Marcela žila v poklidném, ale trochu nudném manželství. Když se rozhodla, že se pokusí zabavit na keramickém kroužku, ani ve snu ji nenapadlo, jak zásadně se jí tím změní život...
S manželem jsme měli průměrné manželství a vychovávali jsme tři děti. Po večerech jsme seděli u televize a mlčeli. A tak jsem se jednou přihlásila na kurz keramiky. Ve svém domku ve vedlejší vesnici ho vedla sympatická čtyřicátnice Johana. Nad hrnčířským kruhem jsme si povídaly o všem možném. Jednou mi navrhla, že vezme psa a půjde mě ty tři kilometry domů doprovodit.
Byl krásný podzimní večer. Johana se mě občas letmo dotkla a mně se zdálo, že se na mě dívá trochu jinak než dřív. Byla o dva roky starší než já a nikdy nebyla vdaná. Se zaujetím poslouchala moje stesky nad tím, jak funguje nebo spíš nefunguje moje manželství.
Laura Poláková
12. listopadu 2019
Nakonec projevila zájem podívat se, jak bydlím. Po cestě jsme si koupily lahev vína, a jak alkohol uvolnil atmosféru, Johana se mi svěřila, že se jí líbí ženy. V první chvíli mě to zaskočilo, pak jsem ale rychle odhodila předsudky a podívala se na ni jinýma očima.
Zjistila jsem, že mě přitahuje. A nakonec jsem prožila nejkrásnější noc ve svém životě. Situace se mi trochu vymkla z rukou a já se s Johanou začala vídat denně, často jsem u ní přespala, jezdily jsme spolu na výlety po Čechách a Moravě a nakonec vyrazily i k moři.
Laura Poláková
10. listopadu 2019
Děti se o sebe už byly schopné postarat samy, nejmladší chodil do osmé třídy. Manželovi to také vůbec nevadilo, byl rád, že má klid, a ani ho nenapadlo, že by mezi mnou a Johanou mohlo být něco víc než přátelství.
Nakonec jsem se rozhodla, že rodině řeknu pravdu. Jednou v neděli po obědě jsem všechno vyklopila. Manžel se zvedl a beze slova odešel do hospody. Vrátil se ve stavu, kdy už nemělo smysl se pokoušet o nějakou smysluplnou debatu.
Laura Poláková
5. listopadu 2019
Děti byly chvíli zaražené, ale po několika dnech, když jsme se k tématu vrátili, mi řekly jen: „Když budeš šťastná, budeme rádi. Udělej, co musíš.“ S manželem to bylo těžší. S rozvodem nesouhlasil, odmítl si k mému novému vztahu cokoli vyslechnout a dokola jen opakoval, že nesnese, aby si na něj na malé vsi ukazovali lidi prstem a smáli se, že mu manželka utekla se ženskou.
Nakonec jsem se odstěhovala jen s kartáčkem na zuby a nechala mu všechno. Děti byly ze začátku střídavě s tátou a s námi. Teď už žijí své životy a s námi vycházejí výborně. Mezi mnou a exmanželem čas bohužel ničemu neprospěl, ani po letech, když ho potkám na ulici, mě ani nepozdraví.