Určitě se vám stalo, že někdo blízký nebo kolega potřeboval pomocnou ruku a vy jste ji neváhala nabídnout. Ostatně tak nějak čekáme, že to udělá každý slušný člověk. Ale znáte to: pro dobrotu na žebrotu.
V reklamní agentuře jsem pracovala už tři roky, když k nám nastoupil Marek. A protože já svou práci zvládala, jak se říká, levou zadní, nového zaměstnance mi přidělili na zaučení. Tedy původně ho měla mít na starost naše přímá nadřízená Soňa, ale té se Marek nějak nezdál, tak elegantně přehodila péči o něj na mě.
Kolega byl o dost starší než já, v podstatě by mohl být mým otcem, a i jeho profesní životopis byl ohromují, tak jsem doufala, že to nějak zvládnu. Pracoval původně sice v trochu jiném odvětví, ale všichni jsme byli přesvědčení, že i u nás mu to půjde.
Laura Poláková
11. června 2019
Jediný, komu se od začátku nelíbil, byla právě Soňa. Jenže ta neměla ráda nikdy nikoho, a tak jsme jejímu názoru nepřikládali velkou váhu. Jenže jak se brzy ukázalo, měla pravdu. Už během prvních několika dní nám došlo, že pan Marek moc velkou posilou do týmu nebude.
Jenže zasáhl osud. Já v té době řešila velké rodinné potíže a on byl zběhlý v právních věcech – a navíc ochotný se o svoje zkušenosti se mnou podělit. Scházeli jsme se v kanceláři před začátkem pracovní doby, zůstávali dlouho poté, co všichni ostatní odešli domů, a řešili můj problém. Byla jsem šťastná, že mi někdo chce a dokáže pomoct.
Laura Poláková
9. června 2019
Jenže na světě je vždycky něco za něco. A tak, když bylo čím dál zjevnější, že Marek svou práci u nás v kanceláři absolutně nezvládá, jsem mu začala pomáhat. Tedy vlastně to nebyla jen pomoc, doslova jsem na sebe převzala veškeré jeho povinnosti. A nikdo to nesměl vědět. Vymýšlela jsem za něj projekty a připravovala mu i prezentace tak, aby byl u šéfů úspěšný.
Tak to šlo den za dnem, týden za týdnem. Byla jsem už neuvěřitelně vyčerpaná. A taky Soňa nás začala bedlivě sledovat, protože se jí nezdálo, že by se náš nový kolega dokázal během tak krátké doby o tolik zlepšit. Připadala jsem si jako ve špatném špionážním filmu.
Laura Poláková
6. června 2019
Všechno se nakonec provalilo, když jsem onemocněla. Vyčerpání si vybralo svou daň a mě skolila ošklivá angína. Marek práci beze mě nezvládal, vrátil se do starých kolejí. Soně všechno došlo a neváhala z toho okamžitě vyvodit důsledky.
Marka propustili a na mě po návratu z nemocenské čekalo nemilé překvapení. Šéfová si na mně začala vybíjet svou zlost – prý když dokážu pracovat za dva, je to jasná známka toho, že jsem až doteď byla nevytížená. Začala mi nakládat stále více úkolů, prý aby mě příště přešla chuť podvádět.
Laura Poláková
2. června 2019
Naštěstí, jak se říká, na každého jednou dojde. A tak po jednom velmi nevydařeném projektu musela odejít i Soňa. Já si z toho ale vzala velké ponaučení. Ne že bych od té doby už nikomu nepodala pomocnou ruku, ale dobře si míru své pomoci rozmyslím. Přesto ničeho nelituji, protože nebýt Marka, měla bych problémy daleko větší.