Mám jedno své dítě raději než druhé!

Já mám sestru(o 7let mladší), ale u nás rozdíl dělá taťka:-( Mamča si myslím, že se snaží být fér! Ale taťka si kompenzuje asi to, že když já byla malá, on byl na vojně a vůbec nic si se mnou neužil... je to děs, řešení bylo až odchod na VŠ do BudějicNa jednu stranu chápu taťku (konečně si užil mimonko, růst...) na druhou, když vidíte, že sestra může mít všechno (mě táta nikdy nepůjčil auto, říkal, že jsem líná jezdit busem a sestra... ta jede i 100m autem a benzin ji ještě platí! Táta si koupil mobil, tak zjistil, že to s ním neumí, tak mi ho nabíd k odkupu, já zvažovala, ale prachy zrovna neměla... přijedu dom, že se domluvíme a hle setra ho má zadarmo a je to její 5. mobil za poslední 2 roky!! ... nepočítaje, že já od mala pomáhala s domácností a sestra v 15ti ještě byla malá... a to bych našla věcí) No prostě jsem ráda, že jsem pryč z hnízda, i když mi je občas líto mamky (sestra je hold jiná, drzá, občas mi přijde i trochu nevděčná...) Setru mám moc ráda, ale chovat se musí podle mých pravidel, což už moc dobře ví. Mamka je se sestrou trochu na nože, páč hold taťkovou výchovou trochu přerostla přes hlavu, takže teď si s ní hlavně užívá taťka, páč mamka by ji zabila:-) já taky (ale to je třeba dané tím, že já byla hodnější, cílevědomá, ráda se učila a věděla co chci, nikdy bych enbyla drzá na rodiče... ale sestra je hold ten mladší sourozenec:-( Jenže tady by byl potřeba ještě sestry názor... vím, že jí třeba ve škole předhazují mě a děda taky (páč jí učení absolutně nezajímá, jen to co má na sobě, co je moderní... a to ji třeba taky štve! a třeba jí je to jedno...Nikdy jsem to taťovi neřekla, na to jsem moc slušná (mamce jsem to řekla, ale co ta s tim nadělá a hlavně jsem jí to řekla až někdy ke konci střední...), ale mrzí mě to:-(

Plně souhlasím s názorem, že se musíš k nim chovat stejně. Každé dítě je jiné, mám tři se stejným otcem a každé je povahou jiné. Nic si nevyčítej, jen dělej vše proto, aby nic nepoznaly, protože tím by si té menší ubližila nejvíc. V budoucnu tě třeba ta mladší příjemně překvapí a třeba ta starší zklame.

Zrovna čtu "Vychováváme své děti a rosteme s nimi"..doporučuji..Potom najdete cestu, jak z toho ven..Prostě jen mít rád své dítě..ne proto jaké je nebo co dělá..ale mít ho rád..

Děti nejsou klonované. Každé dítě má svůj temperament, svou osobnost. A stejně jako si vybírám kamarádky podle temperamentu a osobnosti, stejně tak se může stát, že přes stejnou míru mateřské lásky, si zkrátka víc rozumím s tou, která je mi povahově blíž. Starší dcerka vypadá jako já, té jsem dodala hardware :-)), manžel software - jsou úplně stejní a báječně si rozumí. Mladší nevypadá jako nikdo z nás (ach ty geny), ale zase je mi temperamentem a zájmy bližší. Tak je máme s manželem takhle přirozeně "rozdělené" ale s tím, že pomazlit a svěřit se holčičky chodí ke mně. Já jsem ta mazlivá náruč, já je utěšuju, když si rozbijou kolínko... Každé dítě je jiné a je zcela přirozené, že je nám jedno bližší a druhé až tak ne, ale průšvih je, když je jim to "předhazováno" a rodič se věnuje jen "té své spřízněné duši"... Zrovna zítra jdu jen se starší na zmrzlinu, budeme se chichotat a vybírat si "střevíčky" :-))

No, já mám teda obě děti ráda stejně - myslím si to. Nikdy mě nenapadlo zamyslet se nad tím, jaké mám raději. A když mě to nikdy nenapadlo, tak asi jedině dobře koukám :)) .

S podobným problémem se teď peru taky, mám dvě 12 a 4 roky a je to jen z jednoho důvodu, že starší vlezla do puberty, věčně otrávená, protivná, mračící se hned jak ráno vstane, ukňouraná, ukřivděná, když má něco dělat tak fňuká proč furt jenom ona fakt musím každý den hledat někde v patě důvod proč ji mít ráda, a je to strašně moc těžké, když se kvůli ní ještě hádáme s manželem, druhá je sluníčko jen se probudí, samý úsměv, písnička, prostě sluníčko.Takže fakt se to ve mě pere a doufám, že až přejde puberta tak se vše vrátí do normálu alespoň do té doby než do puberty vleze to sluníčko :-) protože ta starší byla taky jako malá miloučká :-)

moje máma má odjakživa raději mladšího bratra a já víc držela s tátou, ale ten minulý měsíc zemřel, tak jsem mezi nima zůstala sama a teď je to teprve hodně znát, ten rozdíl :-(

Asi jako zuzizuzi.

Mám děti tři, syn 11, dcera 8 a nejmladší dcera 1,5. Povahově jsou každý jiný a tak je také beru. Nemůžu říct, že bych měla kluka radši, protože si s ním víc rozumím, ale... I on má svá období, kdy je naprosto na zabití. Holka je často hodně ukňouraná, což bytostně nesnáším, ale furt si říkám, že jí to přejde a pevně doufám, že ta malá jí nebude napodobovat. Zatím to vypadá, že bude spíš pěkný cholerik, tak se mám na co těšit :))))
Sama jsem nejstarší ze tří holek. V dětství naše mamča upřednostňovala ty mladší a v dospělosti se to otočilo, ale vždycky se na ní můžeme všechny spolehnout, že každé pomůže kdykoliv a s čímkoliv a o tom to je.

Tohle jsem zažila jako dítě, mamka měla raději sestru, sestra byla ta lepší, chytřejší ..... Já mám děti tři a mám je ráda všechny stejně a stejně se jim věnuji, a "i když padám na hubu" tak si na každé z nich udělám čas kdykoliv potřebují. Otázkou je, jak to časem budou cítit oni ......... A jinak ze zkušenosti jiných lidí vím, že maminy si víc rozumí s kluky a taťkové si zas rozumí víc s holkama. ;-) Holt dvě slepice na jednom smetišti (nebo dva kohouti) ..... :-D

také mám jen syna po 10 letech snažení a moc ho miluji

Právě to je jeden z důvodů proč mám jen jedno dítě-syna. Jsem z dvojčat-sestry a žily jsme jen s tatínkem.Dost často jsem cítila jak v dětství tak i v dospělosti, že mě má tatínek raději jak sestru.A přitom se sestra o něj starala podstatně více když byl marod a po té rok umíral.
Asi bych se neuměla ke dvoum dětem chovat stejně a tak mám raději jen syna.

miluji obě své děti stejně, doufám, že se to časem nezmění.
V dětství mi hodně vadilo, že byl nejmladší brácha omlouvanej a vyzdvihovanej

já byla tatínkovo holčička, sestru měla raději máma. táta už není, a tak to teď víc cítím, že já jsem u své mámy někde na konci. a jak jsem starší, tak to bolí čím dál víc. ale už s tím nic neudělám.

já to taky znám, moje mamka měla mladšího bratra taky raději než mě, bylo mi to líto asi až tak kolem 12 let....ted už vůbec ne, a normálně fungujeme

Nemyslím si, že jsi zklamala. Myslím, že je to častější než si myslíš. Mám syna a dceru, syn je starší. Máme je oba stejně rádi, ale přesto si manžel víc rozumí s dcerou a já se synem. Nejde o to, že máš někoho z nich raději. Jde o to, chovat se k nim tak, aby to nikdy nepoznali.