MARCELA: Manžel by mohl být předsedou Klubu děda Vševěda

MARCELA: Manžel by mohl být předsedou Klubu děda Vševěda

Poradit nebo přijmout radu bývá v rodině nebo i mezi sousedy dost obvyklé. Manžel Marcely je jedním z těch, kteří rady hlavně dávají a nehledí na to, jsou-li vítané, či ne.

Brala jsem si za manžela kluka o pár let staršího a podle mého tehdejšího mínění člověka naprosto úžasného. Byl sečtělý, lecčemu rozuměl a stále rozšiřoval své obzory, něco se učil, a ještě k tomu byl velice zručný. V růžovém oparu jsem netušila a nedomyslela, že právě tyto jeho vlastnosti budou časem mně i okolí na obtíž.

Neměla jsem moc zkušeností s vedením domácnosti, za studií jsem bydlela mimo domov v podnájmu a po pravdě řečeno jsem ani zájem o domácnost neměla. Do studentského života patřily jiné zájmy a po skončení studií jsem se stěhovala za prací ještě dál od domova.

Začátek manželství se podařil, postupně jsem vnikala do tajů hospodaření i vaření a byla jsem vděčná manželovi, jak si věděl rady tam, kde jsem já tápala. V té době byl Vojta prostě tím ramenem, o které jsem se mohla opřít. Ani jsem si při tom nevšimla, že mi radí a usměrňuje mně při každé příležitosti.

Postupně se nám narodily tři děti a kolem nich se mi tolik rad od manžela nedostávalo. Přece jen neměl s péčí o děti žádnou zkušenost ani se v tomto oboru moc nevzdělával, byl spíš technický typ. Často mi ale radil, jak zacházet s kočárkem, instaloval různé chůvičky (a důkladně mě instruoval o jejich obsluze), a jak děti rostly, zase nacházel příležitost, jak jim radit.

V dobách, kdy jsme se nastěhovali do naší ulice, jsme neznali sousedy, měli jsme dost starostí sami se sebou, než se zařídíme a než zkulturníme zahradu. Postupně nezbytných prací ubývalo a manžel se začal seznamovat se sousedy. Nikdy neměl problémy se seznamováním, byl přátelský a vstřícný, takže za čas měl v sousedství pár dobrých kamarádů. A konečně měl objekty pro svou vášeň – poradit ve všem, v čem si kamarádi nebyli tak úplně jistí. Můj muž věděl, jaká je nejlepší podezdívka pod plot a jaký typ plotu se hodí k sousedovu domku, věděl, které nátěry jsou nejlepší na okapy, poradil se stavbou pergoly i dlážděné cesty, neváhal poradit ani s úpravami interiéru.

Jak šly roky, měl zkušeností víc a rady mohl rozdávat (a taky rozdával) na počkání. Neodolal, pokud se někde v okolí přistěhovali noví obyvatelé, a šel obhlédnout situaci. Pochopitelně se brzy seznámil osobně s každým v blízkém okolí a chodil a radil… Málokdy ovšem přiložil ruku k dílu, ani doma se moc neangažoval, jen radil.

Mezi sousedkami jsem získala i já pár dobrých známých a jednu opravdu bližší kamarádku. Měla jsem tak někoho na procházky s dětmi, později popovídání na zahradě nebo na pochůzky v blízkém městečku. Tak se mi zdálo, že náš život plyne spokojeně, že nás mají sousedé rádi a nic nepříjemného nás nestíhá.

Znovu jsem se přesvědčila, že jsem naivní a nevšímavá. Manžel byl většinu času buď v práci, nebo podle svého zvyku obcházel v sousedství a hledal, kde by mohl přispět radou. Já si v té době ani nevšimla, že mi sousedé odpovídají na pozdrav jen stručně, že nenásleduje těch pár vět obvyklých mezi sousedy – jaké je počasí, co se daří na zahradě nebo jak se jim daří naučit kočku, aby si zvykla na nové štěně.

Odtažitost sousedů mi začala docházet, až když se jednou manžel vrátil ze své obchůzky rozladěný a hudral na nevděk. Později jsem se od kamarádky dozvěděla, že manžel leze svými (hlavně nevyžádanými) radami všem okolo na nervy. Všude se vetře, aby se podíval zblízka, jestli byly jeho rady a nápady použity, a teď najednou narazil.

Dalo se to čekat, jen mám obavy, že se manželova pozornost soustředí na mě a naše pubertální kluky a že si ještě všichni užijeme hodně „zajímavé“ chvíle.

Doporučujeme

Články odjinud