MARCELA (65): Závislost dcery na mně je únavná. Starám se o ni i o vnuka

To este na tom nie je tak zle. Mojej mamy kamoska ma dceru, ktora je psychicky chora, ma anorexiu a schizofreniu. Tiez ma male dieta, a tiez byva u rodicov. Ale ona ich terorizuje. Vyclenila si cast domu kde byva, syna svojej matke vobec nedava. Ale ocskava, ze jej opere a navari a ked nie je podla nej, robi strasne sceny. Tiez jej kupili byt, a tiez sa odmietla odstahovat. Ona ale nie je psychicky normalna a vobec sa s nou neda jednat ako s normalnym clovekom. Sprava sa ako sibnuta. Nikde nepracuje, je na invalidnom. Od matky chce, aby ju zivila a odmietla pytat vyzivne od otca jej dietata, ktory je mimochodom tiez psychicky narušený a spoznali sa na psychiatrii.

Příběh je smyšlený, jako z blbého románu červené knihovny.

Tady je kazda rada draha.Mam dojem, ze dcera Marcely neni mentalne schopna zit samostatne. Tento handicap dcery priznava i samotna matka. Ta ma obavy, ze by jeji dcera nezvladla peci o Honzika a proto vaha dat dceri ultimatum.
Obavam se, ze tady neni reseni a mentalne postizena dcera zustane bydlet s rodici. Nakonec muze svym rodicum ve stari pomoci. Nevyhazovala bych ji, protoze nejde o mentalne zdravou zenu. :-!

... neumí ji říct ... když si nedokáže udělat pořádek , tak ať trpí a neotravuje ... ]:-D

Pani si svoji opici laskou vychovala z dcery, ktera ma podle vseho i velmi nizke IQ a nejspis bude hrat roli i nejaka retardace, opicku, co se neumi poradne postarat o sebe,natoz o nekoho jineho.
Proste a strucne to chce ji vykopnout z bytu matky do jejiho vlastniho bydleni, presne ji urcit kdy muze na navstevu (max jednou tydne) a prestat delat ustupky

Dcera nejspíš není úplně mentálně v pořádku, takže bude věčným dítětem, o které je třeba se starat do smrti. Žádný darovaný vlastní byt jí od závislosti na matce nepomůže, pokud ona sama nebude chtít.
Z pohledu dcery je současný stav ideální. Nemusí se starat o chod domácnosti, ani není plně zodpovědná za svého synka. Matka jí k tomu navíc nedává prostor.
Pokud chce Marcela, aby se dcera osamostatnila, ať přestane suplovat dceřinu péči o dítě. Ať v noci nevstává, ale když už, tak ať jde probudit dceru. Pláče přece JEJÍ dítě !
Do dospělosti vnuka je ještě daleko, a není jisté, jestli se toho Marcela s manželem dožijí, nebo jestli budou schopni se starat o dceru i vnuka.
Proto je nutné dceru k samostatnosti postupnými kroky donutit ! Rodiče tu nebudou věčně, a není to jen o jejich soukromí, ale o budoucnosti dcery i vnuka.

K rodičům jsem se vrátil na 3 roky po rozvodu,v 45 létech(moc jsem to v té době nezvládal a bydlel jsem dál od dětí).Snažil jsem se ale být,co nejvíce z bytu v přírodě,aby ztráta jejich soukromí byla relativně menší.Byl jsem vděčen.Pak se mě podařilo vysoutěžit městský byt, v daném městě.

Podle mě může jít o psychický problém za který nikdo nemůže.
Zašel bych k psychologovi.Vše ostaní do té doby je jen takové jedna paní povídala

Podle mého si za to Marcela opravdu může sama. Že je syn samostatný, to neznamená, že u dcery nedělala Marcela všechno jinak než u syna, nakonec to sama připouští, že se k dceři chovala benevolentněji než k synovi. Otázka je, jestli chce Marcela řešení, nebo si jenom chtěla postěžovat. Myslím, že to druhé. A že se nic nezmění, protože dceři to maximálně vyhovuje, Marcelin manžel se prakticky nezmiňuje, jen to, že existuje, takže asi jeho hlas nemá valnou váhu, nebo je mu to jedno. A Marcela sama vlastně ani nic měnit nechce, kdyby jo, tak už to udělala dávno. Neřeknu, kdyby ta dcera neměla kam jít. To by bylo složitější. Ale ona má byt, tak bych prostě objednala stěhováky a řekla "milá Věruško, tento týden se stěhuješ k sobě domů, a návštěvní dny u nás jsou každou středu, můžeš přijít s Honzíkem na oběd". Hotovo, vyřešeno. Nicméně mám pocit, že problém je složitější. Že se Marcela jednak bojí nechat dceru žít samostatně, že si z nějakého důvodu myslí, že to dcera nebude zvládat, a za druhé že Marcela s dcerou počítá do budoucna, že se ta bude starat o Marcelu a jejího muže, až budou opravdu staří a budou tu další pracovní sílu potřebovat. Což by si tím přestěhováním mohla Marcela jaksi "pokazit". Takže neudělá nic a bude čekat nevím na co. A jen se tady chtěla "pochlubit", jak se obětuje a jak trpí.

Vaše dcera je prostě typ dítěte, i když dospělého, které potřebuje mít nad sebou jakýsi pocit jistoty. A ten jí dává bydlení s vámi. Ona u vás nikdy nepřestala být doma. Nemyslím, že by to byla chyba rodičů. Když další dítě je normálně samostatné. A když jste ji navíc koupili byt, abyste její samostatnost podpořili. Asi byste pro začátek, který už dávno měl proběhnout, měla výrazně ubrat. K dítěti tolik nevstávat, pro všechny nevařit, zkrátka nechat dceři rovný díl těch svých domácích prací. Plus větší díl úklidu. A rozumně ji říct, že síly ubývají a že potřebujete víc odpočívat. A že by vám třeba vyhovovalo, aby trávila s dítětem část týdne doma u sebe a ne u vás. Jiná situace by jistě nastala, kdyby měla dcera partnera. Bohužel pro vás i pro ni tohle nevyšlo.