Manžel chodí k rodičům jako do kasičky, připadá mu to normální

a mě by zajímalo, kdo si tak stupidní příběhy ze života vymýšlí ........

Mata69, Elynor: Máte pravdu. Jenomže ne vždy to, co má být tak taky je . Ale můj muž se to nakonec taky naučil, když sermi stalo co se stalo a on byl nejprve dlouho sám a poté se musel dlouho o mě starat. Pravda však je, že i v době, kdy to neuměl, tak do půjčky by nikdy nešel. Dnes je v toto asi doba složitější, mladí lidé nejspíš nějakou tu hypotéku na bydlení povětšinou mít musí.

helza: je nutné, aby každý uměl hospodařit s penězi. Protože když se to nenaučí, a svoje peníze svěří do cizích rukou, bude celý život na tom někom závislý a bude muset plně důvěřovat tomu, komu je svěřuje. Nehledě k tomu, že se může stát, že zůstane sám a nebude mít komu tuto záležitost předelegovat, a pak bude jen bezmocně koukat a nebude schopný samostatné existence. To je podle mě naprostý základ, stejně jako umět číst, psát a počítat, jíst příborem, plavat, tak i zacházet s penězi. Podstatná a důležitá civilizační dovednost, která by se měla učit i ve škole.

helza: já si tedy myslím, že je nutné, aby každý se naučil s penězi hospodařit. Aspoň nějaké základy - pak čteme takové články o exekucích a podobně. Tvůj muž nejspíše přehodil starosti o rodinné finance na tebe - když jste s tím oba v pohodě, tak je to OK. Většinou je jeden v rodině, kdo to má tzv. pod palcem.

Přidám se k názoru Elnyor - jak si mohla autorka vzít někoho, o kom tak málo ví?

Mata69: On ne každý umí hospodařit s penězi. Například můj muž taky ne. A když jsme spolu začali chodit, vlastně hned poté, co jsme se poznali, mi první výplatu donesl celou se slovy: "neumím s penězi hospodařit, ty jo, tak to nechám na tobě." Není nutné, aby každý uměl s penězi hospodařit, ale je nutné to chlapsky (a bez hrdosti) přiznat a svěřit je tomu, kdo to umí. Pokud to tedy pisatelka umí líp, než on.umí.

Mata69: Taky jsem uvažovala o tomhle: Autorka píše, že v mnoha případech iniciovala ony velké výdaje ona sama. S tím, že partner její přání bez odporu splnil a ona nepátrala, kde na to vzal. Takže je možné, že z jeho pohledu vypadá vše úplně jinak. Navíc mám dojem, že neumí hospodařit společně. Mají nějaký systém kdo kolik a podle jakého klíče přispívá na domácnost, ale to není společné hospodaření a podle mne to může být i takovou skulinkou, v níž se lehce zrodí i provede nějaký ten finanční nesmysl.
_______________________________________________________________Možná taky mají odlišný názor na spolužití více generací. Vidím tov dobrém slova smyslu v okolí i u svých dětí i v mé rodině, že to každý cítí jinak. Já to cítím tak, že samostatnou jednotkou je úzká rodina, tedy já, muž a nedospělé děti. Což nevylučuje vzájemnou pomoc, návštěvy a tak. Ale jsou rodiny, kde dospělé děti jsou stále spjaty s rodiči. Vidím to u jedné snachy, vidím to u bratra. Ovšem taky znám rodiče, kteří lejí do dospělých dětí peníze, mají 2, 3 zaměstnání, jen aby uspokojili jejich požadavky a přesně u těch to končí tím, že až nejsou schopni nárokům dětí dostát, jsou zavrženi a nenávidění. Co k tomu říct.

Elynor: zajímavé že? Nějakou dobu spolu chodí, pak žijí a pak se vezmou a neví o sobě takové věci! Bylo jí to divné jak může vycházet, ale nepátrala...A teď se diví.

helza: tak nějak. Tady v příběhu ale dle mne nejde vůbec o žádné přilepšování - ale o to, že synáček prostě neumí hospodařit s penězi a chodí za rodiči zcela samozřejmě. Nejde o to, že by mu občas nepomohli, jde o to, že ho nenaučili hospodařit s penězi a svým chováním ho v tom jen dál podporují. A je jedno, jestli mají nadbytek nebo ne. On má být v první řadě zcela samostatný, žít tak, jak mu dovolují jeho příjmy.

Mata69: Taky mě nic jiného nenapadá. Pravda je, že záleží na příjmu těch rodičů, někdy, když rodina začíná s malými platy, nebo dokonce studují a rodiče mají dostatek, tak to jde. Hrdost mi vadí i proto, že jsou rodiče, pro které přilepšit dětem hodně znamená. Pamatuji si, že když žila manželova maminka, tak mu vždycky něco dala "do kapsy" když odjížděl, Byla to třeba desetikoruna. Kdyby to kvůli hrdosti nevzal, ublížil by ji. Ona byla šťastná, že na to má, on jí to potom tajně vracel. Prostě hrdost nemá v dobrém vztahu co dělat.

Ona si vzala za muže člověka, o kterém tak málo ví, že ani netuší, kolik bere a jak vychází s penězi? Teprve v manželství chudinka zjistila, že je dotován rodiči? Bože, svatá prostoto. Pak nemá bejt tolik rozvodů. A ještě s ním chce mít děti. Na mateřské ji asi bude živit kdo, ti rodiče? Když jsou tak hodní? A to ji hanba fackovat nebude, když "přesměrují štědrou dlaň na vnoučata"? Hlavně že má teďka řeči o hrdosti.

Mata69: Je to prostě přilepšení, nic jiného, žádná pravidelná nebo povinná dotace. Co vím , tak matka mé švagrové taky takhle podporuje svoji rodinu. Tam to teda funguje přes firmu. Určitě to nesmí překročit hranici , kdy to syn považuje za povinnost rodičů. To v žádném případě!

helza: brát od rodičů takto peníze - napadá mne jediný výraz - nemorální.

j66: no nevím, dotovat takto dvě dospělé děti - jaké příjmy by asi ti rodiče museli mít?

Nejrozumější bude , když bude držet kasu . Můj muž si taky chodil půjčovat k rodičům když žili, i já si od nich půjčovala, já to teda vracela, můj manžel někdy jo někdy ne. A byla jsem za to bybičce vděčná, nevím ani jak bysme přežili. Chvíli mi trvalo než jsem začala vydělávat dost abychom se za to uživili. Zajímavé je, že můj táta mi to nikdy nenabídl ani mi nikdy nic nedal, ale zase podporoval bratra, platil inkaso telefon, naftu do traktoru a když bratr neměl taky si k němu chodil , a myslím , že s tím vracením to taky moc nefungovalo.

Mně dost vadí několikrát opakovaná věta, že chlap má mít svou hrdost. Syn by neměl brát peníze od rodičů prostě z lásky a úcty k nim, Měl by dozrát a uvědomit si, že jednou on sám bude rodičům pomáhat a finančně je podporovat. A taky, pokud si nežijí na podstatně "vyšší noze" než on, měl by cítit, že brát od nich peníze je ... ani to neumím pojmenovat. Ale hrdost s tím nemá co dělat, Řekla bych, že hrdost tváří v tvář komukoliv, navíc vůči rodičům, je pohobně egoistický postoj,

To je cesta k exekucím, ten s penězi nikdy nevyjde. S rodiči bych nemluvila, to povede akorát k tomu, že mu budou strkat peníze potají a on to bude taky zatajovat. Špatné časy nastanou nejpozději, až jeden z rodičů zemře a ten druhý bude muset vyjít s vdovským důchodem.

Já bych nejenom že promluvila s rodiči, ale naprosto vážně bych uvážila, jestli chci vůbec v manželství setrvat. Doufat, že se 35.letý sobec naučí hospodařit s penězi, sice Linda může, ale daleko spíš bude následovat scénář:
1. kontokorent
2. neúčelová půjčka
3. neúčelová půjčka u nebankovní společnosti
4. exekuce
Pořizovat si s ním hypo, notabene, když i Lindě zbývá po výplatě tisícovka, no....., to bych asi neriskovala. Oni manželovi rodiče už se blíží pomalu důchodovému věku a kdo to pak bude splácet?

Tak já bych o tom tedy s těmi rodiči promluvila - ve chvíli kdy jste se vzali to není jen jejich a manželova věc. A doufat, že to pak přesměrují na vnoučata? O pár řádků výše jste napsala, že to pro ně nebude dobrý vzor! Manžel neumí hospodařit s penězi a doufat, že se to naučí ve chvíli, kdy mu penězovod od rodičů vyschne je velice naivní.