Dejme tomu,že přijmeme teorii zrození- jak ji vidí východní filosofie. Jsme-li alespoň trochu f l e x i b i l n í , dokažme na chvíli uvažovat jinak, než starým "zakořeněným" způsobem.
Malá předvánoční úvaha o rodičovství
Dejme tomu,že přijmeme teorii zrození- jak ji vidí východní filosofie.Jsme-li
alespoň trochu f l e x i b i l n í , dokažme na chvíli uvažovat jinak, než starým
"zakořeněným" způsobem:
Tak tedy - tato filosofie říká,že po smrti člověka se duše pohybuje nějaký čas
v určitém prostoru mezi dvěma životy.Zde si vybírá rodiče pro další zrození,
protože poučena z předchozího života a na základě své "karmy" chce růst
a zároveň odčinit své některé činy na základě Poznání.
Nový život je tedy další M o ž n o s t í jedné dušičky, aby naplnila své pravé
poslání .
Z toho plyne, že dítě není naším m a j e t k e m , ale my jsme jen zprostředkovatelé
jeho zrození a jeho u č i t e l é zde na Zemi.Tedy jsme GURU / odstraňovač tmy-přinašeč
světla / svému dítěti. To je přece nádherné !
Dítě již v těle matky získává vztah k rodičům, jako nejvyššímu zdroji bezpečí,
ochrany a lásky.Je-li manželství harmonické a otec na matku něžně mluví a hladí
ji a dává najevo, že se na dítě těší, ono to též vnímá již před narozením.
Dítě přichází na svět do úplně jiného prostředí a začíná objevovat zcela
jemu neznámé a nové skutečnosti Je zde mnoho úplně zgruntu nového, s čím se musí
naučit zacházet.V první řadě je to fyzické tělo a jeho přizpůsobování se zemské
přitažlivosti.
A dítě hledá nejlepšího učitele, aby je naučil pohybovat se v tomhle fyzickém
světě, který dost často bolí.A kde by měl jinde hledat, než právě u svých rodičů,
kteří jsou pro něj vším, jeho nejbližším světem? Kde jinde by mělo hledat oporu
ve své orientaci v úplně novém prostředí? VždytĄ zpočátku nikoho jiného ani
nezná!
Dítě je velice vděčné za každý projev lásky, starostlivosti a péče, i když to
zpočátku ani neumí dát najevo.Rodiče až později zjistí, jak se jim vrací jejich výchova
a vztah k děcku, jak zúročili tu Možnost - zanechat zde otisk své Duše.
Dítě vnímá rodičovskou lásku jako radost ze života a jedinou největší jistotu
, o kterou se může opřít při dalším poznávání světa.
Rodič si uvědomí, že dítě je nositelem jeho genů, jeho součástí - je p o k r a
č o v á n í m svého rodiče.S nadsázkou se dá říci,že jsme v tomto smyslu
nesmrtelní ! Náš potomek má možnost stavět na kladech i záporech svého rodiče
tak, aby se stal určitým článkem tohoto světa.
Zkuste zvážit teď-před Vánocemi, zda má pro vaše dítě větší hodnotu drahá
hračka, či vaše celoroční přízeň,láska a věnování vašeho Času dítěti?
Richard Holický - poradna "Joga a okolí"