A jejda, co to je? Válí se to po zemi, vřeští a jódluje, plácá to tlapičkami do země a když to chce maminka zvednout, ryk zesílí. Kdepak nějaké zvířátko, ale malinkatá holčička to je. Určitě jindy roztomilá a k sežrání (láskou). Nyní vytírajíc podlahu v obchodě svou růžovou myšatou mikinkou, s našklebeným vzteklým čumáčkem a vyceněnými zoubky je roztomilá asi jako krokodýl, právě amputující nohu svému ošetřovateli.
„Verunko, zvedni se. Tu čokoládu ti opravdu nekoupím. V košíčku máš dvě jiné a to ti stačí.“
Maminka se snaží domluvit holčičce po dobrém. Verunka je ale silná osobnost a co čert nechtěl, bez použití zázračného lepidla přirostla k podlaze. Je nezvednutelná. Navíc má na věc jiný názor. Maminka znachoví, barva nabývá na intenzitě, po chvíli zrudne jako pivoňka. Aby ne, když se se svou dcerkou stala středem zájmu. Někdo se pohoršeně ušklebuje. Většinou ten, kdo musí zmítající se blonďaté růžové klubko obejít mezerou, kterou by se s problémy protáhla i vlasová nudle. Další to bere jako zpestření nudného čekání ve frontě. Načuřená paní pokladní neposkytne tolik zábavy, jako vztekající se dítě, které člověku nepatří, že? Holčička je jako úhoř. Mrskne sebou vpravo, vlevo a šup – lahev ovocné šťávy se kácí k zemi, sklo rupne a šťáva, osvobozená ze svého vězení, se vesele rozeběhne uličkou. Plác ho do šťávy maličkou ručičkou! Jejda, ručička vjede do blonďatých vlásků! Být to moje štěňátko, hryznu ho do zadečku, štěknu a vyženu z obchodu ven. Maminka se sehnula k Verunce a povídá: „Dobře tedy, ještě jednu ti koupím. Ale budeš hodná holčička. Teď se zvedni, otřu ti ručičky a ukaž tedy, kterou chceš koupit.“ Rázem se holčička-šťávička promění na sluníčko a šťastně září.
Maminka s Verunkou opustily obchod a paní pokladní kroutí hlavou: „A takhle je to pokaždé. Ještě se nestalo, že by nedosáhla svého. Chudák máma.“
Chudák máma? Já bych spíš řekla chudák holčička. Protože jednou narazí bez maminkovské ochrany na svět, který jí nesplní každé přání. A docela si myslím, že jí chvíli potrvá, než se v tom naučí chodit. Spoustu věcí nezíská jen tím, že je prostě chce. A bohužel nejen že nemusí získat spoustu věcí, ale na té cestě může také něco ztratit. Třeba pár kamarádů, kteří nestojí o rozmazlené holky.
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Nesmrtelnost bílé košile
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU