MAGDA (33): Moje děti jsou vnoučata druhé kategorie

Jo a ještě něco: vzala jsem si z toho to pro mě lepší. A sice, že já si vždycky nějak musela poradit a poradila. Takže když naši nebo spíš tedy sama babička řekla - jdu hlídat děti, máma jde k zubaři, na rodičák, atd.....tak jsem si jen s údivem řekla...JAK JSEM TO VLASTNĚ DĚLALA JÁ? ODE MĚ NIKDO NESLYŠEL, ŽE POTŘEBUJU HLÍDAT. Je tedy fakt, že když jsem po rozchodu s manželem fakt v prvních dnech nevěděla, kam se vrtnout, než jsem si našla podnájem, a od svojí již ovdovělé matky - žijící dosud v tom velkém bytě - uslyšela tu úžasnou větu....JÁ SE DO TOHO NEBUDU MÍCHAT, TADY ZŮSTAT NEMŮŽEŠ....jsem si vzpomněla na to, jak nechali rok u sebe bydlet ty druhé mladé jako dosud svobodné a uprázdnili jim jeden pokoj....že mě to snad poprvé, a že vydržím opravdu docela dost, hodně zamrzelo. Jinak díky, moji rodiče, protože jen díky vám jsem samostatná a nezávislá. Co jsem si sama od života nezasloužila, to nemám. Já měla zase fajn prarodiče. Dávno jsou pryč, ale o to víc vzpomínám....A doufám, že i já jednou budu tou, o které mé vnouče řekne to, co já o nich.....a sice že na ně nezapomenu.... .