MAGDA (35): Navzdory znásilnění jsem se dokázala zamilovat a najít lásku | Foto: iStock

Foto: iStock

MAGDA (35): Navzdory znásilnění jsem se dokázala zamilovat a najít lásku

Magda byla na vysoké škole znásilněná a výsledkem byla malá holčička. Pro Magdu to byl natolik silný negativní zážitek, že se rozhodla odříznout od všech mužů a dceru vychovávala sama. Až do té chvíle, než poznala Petra. Dlouho byli jen přátelé. Od začátku ale oba cítili, že potkali svoji lásku na první pohled.

Byla jsem zneužita

Vysokoškolská léta jsem si užívala. Bydlení na studentské koleji mělo své kouzlo a mnoho možností. S nejlepší kamarádkou jsme vymetaly bary, diskotéky a večírky na studentských pokojích. Odpoledne jsme trávily na lekcích aerobiku nebo jsme chodily hrát tenis. Obě dvě jsme byly bez přítele a neměly jsme žádný vážný vztah. Na druhou stranu jsme nebyly ani holky do větru. Musím ale uznat, že jsme si užívaly toho, že jsme mladé, krásné a štíhlé a flirtování bylo na našem denním pořádku.

Když jsme absolvovaly, tak bylo povinností každého z ročníku účastnit se velké party. Alkohol tekl proudem a já jsem brzy cítila jeho účinky. Flirtování s mým spolužákem se mi vymklo z rukou a on vše chápal jinak. Doslova mě odtáhl do svého pokoje, kde se se mnou bez mého souhlasu vyspal. Chtěla jsem se bránit, ale alkohol mi to nedovolil. On udělal, co potřeboval, a nechal mě tam jen tak ležet.

Vyčerpáním jsem usnula a probudila jsem se až ráno. Moc jsem si toho nepamatovala, ale když jsem uviděla natržené tričko a kalhotky na druhé straně pokoje, začaly se mi vybavovat určité, nepříjemné momenty. Sbalila jsem se, rychle utekla a snažila jsem se na vše zapomenout. Spolužáka jsem už nikdy neviděla. Nijak jsem to řešit nechtěla, protože jsem se styděla sama za sebe.

Za měsíc jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. S nikým jiným jsem nespala, takže původ dítěte byl jasný. Cítila jsem, že si to dítě nemůžu nechat vzít a že je už mojí součástí. I přes okolnosti, za kterých byla moje dcera Maruška počatá, jsem ji od začátku milovala a dnes jsem moc šťastná, že ji mám.

Je to už deset let, co jsme s Maruškou samy dvě, na žádného muže se nechci ani podívat. Všichni jsou pro mě odporní a slizcí. Jeden je stejný jako druhý a žádnému nevěřím. Raději budu svobodná matka, než žít s nějakým chlapem. Přesně tak jsem uvažovala, než jsem potkala Petra.

Byl konec školního roku a já jsem Marušce slíbila za pěkné vysvědčení domácí horké maliny. V pracovním shonu jsem na to zapomněla, tak jsem nákup musela vyřešit v předražené večerce naproti našemu domu. Jak jsem s malinami a zmrzlinou vyběhla z krámu a chtěla běžet přes ulici domů, nevšimla jsem si jedoucího auta. Na poslední chvíli prudce zabrzdilo a hned z něho vystoupil sympatický muž, Petr. Měl o mě velkou starost, jestli se mi nic nestalo.

Bránila jsem se zamilování

Byl moc milý, nic mi nevyčítal a snažil se mi pomoct a postavit mě na nohy. Jeho pomoc a doteky mi byly příjemné. Dlouho jsem nic takového nezažila. Blesklo mi hlavou, že je to snad láska na první pohled. Problém byl ale v tom, že jsem na lásku na první pohled nevěřila. Zvlášť po tom, co se mi stalo na výšce. Petr mě chtěl odvézt domů, ale já jsem mu řekla, že bydlím za rohem, tak není potřeba.

Asi za dva dny jsem ho potkala v naší ulici. Říkal, že na mě čeká a že mě vyhlíží. I když to normálně nedělám, přijala jsem jeho pozvání na kávu. Moje sympatie k němu byly stejné jako při prvním setkání a já jsem znovu začala věřit v osud a lásku na první pohled. Strávili jsme spolu pěknou hodinu a domluvili jsme si další schůzku.

Stal se otcem mé dcery

Brzy chtěl poznat i moji Marušku. Všichni jsme spolu začali chodit do cukrárny, kina a divadla. Bylo to krásné období. Každý večer, když jsem usínala, jsem si říkala, jestli existuje nějaká láska na první pohled? Byl to náš osud? Nebo jsem jen vnitřně zmanipulovaná tím, že jsem si dlouho žádného muže nepustila k tělu?

Za nějaký čas se z Petra stal můj manžel a Maruščin otec. Petr ví o mém vztahu k mužům a je moc chápavý. Na Marušku je hodný a miluje ji jako vlastní dceru. Je to náš princ na bílém koni. Díky němu jsem se přenesla přes svůj psychický blok. Často mi Petr říká, že i já jsem jeho osudová láska. Prý hned, jak mě viděl u té večerky, tak věděl, že budeme spolu. Jsem Petrovi vděčná za hodně věcí. Moc ho miluji a všem kolem sebe mohu říct, že vím, co je to láska na první pohled, a že existuje.  

Doporučujeme

Články odjinud