MARIE (28): Zrušila jsem svatbu den před obřadem

Myslím, že je mnohem lepší raději vycouvat před svatbou, když si nejste jistá, než se dopracovat k rozvodu. Nejste první ani poslední, hold někdy se to tak stává. Kamarádka se takhle rozešla dva měsíce před svatbou...prostě to tak necítila, s přítelem si promluvila a všechno mu to vysvětlila. Pobrečeli si oba dva, ale rozešli se relativně v dobrém. Jen zásnubní prstýnek od rýdla mu chtěla vrátit, on ho zase nechtěl zpět, tak ho nakonec prodala, protože si to nechtěla připomínat a zaplatila tím aspoň storno poplatky za některé věci na svatbu. Nedávno jsme se o něm bavili a říkala, že už je ten její bývalý přítel ženatý a čekají s manželkou miminko. Prostě když to tak necítíte, tak to řekněte na rovinu...vy si ušetříte starosti a přítel taky a může potkat někoho, kdo s ním tu svatbu bude chtít a vy taky

Mata69: Proč se vdávat, když jí to takhle vyhovuje?Aspoň že ví že neví.

lebahu: Má radši sebe a tak to bude pořád.

tak to tu máme zase i s příslěvky, takže mám ušetřenou práci :-) je to trapné zkusím najít nějaké stránky, kde se nekopírují aspoň vlastní články, jen aby se klikalo na reklamy.

Tak pani potřebuje 100% psychologa bez něj se z toho nedostane a bude se v tom pořád jen a jen plácat.

Tak to jsme zažili něco podobného . Švagr se měl ženit vše nachystané a nevěsta pořád plakala . No bodejď nevěděla jak mu říct , že má jiného a tudíž se nechce vdávat(šéfa ve firmě co pracovala) . Dostala odvahu 1 týden před svatbou . My vše nachystané nakoupené ještě že jsme jim chtěli dát peníze a né věcné dary . Manžel byl naštvaný jelikož jsem ho donutila koupit nový oblek .

Článek jsem před rokem nečetla, takže je pro mě novinka. No, slečna v takové situaci, jaká je popsaná, má v sobě ještě pěkný zmatek. Píše, že jí trvalo rok, než byla schopná dalšího vztahu - osobně si myslím, že rok je v takovém případě setsakra málo, aby se člověk vzpamatoval, vnitřně se vyrovnal s domácím násilím, "ozdravil se" a byl schopný znovu začít a najít si vážný vztah, zvlášť když evidentně trauma z předchozího manželství nijak neřešila, krom toho, že čekala. Podle mě měla dávno vyhledat odbornou pomoc, aby si dokázala po takovém zážitku s násilnickým partnerem uzdravit duši a byla připravená jít do dalšího vztahu bez zátěže z minulosti. Takže určitě bych souhlasila s tím, že by se měla teď v prvé řadě soustředit na sebe, najít si dobrého psychologa a zkusit si nějak uspořádat život a ujasnit si, co a jak dál od života chce a jak by toho mohla dosáhnout. Jestli chce trvalý vztah, případně rodinu, tak jak by měla překonat blok, který má v sobě, jak překonat strach a jak zkusit začít znovu. Ale určitě by se podle mě neměla nutit do vztahu, když cítí, že na to ještě nemá.
A partnerovi se také nedivím, že se jí ted neozývá - je totiž řada na ní, aby udělala další krok, ozvala se mu a řekla mu, jak se rozhodla. Na jeho místě bych taky nevolala - nechtěla bych na partnera tlačit a mít pocit, že si něco vynucuji. Chápu, že jí dává čas a čeká, co z ní vypadne. Však ví, kdy se vrátil (měla to být jejich svatební cesta), a po tom, co mu udělala (ono to pro něj asi nebylo nic lehkého, když si ho nejdřív chce vzít, on je natěšenej, všechno chystá a ona mu pak na poslední chvilku řekne adieu - to ji může chápat, jak chce, a přesto určitě taky má dost rozporuplný pocity), by bylo namístě, aby teď začala s komunikací ona, ab yon neměl pocit, že je naprostý "trouba", co se vnucuje.

Pokud "prosím, rozmysli si zatím, co od života čekáš. Zda to se vztahem se mnou myslíš skutečně vážně", byla jeho slova před odletem na pokaženou svatební cestu, pak čeká na její odpověď. Ne z hrdosti, ale čeká, jak se rozmyslí a nechce na ni tlačit.

Dasa52: Tak může se stát, že člověk řekne "ano" pod dojmem emocí, když partner nachystá šíleně romantickou žádost o ruku... A pak v době zasnoubení můžou na povrch vyplavat některý věci (partner ji už "má jistou" a tolik se nesnaží) kvůli kterým ze svatby nakonec sejde. Tady je blok v hlavě nevěsty. Ovšem pokud měla pochybnosti (oprávněné nebo ne), měla být upřímná a vycouvat nebo promluvit si o tom dřív a nenechat to dojít do fáze, že je napečený cukroví a ona cukne den před svatbou. Pokud se neozval, může to mít i jinou příčinu, než že o ni fakt nestojí... je uraženej (nedivím se), má ostudu (sice člověku může být prd po tom co si lidi myslí, ale blbě se to vysvětluje, když ho nevěsta nechá de fakto stát před oltářem samotnýho) a taky ona vycouvala a na ní by měl být další krok, takže třeba vyčkává, že se ozve ona...
No v každém případě to chce psychologa, ať si ona napřed udělá pořádek sama v sobě. Jestli chlap za něco stál a má ji rád, projde tu cestu s ní, pokud ne, je dobře, že cukla včas.

Každý chlap chce bezproblémovou ženskou, ne nerváka, kolem kterého bude muset chodit po špičkách. Ostatně myslím, že to platí i naopak, pokud není ženská vysloveně pečovatelský typ, který hledá programově někoho, o koho se bude starat.
Obecně by měl každý nejdříve vyřešit svoji minulost a teprve potom navazovat trvalý vztah. Je to těžké, ale nutné. Sama mám zkušenost s tím, že dokud jsem si sama pro sebe nevyřešila rozvod po 20 letém manželství, nestály moje vztahy za nic a byly zátěží i pro partnera. Pak to jednoho dne nějak přecvakne a člověk je znovu připravený žít s někým jiným. V případě téhle paní se to evidentně ještě nestalo. Pokud její partner chce svatbu a děti, nemůže to fungovat. Ona se nemůže nejen vdát, ale myslím si, že má dost starostí sama se sebou a nemůže si ani pořídit dítě - tedy může, ale ne zodpovědně. Na druhé straně, pokud on tvrdí, že jí miluje, tak nechápu, že jí po návratu ze "svatební cesty" ani nezavolal a nezeptal se jí, jestli žije, jak se má a co bude dál. Myslím, že si to už rozmyslel a že s ní být nechce, jinak by se ozval. V tom případě ale musím říct, že udělala dobře, že si ho nevzala. Nebyl to největší malér, s kterým se člověk může v životě setkat a vztah na něm ztroskotal. Asi by se později rozvedli kvůli nějaké jiné blbině. Mezi námi - nechápu, jak může někdo souhlasit se svatbou a pak si to rozmyslet. To si snad člověk rozmýšlí ještě před tím, než na to kývne, ne? Nebo by aspoň měl. A také mi není jasné, proč se mu neozve ona a nezjedná si jasno, ať to dopadne jakkoliv. Nevím, ale vztah, který vlastně nikdy neskončí, je asi další břemeno do její zmatené hlavy.

Elynor: naprostý souhlas ........ a káča ať se trápí sama dál ...

Byl by blázen, kdyby si ji po tomhle vzal. Měl by na krku uzlík nervů, a ona by pořád čekala na sebemenší náznak, že i on je stejný padouch jako ten předtím. K ničemu by to nevedlo a pokud by si stačili pořídit dítě, tak tím hůř. Ne, pán dělá dobře, že už ji nekontaktuje, slečna je zralá na léčení, ne na svatbu.

No, souhlasím s Helzou, určitě sehnat dobrého psychologa, který pomůže vyrovnat se se strachem z manželství. A třeba i s tím, jak se vyvarovat stejného typu partnera.
No a pak si dovolím poznámku: " výbuch exmanželovi zlosti" - hrubka jak hrom, i teď mi to kontrola pravopisu podtrhává. Po "v" je tvrdé "y".

Myslím si, že člověk má právo rozhodnou se, zda chce nzávazný vztah, nebo vztah s nějakou perspektivou. Podmiňovat vztah příslibem svatby asi nelze, jenomže když už autorka jednou sňatek odmítla, pak je na místě ptát se, zda to příště neskončí stejně. Já bych vztah podmínila i návštěvou dobrého psychiatra (či psychologa), což bych pisatelce radila i bez vztahu. Sama se z minulého manželského zklamání totiž nikdy nedostane a nějaké internetové diskuse a rady ji jenom ublíží.