL v Lucembursku a tahla povedená "matka" je s ním doma. Jsem přesvědčená, že odborníka by potřebovala hlavně ona.. :o(

Benevolentní výchova je jedna věc (blbá móda, pohodlná pro rodiče, o děcko se nestarat, nevychovávat a odvolávat se na jeho rozvoj osobnosti), ale i vychovaný tříletý dítě může napadnout nějaká pitomost, protože prostě ještě nedomyslí následky. Pochybuju, že to kluk myslel zle, možné je taky, že malýmu hračku jenom dal a ten si ji cpal do pusy a vdechnul. To už se nikdo nedozví. Co ovšem nechápu, že se paní dusilo dítě, bylo modrý, ano, první pomoc zvládla skvěle, ale snad volám sanitku nebo jedu s děckem na pohotovost. Kde je napsaný, že po vykašlání hračky je dítě OK nebo že před tím nestrčilo do pusy ještě něco jinýho. Dát dítě spát a radovat se, že je za hodinu OK je docela hazard, taky se už nemuselo probudit.

No já se trochu obávám, že to je právě ta úžasná benevolentní výchova, kdy se nechává z dítěte růst osobnost. Nemá žádné mantinely, neví co se nesmí...

Být na místě pisatelky, asi by mi ruply nervy, a zmydlila bych jak Davida, tak svoji sestru a tu asi i mnohem víc, protože díky jejímu laxnímu přístupu k výchově došlo k tomu, k čemu došlo.
Mě se stalo: Myji nánobí, najednou divný pláč v obýváku, vkročím tam a děda vyděšeně drží Aničku, která měla 5 měsíců, na klíně , ta se divně dívala a nemohla ani brečet, jak lapala po dechu. Kouknu na stolek a tam pytlík rozinek v čokoládě - ten to vše vysvětlil. Popadla jsem Aničku, obrátila jí hlavou dolů, lekce klepla a už se po koberci kutálela rozinka. Děda se omlouval, že prý si myslel, že když žužlá kůrku od chleba ....... Od té doby se mě děda ptá, zda může něco dětem dát - docela legrace, teď už je Aničce 6 let, bratříčkům je 5 let a 2 roky :-D

POkud je tenhle článek pravdivý, tak nelze ani mluvit o nehodě. Jak by se asi do zavřeného pokoje, spícímu dítěti vkradla plastová hračka a skočila mu do krku?
Pokud je sestra trochu soudná, měla by s klukem zajít do PPP nebo k dětskému psychologovi, protože co když se mu to příště povede?
Já toto řešila s manželovými dětmi, má dva kluky, 10 a 12 let. Starší mladšího pořád bije, bezdůvodně, nechce nic dělat, pomáhat, jen by celé dny ležel u televize nebo počítače. Menší se dívá na telku, velkej jde kolem a jen tak ho břinkne pěstí. Malej ať toho nechá, velkej zase rána pěstí, malej slzy v očích a velkej zase rána. To už jsem ho chytla za ramena, ať toho nechá,a on v tranzu, jak kdybych tam ani nebyla, a zase rána pěstí. To už jsem začala řvát ať toho nechá a malej utekl.
Když takhle bezdůvodně praštil mého malého syna, navíc autistu, pěstí do zad, jen tak, že šel kolem, opět jsme to řešila a manželem, ten si kluka zavolal a ten to samozřejmě zatlouk. Nechci domyslet, kdyby takovej velkej silnej klacek malýmu cojávím odrazil ledviny, nebo mu přivodil otřes mozku, tak můj synek ani neřekne, že mu nekdo něco udělal, bohužel... začala jsem na víkendy, když k nám manželovi synové jezdili, odjíždět se svým synkem pryč, on totiž žádný problém neviděl.
V létě velkej venku na zahradě příšerně řval, že má žízeň či co, asi 30x dokola, já mu říkala, že je dost velký aby si došel pro pití a on jen ŽÍZEŇ - ŽÍZEŇ - ŽÍZEŇ - prostě jak blázen, i manžel mu teda řekl, ať přestane, ale řval pořád. Řekla jsem mu, jestli nepřestane, že ho poleju vodou, aby se schladil, řval dál... vzala jsem skleničku s vodou, kde byl asi centimetr vody a pocákala ho - to jste neviděli, Vstal, vzal velikej klacek od ohniště a šel mi s ním do obličeje, chtěl mě praštit. Kdybyste viděli ten výraz v očích, tentýž jako když bil toho mladšího bratra, prostě mimo. Kluk je šíleně agresivní a děsím se toho, že to jednou špatně dopadne.
Bohužel nejsem jeho rodič ani nic, manželovi jsem říkala, že by se to mělo nějak řešit, že je kluk časovaná bomba, ale s bývalou manželkou se nedohodnou, ta to neřeší taky.
Takže tak.