Rozhodnutí o tom si nechat dítě ve vyším věku má mnoho variant, jestli ano či ne, ne jen ty 3 v anketě. To by bylo moc jednoduchý. A takový život často není.
No a tak si představte, že i starší muž může procházet menopauzou ( u mužů se to jmenuje jinak), ale dnes vím, jak jsou mnohé i mladé ženy nešťastné a zcela Vás chápu.
Úspěch Starých Římanů prý spočíval mimo jiné v tom, že uměli geniálně, všude kam přišli, najít to dobré, převzít to a pak ještě zdokonalit. Přemýšlím, která civilizace se jim v tom dneska nejvíc podobá.
Tak uvažuju, jestli může být něco jako kolektivní vědomí. Jestli to není oxymoron. Něco jako kulatá kostka. Jako že by to bylo více vědomí, propojených dohromady? Jak propojených? Jako že by měly prřístup ke stejným vjmům? Ale mysleli by odděleně, ale navzájem by mohli číst svoje myšlenky? Jakej je pak rozdíl mezi jedním vědomím a dvěma spojenýma? Nejsou dvě spojená vědomí automaticky jenom jedno vědomí? Nebo se kolektivním vědomím myslí jedna mysl v mnoha tělech?
Dát malému srdíčku šanci přijít v 15 letech o otce (copak nevíte, že po sedmdesátce i dosud zdraví muži padají jako mouchy?) A ve třiceti o matku? A nést naschromážděnou genetickou zátěž svých rodičů? Jeden z příkladů, kdy za nás pudy rozhodujou špatně. Kolik dětí se jim nenarodilo a nedali jim šanci, proč dávat šanci zrovna tomuhle?
@A: A ne, neučil mně doktor Mengele.
@A: Jako, že je to jedno, že by zahubili zrovna tenhle zárodek, protože to není žádná budoucí konkrétní duše? Protože vědomí, která produkují naše těla jsou identická? Takže by potratem nezahubili mysl, ale jenom shluk buněk? Protože úplně stejná mysl by vznikla v kterémkoliv dalším dítěti? Protože identických myslí je všude vpysk? A je to něco zcela zaměnitelné, dokud se to nenaváže na konkrétní zážitky? Zajímá vás to? Dává vám to smysl? Asi ne. Koho by zajímaly tyhle šílené koncepce?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.