Manžel mě při rozvodu oškubal. V 50 letech začínám od nuly

Já tedy dumám nad tím, když si tak zpětně pročítám příspěvky - jakmile jeden ve vztahu vydělává míň, tak je vyžírka a jen se veze? Ať je to jeden nebo druhý. Že by si měl ten míň vydělávající zvyšovat kvalifikaci, pracovat na sobě, aby nebyl ten, kdo je živen? Je to vůbec reálné? Protože i když budou oba manželé na stejné pozici, díky nerovnosti výplat, stále bude žena ta, která vydělá míň. No a holt ne každý ze sebe ve čtyřiceti udělá vysokoškoláka s titulem.
A když se dva berou, neslibují si náhodu "v dobrém, i zlém"? A že když se berou, budou se o všechno dělit? Že jsou pak jedna jednotka, která společně hospodaří, vychovává děti a podporuje každého toho člena té jednotky. A že každý ten člen jednotky (rodiny) nějakým sobě adekvátním způsobem do společného chodu přispívá?
Já znám pár manželství, kde si jede každý "po svým", kde to mají "moje peníze" a "tvoje peníze" a "já platím tohle a ty nic" a "já jsem si na to vydělal". Nefunguje to tam dobře ani u jedněch z nich.
A neberu teď situace, kdy jeden přijde náhle o práci (a práci novou si samozřejmě hledá), onemocní a pod.