Někoho ve vztahu trápí nevěra, někoho nedostatek něhy. Mě trápí nedostatečná hygiena manžela. Připadá vám to banální, mně tedy ne!
Nejdřív přišel o práci, pak o náladu a nakonec o sebeúctu a zájem o sebe – a to poslední mu bohužel zůstalo. Jednoduše – i když je na tom už nyní dobře, prostě na sebe „kašle“. Nemyje se, nedbá o sebe, svůj zevnějšek naprosto neřeší. Co jsem si na některých internetových diskusích všimla, tak s podobným problémem ve vztahu nejsem zdaleka sama. Jenže to mě nijak neuklidňuje! Stále se nemohu s takovou situací smířit! Jsme spolu 14 let, rozvádět se nehodlám, ale jak mám další roky žít, usínat, probouzet se i snídat vedle nemytého a zanedbaného individua? Proboha, co se to s mým mužem stalo?
Zpočátku jsem ho chápala a nic nevyčítala
Před dvěma lety měl manžel velmi těžké období – přišel tragicky o otce a necelý půl rok na to i o práci. Malá rodinná firma, ve které muž léta pracoval, patřila jeho otci. Manžel je manuálně velmi zručný a ve firmě byl skutečným „rodinným stříbrem“, bohužel naopak „papírování“ a obstarávání zakázek nebyla vůbec jeho parketa. Netrvalo dlouho a firmu mu doslova „vyfoukl pod nosem“ mazaný dlouholetý zaměstnanec a mého muže z ní rafinovaně vypoklonkoval. Ze dne na den byl můj muž bez práce, bez jistot, bez všeho, na co byl po léta zvyklý. Zhroutil se mu svět a zhroutil se i on sám. Tehdy jsem úplně chápala, že se začal lehce zanedbávat, bylo toho na něj opravdu moc. Snažila jsem se ho stoprocentně podporovat, tolerovala jsem mu věci, které by mi jinak vadily, jednoduše jsem se snažila mu všemožně pomoci.
Nový život, staré zvyky
Nakonec manžel přeci jen našel slušně placenou práci v oboru (což je u nás v kraji opravdu vzácné), ale staré návyky mu bohužel zůstaly. Je ostuda takhle psát, ale mé skutečné jméno se stejně nikdo nedoví, tak budu upřímná: manžel se sprchuje maximálně jednou za týden, což obvykle znamená, že má chuť na sex. Ví totiž, že jinak „by nic nebylo“. Pak je mu opět vše jedno! Nemyje se, nečistí zuby, neholí, nevoní – chodí stále v jedněch roztrhaných pracovních džínech, jak fousáč z reklamy na Hornbach. Jeho kalhoty jsou přesnou kopií těch z reklamy. Vypadají jako ze skládky…
Prý ať jsem ráda, že má chlap práci a drží se doma!
Děti máme relativně velké, oba kluci tátovu vizáž nijak neřeší, jsou blázni do aut a motorek, a tak jsou neustále také v pracovním. Stále něco kutí, přestavují, svařují, „tuní a ladí“ – jak říkají. Od rodičů se také žádné podpory nedočkám, otce moje manželské problémy nezajímají, což chápu, přeci se mnou nebude řešit, že se manžel nemyje. Matka mi řekla, ať jsem ráda, že má chlap práci a drží se doma. Bože, to jsou názory! Radši o svých starostech před rodiči už nemluvím. Jak ráda bych šla s mužem do restaurace, do divadla, nebo třeba jen na procházku. Jak ráda bych ho viděla oholeného, s čerstvě umytými vlasy, v čistém triku a kalhotách!
Už na něj začínám být skoro alergická!
Jen ho ráno vidím, jak si vaří kávu, drbe se ve špinavých vousech, je mi mdlo. Rozvádět se rozhodně nechci, ale tahle žít také ne. Jsou chvilky, kdy na vše koukám s nadhledem a snažím se najít dobré stránky našeho manželství, ale jsou dny, a není jich málo, kdy jsem opravdu nešťastná. Navíc mi přijde, že tato situace prostě nemá východisko a já jsem odsouzena až do smrti žít vedle chlapa, který se nemyje, a brzy se mu zkazí všechny zuby a na ulici si ho budou plést s bezdomovcem.
(třeba Světlana – snad mě chápete, 43 let)