MAGDA (45): Manžel je těžký alkoholik. I když ho miluji, musím ho opustit

MAGDA (45): Manžel je těžký alkoholik. I když ho miluji, musím ho opustit

Magda sice svého manžela stále miluje, dobře ale ví, že jsou situace, kdy láska nestačí. A to se právě děje, proto od manžela odchází. Martin je alkoholik. Rozvod Magdě láme srdce, chrání jím však sebe i své děti.

Vím, že to zní jako z nějaké béčkové telenovely, ale svého muže, s nímž se rozvádím, stále miluji. Celá situace mi láme srdce. Ne půlí, ale skutečně láme a drtí snad na sto kousíčků. Bolesti, lží a zklamání bylo už tolik, že jsem na samém pokraji sil. A s těmi musím s třemi dětmi a dvěma pracemi hospodařit s velkým rozmyslem.

S mým mužem Martinem mám nejmladší dceru Simonku, s bývalým manželem nejstaršího Honzu a prostřední Klárku. Bohužel i mé první manželství skončilo fiaskem, muž byl gambler. Dokud ale na dveře nezazvonil exekutor, tak jsem nic netušila.

Manžel dlužil, kam se podíval, domů však peníze vždy přinesl a o děti se kupodivu vcelku staral. Byl ale závislý, v podstatě nemocný a lhal mi. Myslím, že ani on sám už nevěděl, co je pravda a co lež. Jeho závislost mě málem strhla dolů i s ním. Nebýt mého bratra, který mi zaplatil skvělého rozvodového právníka, skončila bych s dětmi v azylovém domě.

Můj druhý muž se v mém životě zjevil jako zázrak, miloval mě i děti, chtěl se o nás starat a zabezpečit nás – a také si mě toužil i s dětmi vzít. Martin měl navíc dobrou práci, vlastní byt, který mohl pronajímat, a malou chatu u Sázavy. Byl tedy zajištěný.

Nejsem žádná materialistka, ale když se vdáváte podruhé, už jste zkrátka i přes všechnu lásku a romantiku na některé věci opatrnější a všímavější. Potřebujete mít pocit jistoty a zázemí. To všechno včetně lásky jsem měla, a tak jsem kývla na nabídku sňatku.

Naše svatba byla nádherná, vdávala jsem se pod širým nebem, kolem poletovaly mé děti i děti mých přátel, vše bylo uvolněné, prozářené a nekomplikované. Všichni moji blízcí mi přáli klidný a láskyplný vztah a já toužila dát Martinovi vlastního potomka, kterého neměl. Necelý rok po svatbě se narodila naše krásná Simonka. Byla jsem nesmírně šťastná.

Půl roku po jejím narození však vypuklo peklo. Martin, tak jako každý druhý Čech, nebyl abstinent a občas si dal s kamarády pivo. V hospodě poseděl zhruba jednou týdně. Neměla jsem s tím problém, každý chlap potřebuje občas „vypadnout“ s přáteli. Manžel navíc domů nechodil namol, vždy jen v lehké náladě.

Jenže to se po narození dcerky změnilo. Martin začal pít. Pít a toulat se po nocích, občas dokonce nepřišel dva dny domů. Pochopitelně jsem se zlobila a dělala scény, on pak sekal pár týdnů latinu a doslova mě nosil na rukou, jenže jsem netušila, že mě nenosí jenom on, ale i jeho pečlivě udržovaná a nenápadná „hladinka“.

Šílené bylo, že jsem během těch klidných dní na manželovi nic nepoznala! Někdy v té době mi zavolala manželova sestra, s níž se stýkal jen svátečně. Marta mi tehdy řekla, že bych měla vědět, že její bratr míval před lety velké problémy s alkoholem, a dokonce skončil v léčebně. Pak dlouho abstinoval, až došel do bodu, kdy si zvládl dát bez dalších následků čas od času pivo.

Marta se mi omluvila, že mi to neřekla dřív, rodina si to nepřála, ona byla proti, ale zároveň bratrovi přála šťastnou rodinu a nový začátek s čistým štítem. Jenže nyní se obává, že je vše zase ve starých kolejích – obávala se oprávněně!

Na den, kdy manžela odváželi do léčebny, nezapomenu. Týden před hospitalizací s léčbou souhlasil, ale pak se opět ztratil a domů přišel doslova po čtyřech. Byl pomočený, pokálený, bez peněz i dokladů. A u toho všeho byly i naše děti!

Během doby, kdy byl muž v léčebně, jsem doma i na chatě našla desítky ukrytých nedopitých lahví a na chatě i stovky vypitých. Bylo mi hrozně. Snad nejhůř v životě, ale dno to ještě nebylo. To přišlo až po roce, kdy Martin opět po propuštění z léčebny abstinoval, chodil na terapie a byl ten nejúžasnější manžel a táta.

Jednoho dne, tři dny po Vánocích, ale opět nepřišel domů. Nezvěstný byl čtyři dny. Pak ho policie našla na druhém konci republiky na nádraží ve stavu, který nebudu popisovat. Muž opět putoval do léčebny a já začala zjišťovat, co všechno propil.

Zjistila jsem, že Martin nechodí už několik měsíců do práce! Peníze mi ale posílal. Prodal totiž byt, který pronajímal. Byl mistr lží a fabulace. Zbylé peníze z bytu pak utopil v alkoholu a v hazardu. Tehdy jsem si řekla, že ač Martina stále miluji, když nepije, je totiž ten nejbáječnější chlap, musím se od něj odstřihnout. A musím od něj odstřihnout i děti.

Není lehké se podruhé rozvádět, je to svým způsobem potupné. Navíc se třemi dětmi a s výhledem na alimenty, které bude platit nespolehlivý alkoholik, kterého k tomu všemu stále miluji a lituji.

Doporučujeme

Články odjinud