Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině zděšení začal přítel uvažovat o střídavé péči, a to i přes nedávný závažný incident.
Odrazila jsem se ode dna a potkala velkou lásku
Opět se blíží prodloužený víkend, který u nás stráví přítelův syn, a já přemýšlím, zda to mám ve svém věku a se svou minulostí zapotřebí. Jsem 14 let rozvedená, manžel byl alkoholik. Nakonec jsem to ale byla já, kdo ho jako jediný člověk navštěvoval, když umíral. Měl těžkou cirhózu jater a později rakovinu. Nebyl to hezký konec, bylo mi ho líto, nikoho kromě mě vlastně neměl. Zažila jsem několik těžkých let, ale nakonec se mi podařilo se odrazit ode dna a začít slušně žít. Před osmi lety jsem udělala krok do neznáma, změnila práci a začala podnikat. Začátky byly napínavé, ale později se mi začalo dařit. I dcery mi dělají radost, obě se dostaly na vysokou školu a k tomu mi pomáhají ve firmě. Dá se říct, že se nám všem třem nakonec plní sny. A mně osobně se navíc splnilo i tajné přání: potkala jsem skvělého muže, který mě miluje. Bohužel ten úžasný chlap má syna, který úžasný rozhodně není.
Snažila jsem se porozumět jeho jinakosti
Přítel má z prvního vztahu syna, kterého si bere jednou za dva týdny na prodloužený víkend. Když jsme spolu ještě nebydleli, dalo se vše zvládnout, ale nyní, když spolu žijeme v jedné domácnosti, jsou ony čtyři dny neskutečně náročné. Přítelův syn má diagnostikovanou poruchu zvanou ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti), nicméně chodí do běžné školy, kde má pouze drobné úlevy. Dle psychologů jde o lehčí formu poruchy, o níž mám již nastudováno bezpočet článků a publikací – chtěla jsem problémům přítelova syna rozumět. Bohužel mi porozumění k ničemu není, chlapec se stále více chová jako monstrum. Ano, jsem si vědoma, jak šíleně to zní, nicméně ono slovo přesně vystihuje, jaká je situace.
Fotil mou nahou dceru a pak se s ní popral
Dokážu pochopit, že je chlapec kvůli poruše živější a živelný a má sklony k impulsivnímu chování, ale to, co přítelův syn předvádí v posledních měsících, je za hranou všeho, co jsem si dokázala představit. Bohužel si nemyslím, že je vše způsobeno výhradně poruchou. Kluk nemá žádné hranice a respekt ke komukoliv a k čemukoliv. Je neuvěřitelně vulgární a agresivní. Přítel mu ustupuje, bojí se jeho výbuchů, neví jak je řešit a chce mít prostě klid. Syn zachází dál a dál a přítel mu neumí říct „Stop!“. Když je u nás, raději se mu vyhýbám a maximum péče nechávám na příteli. Ostatně je jeho otec. Já bych vše řešila jinak, ale bez přítelovy podpory to nejde. Už k nám nechtějí chodit ani mé dcery. Na obě holky měl nechutné poznámky (ano, chápu, je v pubertě), jenže když ho holky vtipně „odpálily“, začal být strašně sprostý. Jednu z dcer nedávno obtěžoval ve sprše, prostě přišel, odtáhl závěs a začal ji komentovat a fotit. Dcera mu dala pár facek, on se bránil a začali se regulérně prát. Nakonec musel zasáhnout přítel.
Nejdřív mu syna nepůjčovala a teď chce střídavou péči!
Bohužel vyhrocených situací přibývá. Kluk je mohutný a když ho to popadne, cítím se vedle něj značně nepříjemně, a to jsme mívali pěkný vztah! Hrozné je, že bývalá přítelkyně přítele zpracovává v tom smyslu, že synovi škodí, že vyrůstá bez táty a nemá mužský vzor. Prý by bylo dobré dohodnout se na střídavé péči, údajně to říkal i psycholog. Nejdřív syna nechtěla příteli půjčovat, i když to byla ona, kdo ze vztahu odešel, a teď by se ho ráda zbavila. Kluka by mi mělo být líto, ale k něčemu takovému mám nyní daleko. Pokud se přítel rozhodne na změnu přistoupit, nevím co se vztahem dál. Děsím se toho, jak to všechno dopadne!