1. „Už nemám vnuka! Ten kluk pro mě neexistuje!“ řekl nedávno můj otec
Obvykle si tu dámy vylévají srdce kvůli problémům s muži, ani já nebudu výjimka, i mě trápí chlapi. Zlobí mě mí nejmilejší tři muži – syn, manžel a tatínek. Naši rodinu nerozvrací milenky, ani nemožné snachy či tchyně, ale politika! Drobné slovní přestřelky bohužel v poslední době přerostly do obludných rozměrů. Mou rodinou cloumá nenávist, která dokonce přešla od verbální agrese až k fyzickému napadení.
Žádné milující mámě bych nepřála vidět, jak se její syn a manžel pustí do křížku. Žádné milující mámě bych nepřála sledovat, jak se naprosto rozpadá a drolí kdysi krásný vztah mezi otcem a synem. Žádné milující mámě bych nepřála slyšet: „Už nemám vnuka! Ten kluk pro mě neexistuje!“ a právě taková slova nedávno zcela vážně a bez afektu pronesl můj otec.
Je mi úzko. Jak budou vypadat letošní svátky? Jak je mohu slavit, když se celá má rodina hádá a nikdo nechce ustoupit, nebo třeba jen respektovat rozhodnutí a názory toho druhého? Částečně chápu obě strany, ale naprosto nerozumím tomu, že jsou všichni zúčastnění ochotní, si pro „svou pravdu“ nechat rozbít rodinu. Je to šílené!
- Jak se vyvíjel Magdin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Začal studovat v Praze a jeho chování a hlavně názory se začaly rapidně měnit
Můj otec, manžel i syn jsou velmi výrazné a silné osobnosti. Naštěstí si můj otec a manžel padli do oka a můj táta přijal mého muže doslova za syna, kterého nikdy neměl. Můj tatínek je sedlák, narodil se těsně před začátkem 2. světové války na malém statku, který mým prarodičům komunisti pak v 50. letech minulého století vyvlastnili. Manžel je sice kluk z města, ale od dětství miloval zvířata, hlavně koně. Koneckonců šel po gymnáziu studovat „zemědělku“.
A tak když jsem ho poprvé z kolejí přivezla představit domů, byl u nás jak u vytržení. Můj táta si ho doslova adoptoval a vzal „do učení“. Často jsem měla pocit, že manžel k nám nejede kvůli mně, ale kvůli traktoru a zvířatům, hlavně koním.
Po revoluci totiž tátovi statek vrátili a tak začal znovu „sedlačit“. Já se časem vdala a statek jsem dostala věnem (sestra statek nechtěla a otec ji tedy vyplatil), protože v mém muži a mně viděl můj táta zapálené pokračovatele. I když hlavním hospodářem je zatím stále otec. Když se mi pak narodil po prvorozené dcerce syn, byl neskutečně šťastný, že je na světě další chlap, kterému můj muž jednou všechno předá. Syn si navíc s dědou i tátou skvěle rozuměl, byla to taková sehraná trojice. Někdy mi bylo upřímně líto dcery, že ji mí chlapi moc „neberou“.
Jenže syn šel po střední škole studovat do Prahy a jeho chování a hlavně názory se začaly rapidně měnit. Nevíme, co bylo prvním impulzem k synovu extrémnímu „levičáctví“, ale celá široká rodina si pamatuje první velkou hádku, kdy se syn při nějakém dědově proslovu o tom, že by „komouše“ zakázal, postavil vůči dědovi velmi rázně do opozice. Byl to šok, celá rodina tehdy ztichla, můj otec zrudnul vzteky, práskl dveřmi a šel ven kouřit. „To si přepísknul, mladej!“ sykl můj manžel a šel ven za svým tchánem. Syn tehdy pokrčil rameny a klidně dojedl večeři. Já s dcerou zůstala jako opařená. Eliška mi tehdy nenápadně řekla: „Mami, a bude hůř. Brácha se scvoknul. Něco vím a bojím se o dědu i tátu.“
Pokračování 3 / 4
3. Vše ukončila facka
Z Elišky jsem samozřejmě během víkendu vytáhla, o co jde. Přemek jí nedávno řekl, že vstoupí do KSČM! Prý si o tom dlouho povídali a Přemek má podle ní úplně „vymytý mozek“. Kolik nocí jsem tehdy nespala, si nepamatuji. Ale v rodině, které komunisti ukradli na dlouhá léta nejen dům, ale i domov a kus života, je „komunismus“ sprosté slovo.
Eliška bohužel měla pravdu. Po několika velice bouřlivých víkendových hádkách, syn vmetl manželovi i mému otci do očí, že se prostě budou muset smířit s tím, že má jiný názor na život. Na to mu můj otec řekl cosi o vrazích a zlodějích, které nebude nikdy respektovat, natož s nimi žít pod jednou střechou. To by ji radši zapálil! „Tak to mě asi budeš muset vydědit, nebo to tu zapálit, protože mám razítko na to, že jsem vrah a zloděj,“ křičel na mého milovaného tátu můj milovaný syn.
Vše ukončila facka, obrovská rána, kterou vpálil můj bez deseti centimetrů dvoumetrový chlap mému synovi. Jenže syn tátovi facku vrátil a začali se prát. Ve stejnou chvíli třískl děda do stolu a rozkřičel se, což je u něj naprosto nezvyklé. Syn a manžel přestali. Syn se sbalil a ještě v noci odjel na kolej.
Pokračování 4 / 4
4. S mým otcem nemohu o synovi vůbec mluvit
Od té doby uplynuly dva měsíce. Syn domů nejezdí, můj táta chřadne, manžel nemluví, jen pracuje a já po nocích střídavě pláču a střídavě jsem strašně naštvaná. Moc se bojím, že se ti mí tvrdohlaví chlapi už nikdy neusmíří. Jsou z jednoho těsta. Se synem jsem naštěstí v kontaktu, byla jsem ho i navštívit, je mu líto, kam až to došlo, ale omlouvat se za nic nehodlá. Omlouvat se ale rozhodně nechce ani můj muž. S otcem nemohu o synovi vůbec mluvit, dělá, že vnuk neexistuje.
Nenávidím politiku, politické strany a nenávidím náboženství (náboženství, ne osobní víru v Boha)! A teď budu znít ještě jako feministka; tyhle instituce a myšlenky vymysleli nabubřelí chlapi, aby se mohli dohadovat, kdo má pravdu a poměřovat se, kdo má větší moc. Jsem zoufalá i vytočená, proč se zrovna ti moji chlapi takovým hloupostem propadli? Kdybych věděla co udělat proto, aby se usmířili, neváhám ani chviličku.
(Magdaléna, 51 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!