Má žena má milence, důvod je podle ní jediný – prý jsem moc hodný. Nechápu to, všechny ženy kolem mě chtějí hodné muže, má žena ho má a je kvůli tomu nespokojená.
Nejdřív jsem ji pomáhal, pak se do ní zamiloval
Ženil jsem se ve 23 letech, Zdenička byla o 8 let starší. Znali jsme se z práce, jezdil jsem k nim do firmy na pravidelný servis strojů. Zdenička se v té době vzpamatovávala z těžkého rozvodu, její bývalý byl agresivní alkoholik a gambler. Zdenku mnohokrát napadl, kradl jí peníze, rozprodával společný majetek a nestaral se o svou dceru. Zdenka i jejich dcerka si s ním prošly peklem. Jednou jsme spolu neplánovaně strávili v práci večer, protože se mi nedařilo zprovoznit jeden ze strojů. Zdenka se tehdy nabídla, že se mnou zůstane, když ji pak odvezu domů a naložím i nějaké věci, které měla v práci po dobu rozvodu uschované. Souhlasil jsem.
Zatímco jsem opravoval, Zdena se rozpovídala, poplakala si a já jí nabídl pomoc s drobnými úpravami nového bytu. Vždy se mi líbily o něco starší ženy a Zdenička byla navíc můj typ. Velkou roli v našem vztahu sehrálo asi i to, že se do mě doslova zamilovala její dcerka. Od prvního dne, kdy jsem Zdence doma pomáhal, mi holčička visela kolem krku. Nina byla strašně milá, teď už je jako má vlastní, nebylo těžké si ji oblíbit. Všechno pak šlo strašně rychle, během 5 měsíců od první noci u Zdeničky jsem se k ní nastěhoval.
Jak se vyvíjel Marka příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Koupil jsem jí domek, vykopal bazén, dělal, co jsem jí na očích viděl
Tři roky jsme spolu žili jako v ráji. Ninušce se narodila sestřička, Zdenka vypadala šťastně a já měl krásnou rodinu, kterou jsem nikdy dřív neměl. Naši se rozvedli, když jsme byli s bratrem batolata. Máma od táty utekla a táta se o mě a bratra staral, jak uměl. I tak jsme s bratrem byli 2 roky v dětském domově, než se táta „dal do kupy“ a byl schopný péči o nás zvládat sám. Asi si dovedete představit, jak jsem byl šťastný, že mám tak krásnou rodinu! Nikdy mě nenapadlo řešit, že je Zdenička starší a Ninuška není moje – jak mi někdy táta a hlavně bratrova žena předhazovali.
Jenže časem se věci začaly měnit. Zdenka byla stále s něčím nespokojená, nechtěla být už na mateřské, jenže jesle u nás nejsou a na školku si musela malá ještě chvíli počkat. Nakonec se nám podařilo vyjednat, že druhou dcerku vzali do školky v půlce školního roku, hned jak jí byly tři. Zdenka nastoupila do práce a zdála se den ode dne vyrovnanější, měl jsem radost a splnil jí její velké přání. Prodali jsme s bratrem chalupu a nějaké pozemky po babičce, rozdělili si peníze a já koupil domek, který si Zdenička vždy tolik přála. Také jsem vykopal bazén, postavil krb s udírnou, velkou pergolu, skleník – zkrátka co jsem Zdence na očích viděl. Manuální práce mě baví, vše jsem dělal rád. Asi bych to dělal, i kdyby po všech těch věcech Zdenička netoužila, ale i tak musím říct, že mě moc mrzí, že si toho žena asi moc neváží. (A neříkám to jen já.)
Pokračování 3 / 4
V tu chvíli jsem měl chuť, jí dát facku, nebo na ni alespoň strašně zařvat
No, tenhle odstavec asi trochu zkrátím, nepíše se mi to lehko. Zkrátka zatímco já pracoval na domě, Zdenka proháněla kolegy v nové práci, až se do jednoho, o 15 let staršího, zamilovala. Románek se táhne už půl roku, vše mi napsal anonymní „dobrodinec“ a Zdenička se mi ke všemu přiznala – ke dvěma jednorázovým úletům na firemních večírcích i k tomu, že je nyní zamilovaná. Na nic si nehrála, což oceňuji, alespoň vím, na čem jsem.
„Víš Marku, ty si ten nejhodnější člověk co znám, jenže jsi tak hodný, až to leze neskutečně na nervy. Jakoby jsi ani nebyl chlap!“ řekla mi nakonec Zdenka a já měl v tu chvíli strašnou chuť, snad poprvé v životě, dát ženě facku, nebo na ni aspoň strašně zařvat. Samozřejmě jsem to neudělal, žádnou ženu bych nikdy neuhodil, a ani křičení mi není vlastní. Radši všechno řeším v klidu. Jenže ono se vlastně nic nevyřešilo a neřeší. Uběhlo půl roku, oba se trápíme, ale nedokážeme nic změnit. „Srdci neporučíš!“ řekla mi Zdenka mnohokrát, a vždy dodávala, že ví, že dělá strašnou chybu, že si to nezasloužím, a že mě nikdy nechce opustit. Také mi mnohokrát řekla, že s tím kolegou by nikdy nechtěla žít, protože se podobá jejímu prvnímu manželovi. Tak proč ho proboha miluje?
Pokračování 4 / 4
Když jsem ho poprvé viděl, myslel jsem si, že jde o nějaký omyl
Byl jsem se na toho člověka podívat na fotbale, dělá totiž trenéra v nedaleké vsi. Když jsem ho poprvé viděl, myslel jsem si, že je to nějaký omyl. Ten člověk vypadal jako Rumcajs bez klobouku a bambitky. Ještě horší bylo jeho chování; tak sprostého a arogantního chlapa jsem snad nikdy neslyšel, a to mezi chlapy dělám! Když jsem tam tehdy jel, měl jsem v plánu si s ním promluvit, celou noc jsem si připravoval řeč, jak rozbíjí manželství, ubližuje dětem i Zdeničce, která si toho v životě prožila už dost, ale když jsem ho pozoroval, přešla mě chuť.
Domů jsem šel pěšky, oklikou přes místa, kde jsem strávil dětství. Ušel jsem 25 kilometrů a dorazil domů po půlnoci. Zdena o mě měla pochopitelně strach, bála se, že jsem si něco udělal – to by mě ani nenapadlo! Jediné kloudné, na co jsem přišel, bylo, že chci, aby Zdenička odešla z práce, kde ten člověk také pracuje. Jenže s tím ona nesouhlasí, má svou práci ráda a já nevím, jak ji k odchodu přimět. Neumím jí dát „nůž na krk“. Byl bych sám sobě jen pro smích. Od dětí a z baráku stejně neodejdu a Zdenu mám rád.