Majda prochází nejtěžším životním obdobím. Ti, kterým nejvíc věřila, ji podrazili a opustili. Cítí se jako v pasti a neví, kudy kam.
S Renatou jsme byly kamarádky už od střední školy. Ze začátku jsme si nebyly úplně blízké, ale vždy jsme si rozuměly a bylo nám spolu fajn. Náš vztah se prohloubil až po maturitě, kdy jsme obě plánovaly odejít do Prahy na vysokou školu. Renatě se to podařilo hned napoprvé, já jsem si musela rok počkat. Renata se mezitím na školu vykašlala a začala pracovat. Vydělávala slušné peníze, takže svého rozhodnutí nelitovala, alespoň ne ze začátku. Když jsem se konečně do Prahy dostala já, byla Renata jediný člověk, kterého jsem tam znala, a tak jsme spolu trávily spoustu času a byly jsme si čím dál bližší. Já jsem ale bohužel neměla takové možnosti jako ona, rodiče mě nemohli moc finančně podporovat a při studiu jsem moc brigád nestíhala, takže jsem byla věčně bez peněz. Renata ale byla v tomto ohledu štědrá a často mě zvala.
Ani já jsem na škole nebyla spokojená, nebavila mě a neměla jsem žádnou motivaci v ní pokračovat. Nakonec jsem se studiem sekla také, i když z lepších důvodů než Renata. Naskytla se mi totiž práce snů, po které jsem vždy toužila, a nepotřebovala jsem k tomu ani titul. Byla jsem blahem bez sebe, že si konečně vydělám nějaké peníze a nebudu závislá na rodičích. Školy jsem nelitovala, stejně jsem měla tušení, že bych ji tak jako tak nedodělala. Sice jsem pořád nevydělávala tolik, co Renata, ale aspoň jsem mohla dělat to, co mě baví, a nemusela dřít po nocích na barech nebo v hotelech. Renata vždy tíhla k podobné práci, jakou jsem měla já, ale nedařilo se jí žádnou najít. Nevypadalo to ale, že by se tím příliš trápila. Přesto se naše cesty na čas rozešly a my se vídaly jen velmi sporadicky. Já jsem se mezitím seznámila s Petrem, mým budoucím manželem. Když jsme se brali, byla zrovna Renata dlouhodobě v zahraničí, takže ani nemohla dorazit na naši svatbu. Viděly jsme se krátce, když se vrátila, ale každá jsme v té době měly jiné starosti.
Já jsem u nás v práci povýšila, a tak bylo nutné za mě najít náhradu. Jaké bylo překvapení, když na pohovor přišla Renata! Udělala jsem všechno pro to, aby místo získala, a tak se také stalo. Byla jsem nadšená, že ji budu mít zase nablízku a naše staré přátelství se opráší. Vypadalo to, že ona to má stejně. Brzy se z ní stala moje pravá ruka a opět moje nejbližší kamarádka. Když jsem pak o dva roky později otěhotněla, byla první, kdo to věděl, a během mé mateřské dovolené automaticky dočasně přebrala moje místo. Po mateřské jsem se sice vrátila, ale moc jsem se v práci neohřála, protože jsem zakrátko otěhotněla znovu. Renata, která pořád nemohla potkat toho pravého, byla velmi aktivní teta, trávila u nás spoustu času, pomáhala s dětmi a skvěle si rozuměla i s mým manželem. Problémy ale začaly, když jsem se podruhé vracela do práce. Aniž mi Renata cokoli řekla dopředu, bylo mi oznámeno, že vedoucí funkci už nazpátek nedostanu a že ji naplno převezme Renata. Prý to tak bude lepší, vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti. Renata se tvářila jak neviňátko a sama mě přesvědčovala, že je to k mému prospěchu.
Spolkla jsem hořké sliny a se situací se smířila. Brzy nám to ale s Petrem začalo skřípat doma. Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že má milenku. Vypátrat, kdo je ta, za kterou mi manžel utíká, dalo dost práce, ale nakonec jsem na to přece jen přišla. Ano, byla to Renata! Měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Když jsem to na manžela doma vybalila, jen suše řekl, že je rád, že jsem na to přišla sama a že mi nemusí nic vysvětlovat. Prý Renatu miluje a hodlá za ní odejít, což také udělal. Děti sice zůstaly u mě, ale vypadalo to, že by nejradši odešly za tátou a tetou Renčou, kterou mají tak rády. V práci jsem nemohla udělat nic, Renata je přece jen moje nadřízená! Navíc si momentálně nemůžu dovolit místo ztratit, když mám před sebou rozvod a doma dvě děti. Jsem v bezvýchodné situaci, ztrácím všechno, co jsem měla, a nevím, jak se ze začarovaného kruhu vymotat.
