Čím dál více žen si stěžuje, že najít toho pravého životního partnera je v dnešní době téměř nemožné. Je to skutečně pravda? V čem by měli být muži jiní než dřív, že se z nalezení partnera stal takový problém? Nemůže být chyba i na straně žen?
Pokud se podíváme, od jakých žen nejčastěji poznámky o těžkém výběru zaznívají, zjistíme, že mají ledacos společného: Obvykle je jim mezi třiceti a čtyřiceti, mají dobře rozjetou kariéru, finanční zázemí, řadu koníčků a přátel a rozhodně nejsou ošklivé. Zdálo by se tedy, že by pro ně nalezení partnera mělo být snadné. Jenže ony tvrdí, že je to naopak.
„Je to možná zvláštní, ale připadá mi, že čím víc je žena úspěšná a atraktivní, tím hůř se jí muž hledá. Já jsem byla z party kamarádek vždycky ta nejméně zajímavá co do vzhledu i způsobu života – a přesto jsem se vdala jako první a dnes mám dvě děti a stále krásný vztah. Kdežto jedna má kamarádka je rozvedená a od té doby sama a další dvě žijí single už řadu let,“ říká šestatřicetiletá Pražačka Lucie.
Single ženy kolem pětatřiceti let si samy uvědomují, kde je chyba. „Je to bludný kruh. Jsem sama, a tak trávím hodně času v práci – často až do večera. K čemu by mi bylo přijít domů ve čtyři odpoledne, když tam na mě nikdo nečeká? Radši zatím buduju kariéru,“ vysvětluje 34 letá Dáša.
Zároveň ale připouští, že právě kvůli práci se jen těžko může s někým seznámit. „Pracuji v malé firmě, všechny kolegy dávno znám, tam nikdo není. A já vlastně mimo práci nikam nechodím. Večer padnu utahaná k televizi a o víkendu spím nebo jedu za rodiči. Takže těch příležitostí někoho potkat moc není.“
Laura Poláková
23. července 2020
Bludný kruh samoty
Její vrstevnice, o rok starší Gábina, zase volný čas věnuje svým koníčkům. „Ano, je to taky proto, že na ně mám čas i peníze, protože jsem sama. Bohužel, mám-li to tak říct, mě baví zrovna věci, kde moc chlapů nepotkám – jóga, vaření, malování, spíš poklidné věci. Tam se většinou setkávám se ženami.“
Zmíněné ženy žijí všechny v Praze – velkoměstě s milionem obyvatel, kde se zdá, že i pouhá cesta na nákup nabízí spoustu příležitostí. A přesto tomu tak prý není. „Ono se to řekne, ale zkuste někoho jen tak oslovit na ulici, že se vám líbí. V lepším případě vás slušně odbyde, že spěchá, v horším rovnou označí za podivínku nebo úchylačku,“ myslí si Gábina.
Jenže jsou i single ženy z malých měst či vesnic. A ty mají přesně opačný názor. „Na maloměstě jsou zákonitosti pevně dané. Buď se seznámíte ještě na střední škole a po ní se rovnou vdáte, nebo odejdete za prací či studiem jinam. Jakmile zaváháte na střední a ve svém rodišti zůstanete, jste odsouzena k samotě,“ tvrdí pětatřicátnice Eva z malého jihočeského městečka, podle níž zkrátka volní muži v určitém věku vymizí.
A tak není divu, že se osamělé ženy z maloměst stejně jako z metropole vrhají na fenomén dnešní doby – internetové seznamky. Ale ani ty jim perspektivní vztah nemohou zaručit.
Příliš velké požadavky
„Náš problém je, že se na všechny muže díváme jako na potenciální partnery. Chybí tam ta lehkost, se kterou jsme se seznamovaly, když nám bylo o deset let méně. Pokud se nám tehdy někdo líbil, bez obav jsme s ním začaly chodit s tím, že se prostě uvidí, jak nám to bude klapat,“ zamýšlí se Dáša a pokračuje:
„Teď je to jiné. Zkoumáme každý nedostatek a přemýšlíme, jestli bychom s takovým mužem vydržely pořád, mohly s ním mít dítě. A protože už jsme starší a zkušenější, a tím pádem i náročnější, tak jsou naše požadavky dost přísné. Často někoho předem zavrhneme, ačkoli by to třeba fungovalo.“
Dítě – to je téma samo o sobě. Ženy kolem pětatřiceti let si dobře uvědomují, že pokud chtějí založit rodinu, nemohou si dovolit s někým jen tak pět let chodit. Mají trochu naspěch – a tím mohou muže odradit. Muž ve stejném věku obvykle nemá pocit, že mu něco utíká.
Hlavní je neztrácet optimismus
„Samozřejmě na ně nevybalím na prvním rande, jak to mají s dětmi. Ale přece jen se k tomu nevyhnutelně dostávám dřív, než by asi bylo zdvořilé a žádoucí. Na druhou stranu – musí jim být jasné, že pro ženu v mém věku je to důležité. Jestli je děti nezajímají, ať se seznamují s holkami pod třicet,“ říká rezolutně Dáša.
„Takže když to na pátém šestém rande nadhodím, obvykle je to konec. A to přesto, že hledám protějšek pouze v rubrikách vážný vztah. Co tam ti chlapi dělají, když o nic vážného evidentně nestojí?“ ptá se.
Přesto všechny věří, že nakonec životního partnera najdou. „Říkám si, že dneska je možné otěhotnět i po čtyřicítce, už to není tak výjimečné. Tak do té doby se snad s někým usadím. Musím být optimista, nejhorší je vyzařovat zoufalství. To odpuzuje i mě u mužů, tak se tomu snažím vyhnout. Ale někdy je to sakra těžké,“ uzavírá Eva.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
