Marie (36): Odešla jsem od tyrana

Marie (36): Odešla jsem od tyrana

Paní Marie odešla od manžela, který ji týral a byl závislý na drogách. Trvalo jí to dlouho, ale nakonec se přece odhodlala. Pro všechny ženy s podobnou zkušeností vzkaz: „Nenechte se úplně zahnat do kouta, musíte se zvednout a odejít.“

Příběh šestatřicetileté Marie se neposlouchá snadno. A ani jí se snadno nevypráví. Když popisuje fyzické a psychické násilí, kterého se na ní dopouštěl bývalý partner a otec její čtyřapůlleté dcery, viditelně se třese. Přesto má pro všechny ženy s podobnou zkušeností vzkaz: „Nenechte se úplně zahnat do kouta, musíte se zvednout a odejít.“

Marii k tomu přiměl strach o dceru (o starší dceru před lety přišla, když ji získal do péče její tehdejší partner). Ve vztahu s novým partnerem se narodila opět holčička.„Během těhotenství to celkem šlo, staral se. Ale jak se malá narodila, situace se vyhrotila,“ vzpomíná Marie. Partner bral a prodával drogy a vlastní drogovou epizodu nepopírá ani Marie. Fetovat přestala, když zjistila, že je těhotná.„Když se dcera narodila, on fetoval dál. Nechtěla jsem mu dávat peníze na drogy a tak mě mlátil, kopal do mě, dával hlavičky,“ popisuje Marie.

Odejít se Marie snažila několikrát. „Poprvé jsem utekla ke známým, ale sliboval hory doly, a já mu uvěřila. Po čase začalo všechno nanovo. Psychicky jsem byla úplně na dně, pořád jsem se klepala a brečela. Ohlásit jsem se to ale bála. Vypadala jsem příšerně – hubená, rozklepaná, oblečená jako šupák. Říkal mi ‚podívej se na sebe, jak vypadáš, nikdo ti neuvěří, všechno proti tobě otočím‘. Pak přišla poslední kapka. S malou jsem byla u doktorky, ta mi řekla, jak dcera smrdí kouřem od cigaret. Hanba mě fackovala. Lidi ode mne začali dávat ruce pryč, mysleli si, že jsem špatná máma. Navíc se dcera začala sama chovat agresivně a já nechtěla, aby dopadla stejně jako její otec, aby z ní byla feťačka,“ vypočítává Marie důvody, které ji vedly k rozhodnutí vyhledat azylový dům centra Acorus.

Zpočátku se jí do azylu vůbec nechtělo, bála se také, jak bude reagovat okolí.„Teď ale lituju, že jsem sem nenastoupila dřív. Nikdo mě tu nesoudí, naopak se mě snaží povzbudit a dostat zase nahoru,“ říká Marie, která azylový dům brzy opustí a jde do vlastního bydlení.„Samozřejmě mám strach, jak to všechno zvládnu, ale otevírá se mi nová etapa života.“

Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Doporučujeme

Články odjinud