Majka má dvě dospělé děti i milujícího manžela. Všechno by bylo v pořádku, kdyby nenarazila na svoji životní lásku. Teď řeší, jestli má svůj život obrátit naruby a opustit vše, co má.
Svoji životní lásku jsem poznala na vysoké škole. Pavel studoval stejný obor jako já, takže jsme se setkávali na přednáškách. Když jsem jednoho dne obědvala v menze, přišel tam taky, a jelikož jediné volné místo bylo u mého stolu, poprosil mě, jestli si může přisednout. Už tehdy se mi moc líbil, takže jsem byla ráda, že nás osud takhle snadno svedl dohromady, a souhlasila jsem.
Začali jsme si povídat, zjistili jsme, že si skvěle rozumíme, a pak už šlo všechno hladce. Po asi dvou týdnech mě Pavel pozval na rande a láska jako z románu mohla začít. Trávili jsme spolu veškerý volný čas, podnikali nejrůznější výlety, bavili se s přáteli a během letních prázdnin jsme se stopem snažili projet celou Evropu.
Byl to nejkrásnější vztah, jaký jsem zažila, a myslela jsem si, že to tak bude navždy. Po skončení vysoké školy jsme se rozhodli se k sobě nastěhovat a začali jsme pracovat každý na své kariéře. Času jsme na sebe měli čím dál méně, ale rádi jsme se měli pořád stejně. Jenže to byl ten problém. Všechno bylo stejné, nic se neměnilo.
Pavel byl zřejmě spokojený, ale já jsem začala mít pocit, že by se náš vztah měl posunout dál. Začala jsem toužit po dítěti a samozřejmě také po svatbě. Jenže Pavel se pořád k ničemu neměl, i když se přátelé kolem nás jeden za druhým ženili a vdávali a začínali zakládat rodiny.
Časem mi to nedalo a Pavla jsem se zeptala, jaké má vlastně do budoucna úmysly. Řekl mi, že mu situace vyhovuje tak, jak je teď, a že se v nejbližších letech rozhodně nechce ženit, natož plodit děti. Dost mě tím zaskočil, protože ho vlastně ani nezajímal můj názor. Řekla jsem si, že se to třeba časem zlomí, až uvidí děti našich kamarádů, ale nic takového se nestalo.
Celá situace vedla akorát tak k tomu, že jsem na něj začala tlačit, on se vzpíral a my se hádali čím dál tím víc. V té době jsem měla jako svoji „vrbu“ kamaráda z naší party. Mirek byl fajn kluk, o kterém jsem věděla, že pro mě má slabost. Snažil se mi být pořád na blízku a podporoval mě, když mi nebylo fajn. Náš vztah s Pavlem se v té době rozpadal a bylo jasné, že spějeme ke konci.
Když k tomu došlo, zjistila jsem, že nemám vlastně kam jít, a tak mi Mirek nabídl azyl. Nemohla jsem odmítnout… Byla jsem úplně zničená a týdny jsem se trápila, protože jsem ztratila lásku svého života. Mirek se mi snažil pomoct, jak jen to šlo. Jednoho dne, když jsem měla slabou chvilku, jsme se spolu opili a dopadlo to tak, že jsme spolu skončili v posteli. A aby toho nebylo málo, po pár týdnech jsem zjistila, že jsem těhotná.
Nebyla to zrovna nejlepší situace, ale Mirek byl nadšený a já vlastně taky, protože dítě jsem opravdu moc chtěla. Pavel mi zmizel ze života, nikdo o něm nic nevěděl a on se mnou evidentně nechtěl mít nic společného. S Mirkem jsme se vzali, do dvou let po narození syna se nám narodila dcera a já jsem byla vlastně spokojená.
Po Pavlovi se mi stýskalo, neříkám, že ne. Chyběl mi vlastně celý život, ale brala jsem to tak, že to prostě byl osud. Mirek byl fajn manžel, nemohla jsem si stěžovat. Když jsem se pak časem dozvěděla, že se Pavel odstěhoval do Ameriky, kde zůstal natrvalo, svým způsobem se mi ulevilo. Věděla jsem, že pro nás dva už není žádná šance.
To se ale změnilo před půl rokem. Pavel totiž zavítal na delší dobu do České republiky a vyhledal mě. Když jsem v telefonu slyšela jeho hlas, srdce mi udělalo salto a já věděla, že je zle. Přesto jsem se s ním potkala a od té doby nevím, co mám dělat. Jakmile jsme se totiž uviděli, bylo jasné, že naše velká láska nezmizela, pouze jsme ji potlačili.
Pavel zůstal v České republice několik týdnů, kdy jsme se vídali každý den. Vyprávěl mi o svém životě, svojí firmě i o tom, jak se před časem rozvedl. Přiznali jsme si navzájem, že se pořád milujeme a chceme být spolu. Jenže to samozřejmě není tak jednoduché.
Nejradši bych si sbalila kufr a odjela za ním okamžitě, což samozřejmě neudělám. Musím vyřešit, co s rodinou. Děti už jsou vlastně dospělé a věřím, že by to dokázaly pochopit. Ale co Mirek? Neumím si představit, že bych mu něco takového mohla udělat. Stál při mně v dobrém i zlém, byl skvělý manžel, miloval mě… a já mu to teď oplatím takhle? Na druhou stranu si uvědomuji, že jsem většinu života strávila ve lži a vlastně bez oboustranné lásky. Říkám si, že i když hodně zariskuji, pořád ještě mám šanci strávit zbytek života s mojí osudovou láskou…