Marcela je ten typ matky, která pro své děti udělá vše, co jim na očích uvidí. Snad proto nyní řeší závislost své dcery na ní samotné. Nepočítala s tím, že u ní dcera zůstane bydlet i v dospělosti. A navíc u ní poslední rok žije i se svým malým miminkem.
Děti pro mě byly vždy hodně důležité a byly pro mě vším. Možná proto jsem jim obětovala celý svůj život, cele se jim věnovala a vždy tu byla pro ně. Pokaždé když měly nějaký problém nebo trápení, přišly a společně jsme vše vyřešili. Neustále jsem jim byla pro ruce a mohly se na mě obrátit s jakoukoliv prosbou o pomoc.
Starší syn Petr má už svoji rodinu a potřebuje mě nyní jenom jako babičku. Své problémy si řeší sám a já se s radostí starám o svá vnoučata. Mladší dcera Věra je úplným opakem.
Markéta Lukasová
10. dubna 2022
Věra letošní rok oslavila kulaté čtyřicáté narozeniny. Překvapivě pořád žije s námi a už dlouho pociťuji její závislost na mně. Už odmalička patřila k dětem, které byly trochu pomalejší. Nikdy jí žádnou nemoc nediagnostikovali, ale nebyla normální dítě. Na vše měla svůj čas a hlavu, vždy a ve všem byla poslední a měla svůj vlastní svět. Dlouho byla dítětem, než dospěla. Hned po učňáku začala pracovat u pásu v místní výrobní firmě a tam zůstala doteď.
V práci byla spokojená, dostávala pravidelnou výplatu a u nás doma měla pohodlí. Nic ji nikdy nevedlo k tomu, aby se úplně osamostatnila, našla si byt a odstěhovala se od nás. Ze začátku mi její společnost nevadila. Měla jsem dceru pořád u sebe a v podstatě jsme si navzájem pomáhaly. Přestože je Věra jiná, tak nikdy nebyla líná. Vždy mi doma pomáhala s úklidem, vařením a i na zahrádce přiložila ruku k dílu.
Jiřina Sivcová
7. dubna 2022
Asi před pěti lety jsme Věře koupili byt. Ona si jej za našetřené peníze opravila a všichni jsme se těšili na nový začátek a soukromí. Trvalo to asi měsíc, kdy byla Věra v bytě spokojená. Pak k nám začala často chodit na návštěvy a plánovala si i přespání.
Dopadlo to tak, že se k nám zpátky nastěhovala a její byt zeje prázdnotou. Neměla jsem tu sílu říct jí, aby zůstala ve svém bytě a k nám se už nevracela. Vše bylo zpátky v zajetých kolejích a Věra na mně zase začala být závislá.
Po nějaké době se začala scházet s kolegou z práce. Byla to krátká známost, ale vzešlo z ní dítě. Náš krásný Honzík. Věra se s Honzíkovým otcem nedala dohromady a hned se rozešli. Prožila u nás celé těhotenství a i nyní, rok po porodu, s námi pořád bydlí. Říká, že je jí s námi lépe a je to tak nejlepší i pro Honzíka.
Martina Šebestová
5. dubna 2022
Věřina závislost na mně se tím ještě zvýšila. Znovu mi přijde jako malé dítě, které se má starat o hrací panenku. Na vše kolem Honzíka se mě ptá, všechno se mnou řeší, žádné rozhodnutí neudělá sama.
Začínám z toho šílet. Nejenže se starám o Věru, ale starám se také o Honzíka. Oba moc miluji, ale už mám také svůj věk a potřebuji odpočívat a mít čas pro sebe. Bolí mě klouby a kyčle, špatně se mi chodí.
Starám se o zahrádku a s manželem máme ještě slepice a králíky. Je toho všeho moc. Věra pomáhá a snaží se, ale já už bych chtěla mít ve svém věku klid. Starat se o vnoučata jako babička, a ne jako druhá matka. V klidu se celou noc vyspat, a ne se budit, abych mohla uvařit mlíčko.
Laura Poláková
31. března 2022
Věřina závislost na nás mě už unavuje. A já jí to neumím říct, nebo alespoň naznačit. Myslela jsem, že v dospělosti už budou obě moje děti samostatné. Snažila jsem se je tak vychovat, ale zřejmě moje neustálá blízkost a pomocná ruka měly opačný efekt.
Už jsem tak zoufalá, že všude hledám rady, jak odbourat závislost dcery na matce v dospělosti. Na internetu, v časopisech, po přátelích. Výsledkem je ale zjištění, že si za to můžu sama. Její závislost jsem v ní budovala už odmalička. Tehdy mě to ale nenapadlo. Chtěla jsem pro své děti to nejlepší, ale nakonec za to pykám.