MAGDA (62): Kvůli coronaviru jsem ve stresu, mám problémy se vztekem | iStock

iStock

MAGDA (62): Kvůli coronaviru jsem ve stresu, mám problémy se vztekem

Poslední dobou Magda neumí ovládat svůj vztek. Kvůli maminčině zdraví se pohádala se svými sourozenci a řekla jim vše, co měla na srdci. Nikdy se tak nechovala a uměla problémy řešit v klidu. Nyní ale cítí, že její problémy se vztekem pramení v její špatné psychice.

Nekontrolovatelné výbuchy vzteku

Poslední dobou mám problém ovládat svůj vztek. Jsou to náhlé záchvaty, při kterých se mi stává, že každému řeknu od plic, co mám na srdci a co si myslím. Jsem naštvaná, protivná a nepříjemná. Když o tom všem přemýšlím a snažím se najít důvody, proč se to děje, upadám do deprese.

Především proto, že to většinou vždy odnesou mí nejbližší. Nakonec se raději uzavřu sama do sebe a nechci nikoho vidět a nikam chodit. Mému stavu nepřidává ani fakt, že nyní je kvůli koronavirové situaci vše zavřené, nikam se nemůže a člověk sedí pořád sám doma.

Úvodní foto: iStock

Nemoc maminky

Pocházím z velké rodiny, mám čtyři sourozence. Já jsem nejstarší z nich a vždy byla veškerá zodpovědnost na mně. Rodiče museli chodit pomáhat do družstva a já jsem často sourozence hlídala. Pokud se něco stalo, byla jsem za to bita já. Měla jsem lépe hlídat. Dětství pro mě nebylo zrovna jednoduché, ale i tak na něj ráda vzpomínám.

Teď už jsme všichni dospělí, máme své rodiny a život. Tatínek nám zemřel před deseti lety a maminka žije u nejmladšího bratra Jardy. Jarda se o ni s manželkou stará, zajišťuje jí nákupy, léky a obstarává doktory.

Zhruba před měsícem se mamince zatočila hlava a upadla. Při pádu se bouchla do hlavy o stůl a poranila si čelo. Jarda se ji snažil přemluvit, aby jeli raději k lékaři, ale maminka odmítala. Říkala, že nikam nepojede, protože je jí dobře a jenom by se v nemocnici něčím nakazila. Jirka byl sám bezmocný, tak mi zavolal o radu.

Za dobrotu na žebrotu

Celou nehodu jsem s ním i maminkou po telefonu probrala a nechala si poslat fotky rozbitého čela. S fotografiemi jsem šla k naší sousedce, která je obvodní lékařkou, a ta mě ujistila, že je to jen povrchové poranění a stačí dát na ránu hojivou mast a motýlky. Sedla jsem tedy do auta a jela za maminkou a Jardou. Společně jsme maminku ošetřili a probrali s ní její stav. Nemocnici stále odmítala, tak jsem odjela s čistým svědomím domů. Udělala jsem vše, co jsem v tu chvíli mohla.

Na druhý den mi začali postupně telefonovat ostatní moji sourozenci. Zasypávali mě otázkami, proč jsme maminku do nemocnice neodvezli a jak jsem mohla na základě jedné fotografie rozhodnout o jejím zdravotním stavu. Všem jsem se snažila vysvětlit, že jsem situaci řešila nejlépe, jak to šlo, a že mám čisté svědomí. Jako by se na mě všichni domluvili a neposlouchali mé vysvětlení.

Vybuchla jsem vzteky

Na každého z nich jsem vybouchla a všem jsem od plic řekla, co si o nich myslím. Nikdo z nich za maminkou nepřijel a neviděl ji a mě budou soudit. Se všemi jsem se toho dne pohádala a s pláčem skončila v posteli. Nikdy jsem takové problémy se vztekem neměla. Uměla jsem jej ovládat a jindy bych telefon s chladnou hlavou ukončila. Nyní to ale nešlo.

Měla jsem pocit, že se na mě sesypal celý svět, a proto mám se svým vztekem problémy. Téměř rok jsem doma zavřená kvůli koronavirové pandemii a ven chodím jen minimálně. Kontakt s přáteli a rodinou je omezený. S manželem řešíme problémy s dcerou, která je alkoholička. Druhá dcera prožívá komplikované těhotenství a všichni se bojíme, aby vše dopadlo dobře. Já sama mám jít zanedlouho na operaci pupeční kýly.

Mám moc starostí

Mám mnoho problémů a trápení, které řeším kolem sebe, a moji sourozenci mi začnou na bedra nakládat další. Opět jsem to odnesla já jako nejstarší sourozenec. Protože jsem narozená jako první, tak nesu odpovědnost za rozhodování naší maminky? Ne, není to tak. Maminka se rozhodla sama, že nikam nepojede a nechtěla o tom diskutovat.

Po několika dnech mi všichni sourozenci opět volali. Vše jsme si vysvětlili a udobřili se. Maminka je zdráva a v pořádku. Musím přiznat, že někdy sama sebe nepoznávám. Vždy jsem se snažila být rozumná a řešit problémy v klidu. Nyní mi to ale nešlo a já jsem svůj vztek neovládla.

Myslím, že je to vše způsobené dnešní nešťastnou dobou. Samota, omezený kontakt s okolím a rodinou mi na psychice moc nepřidávají. Věřím, že právě tam to pramení a až se naše životy vrátí do starých kolejí, všem se nám uleví. 

Doporučujeme

Články odjinud