Manžel je věřící, odmítá umělé oplodnění

bud pujdete na umělé oplodnění a budete mít miminko, po kterém toužite, nebo nebudete mít dítě. Je to bohužel tak...

kočina: Máš na problém pohled z jiného úhlu, než já. Proto s tebou, dá se říci, vpodstatě souhlasím. Jak je to s možností otěhotnět v případě pisatelky opravdu nevíme nic a jak situaci řešit je v rukou těch dvou. Lépe řečeno těch obou dvou. Pouze oni dva mohou a mají právo hledat společné řešení. A když se nad jejich situací zamyslím, moc to řešení nevidím. Takže se tady spíše diskutuje o umělém oplodnění, jeho morálním aspektu a podobně. Což ale zřejmě není zcela relevantní problému. Snad jenom ta adopce, či pěstounská péče. Nevím.

helza: Schopnost vzdát se svých tužeb sice hezky zní, ale neznamená to, že člověk je pak dospělejší a vyzrálejší. Někdy se prostě jenom bojí jít do konfliktu a hájit si svoje zájmy.
Paní chce dítě, což je v jejím věku pochopitelné a žádnou nevyzrálost v tom nevidím. O tom, jestlí ji doktoři řekli, že asi mít dítě nebude, ale nevědí proč, anebo na to přišli a ona ho mít nebude opravdu nikdy, tady můžeme polemizovat. Mluvit o možnostech by ale měli oba s manželem. Ono i adopce je celkem zdlouhavý proces (osobně znám jen 3 ženy s adoptovanými dětmi a ani jedna později vlastní dítě neměla) a za chvíli na ni může být pozdě taky.
Paní si prostě hájí svůj zájem, to mi nepřijde jako nevyzrálost. Touží po dítěti a pokud její muž neudělá nějaký krok ke kompromisu, nejspíš ho mít nebude nikdy.
Vzdát se svých tužeb sice může být pro někoho dobrá rada, ale měla by to udělat jenom tehdy, pokud to ona sama považuje za nejlepší řešení. Já bych třeba zvážila, jestli je člověk, který na mé pocity nedbá a ke kompromisu přístupný taky není, tím pravým člověkem pro mě. Ale já jsem já a paní je paní:-).

Jsem věřící, muž nevěřící. Mé myšlenky se tedy neubírají přes víru. Ale jedno vím. Být připraven mít dítě, znamená dokázat mu dát krásné dětství a dobré rodinné zázemí. Což znamená i mít dobrý partnerský vztah a to zase vyžaduje trpělivost, toleranci, pokoru. Schopnost vzdát se svých tužeb, pokud to nejsou současně naše touhy. A tohle autorka příspěvku zatím nemá. Vím, rodí se spousta dětí mnohem méně zralým matkám a ty právě péčí o dítě dozrávají, ale rodí se přirozenou cestou.

stínovlas: Souhlasím. A vzpomínám si na své první dítě. Taky jsme se tři, nebo čtyři roky snažili jak blázni, já chodila na "profuky", měřila si teplotu a kde nic, tu nic. Pak jsme stavěli barák, práce až nad hlavu, nespali jsme, čas nebyl na nic, ani na ten "akt" a najednou jsem byla těhotná - vůbec nevím jak. A další děti už byly v pohodě.

kočina: to není úplně pravda. Kolegyně má zkušenost (dělá adopce a pěstounské péče), že dobrá třetina žadatelek o adopci po podání žádosti otěhotní. A to mají potvrzení od lékařů, že nikdy a žádným způsobem.... Prostě se uvolní, přestanou otěhotnění řešit a ono to jde "samo" :) Jenže v tomto případě se nějaké zklidnění asi nedá čekat, paní to řeší a trápí se tím.

zuzkasim: Vzhledem k této větě "Bohužel, podle vyjádření lékařů k tomu vede jen jediná cesta – umělé oplodnění." u paní asi o žádný psychický blok nepůjde. prostě nemůže mít děti a vzala to jako fakt. To, že si vzala ortodoxního blba, kterému na její potřebě nezáleží, je druhý fakt, který já třeba nechápu, ale budiž. Každopádně přemlouvat ho asi nemá smysl. Takže by si paní měla sednout sama se sebou a probrat si svoje možnosti.
Zazněly tu všechny.
Na "zázrak" musí mít žaludek. Proč nezmínila adopci nevím. No a pak zbývá bezdětnost a rozvod. Co chce teď? Co bude chtít za 10 let a co a kdo jí bude potom chybět? Rozhodnutí je na ní.

zuzkasim: souhlasím

Dítě je dar. Někteří ho naopak berou jako věc. Já ho teď chci! Popřípadě: Teď ho nechci! Jenže takto to nefunguje... Chápu touhu po dítěti, nedovedu si život bez dětí představit, ale jsou i jiné cesty. Pokud se každý rozhovor stočí k dítěti nebo přemlouvání k umělému oplodnění, vztah asi není úplně v pořádku. Je opravdu rozumné snažit se jít přes mrtvoly (a třeba vzhledem k usmrcení nevyužitých embryí se to tady dokonce dá říct doslova) a ničit tím manželství? Dovede si pisatelka představit obrácenou situaci, kdy by ji muž neustále přemlouval k něčemu, s čím ona zásadně nesouhlasí? U velké spousty žen jde u nemožnosti otěhotnět o psychický blok, když se hodí do klidu (zabaví se jinými starostmi), najednou se to podaří. Pokud chce pisatelka zůstat se svým mužem a mít kvalitní vztah, měli by si otevřeně promluvit o všech možnostech a najít společnou řeč, udělat kompromis a hlavně, přijímat život s pokorou. Ať už se to týká adopce, pěstounské péče, umělého oplodnění nebo bezdětného manželství. A někdy stačí dát muži čas, netlačit na něj, každý se vyvíjíme a můžeme změnit názor.

já si spíš říkám jak je možné že se vzali, když mají tak rozdílné životní postoje. Čekala bych že tak ortodoxní křesťan si taky veme křesťanku..

Tedy znám pár věřících, ale fakt nikoho takovýho. Tedy vlastně jednoho jo, ale jeho žena má pochopitelně stejné názory, jinak by si jí nevzal.

Mata69: Tak znám jeden případ co byli spolu a děti neměli byl to můj bratranec jeho žena stále nemohla otěhotnět a oni byli oba v pořádku tak se rozvedli ona si pořídila mimi s jiným a on měl 2 děti taky s jinou . Jak říkáš prostě k sobě nepasovali a příroda věděla proč.

Zajímalo by mě, jaký postoj má manžel k adopci dítěte. Možná by to vyřešilo problém a on by měl navíc pocit, že udělal dobrý skutek.

Nejsem žádný náboženský fanatik, přesto s tím taky nesouhlasím. Příroda ví nejlíp proč někomu dítě nenadělila. Ač je to kruté je to tak. Je přece i další možnost- adoptovat. Je spousty nechtěných a opuštěných dětí, které by mohli získat nový domov a ne přidělávat další ze zkumavky.

Neuvěřitelné - v první řadě vůbec neumím pochopit, že si někdo vezme takového bigotního osla, a ještě o něm hovoří jako o laskavém a obětavém - vždyť je to sobec, a myslí jen na sebe. Ale dobře, paní si to vybrala, má to mít. Nicméně si asi vybrala špatně, někteří jedinci prostě nejsou kompatibilní a jejich geny se odmítají spojit, ona příroda ví, proč některé páry normální cestou děti nemají. Fakt, že se to dá vyřešit, protože lidstvo je vynalézavé a začalo do toho přírodě kecat, neznamená, že je to tak správné a že by to měli houfně činit všichni... nevíme, co to v budoucnu udělá. Funguje to vlastně jenom chvíli, nikdo neví, co to udělá za tři, pět, deset generací. Jistě, mnohým je to fuk - já chci dítě, tak ho prostě chci a je mi jedno, jak se to zařídí, jen abych ho měla. Jenže to je taky sobecké a krátkozraké. Člověk holt nemůže mít vždycky všechno, ale někdo to hůř nese.

No a já bych se zamyslela, proč ti dva nemůžou mít dítě jinak než po IVF. Něco tomu brání, zřejmě nějaký důvod je, proč zatím neotěhotněla. A já tohle rozhodně nebudu svádět na Boha, já mám k němu velmi, velmi daleko. Je ale fakt, že leckdy se sejdou dva lidé, kteří spolu prostě děti mít nemají. Když jdou proti "přírodě" (nebo jak kdo chce - třeba "proti bohu"), zjistí, že to tak být nemělo, že je pak cosi špatně. Prostě se to stává, že dva určití lidé by děti "přes sílu" mít neměli. Ačkoliv vypadají oba zdravě a zdánlivě tomu nic nebrání. Ona paní nenapsala proč je pro ně jediná šance IVF, kde je zádrhel.
Nekamenujte mne, já se nad tím občas zamýšlím. Že je to sice super, že mohou mít děti i lidé, kteří by je přirozeně neměli. Jestli je to ale v pořádku....(určitě mne zahrnete argumenty, že je spousta dětí z IVF zdravých, čilých a v pořádku)

Požádat přímo faráře, ten by mohl umět zázrak vytvořit. Mít víru je dobrá věc a je jedno v co věřím. Víra má pomáhat a ne omezovat. Pak to není víra ale diktát.

V tom případě je třeba postupovat dle zvyků katolické církve. Prostě vyrobit zázrak. :)