MAJKA (47): Chci se stěhovat za láskou do Ameriky, rodina o tom neví

Ne, nedělala bych tak nerozvážný krok a zvlášť ne kvůli takovému člověku, jakým je ona bývalá láska Pavel. Řekla bych, že už jednou jí ukázal, že mu v životě záleží hlavně na sobě samém, když o jejich společné budoucnosti rozhodl sám a jak sama píše "její názor ho ani nezajímal". Může to být typ člověka, kterému vyhovuje spíš nezávazná zábava a partnerský vztah, který na něj neklade žádné větší nároky. Jenže (jak tu správně mnoho diskutujících napsalo) ona zvažuje, že by za ním odjela do Ameriky a tam by rozhodně alespoň ze začátku byla plně závislá na něm. Unesl by Pavel, že jsou na něj zase kladeny nějaké nároky? Nepřestala by ho ta dávná láska rychle bavit, kdyby se kolem ní nakupily různé praktické potíže? Dovedu pochopit, že si člověk často rád idealizuje minulost a zejména první velkou lásku (a kdo ne? Kdo nikdy nepomyslí na svou první školní lásku s tetelícím srdcem?), že Majka mohla znovu k němu pocítit to, co kdysi, když se milovali, ale něco jiného je vzpomínání na dávné časy a něco jiného reálný život teď, v jejich případě spojený s velkým množstvím problémů, které by bylo nutno vyřešit při jejím přestěhování do Ameriky. A už vůbec nekomentuju, co to je za chování vůči jejímu manželovi - na to, aby jí pomáhal, jí byl dobrý, ale stačí, aby znovu projevil zájem pan "Velká láska" a už ho nepotřebuje, už jí nestačí, už na něm vidí všechno možné A děti? No ano, zřejmě jsou tak na střední, nejsou malé, ale to neznamená, že nepotřebují mámu tady a ne někde za velkou louží... Jako pubertální dítě bych tedy byla strašně "chápavá", kdyby se objevil bývalý matčin milenec a ona okamžitě sbalila kufry, na nás se ani neohlídla a mazala za svou láskou do Ameriky. Tipla bych si, že toto neuvážené rozhodnutí by dost negativně poznamenalo i její vztah k dětem. Mně by v jejím případě nestálo za to zničit si rodinu pro nějakou vidinu " znovuzrozené šílené lásky".