Marie si s sebou celý život nese jedno velké tajemství. Na rodinné oslavě se vyspala s bratrancem a otěhotněla. Dítě si vzít nenechala a to vyrostlo v dnes už dospělou slečnu. Není však jediný den, kdy by Marie o celé situaci nepřemýšlela. Dceru miluje, ale neví, jestli je dobře, že je na to tajemství sama. Má výčitky a pocit, že lže všem lidem kolem sebe.
Snad každý udělal v mládí nějaký přešlap. Říká se tomu mladická nerozvážnost. Pro někoho jsou to malichernosti jako třeba opilecká noc nebo víkend na festivalu bez hranic. Mám ale také kamaráda, který kvůli nešťastné lásce vylezl na sloup elektrického vedení a od svých dvaceti nemá ani jednu ruku. I moje mladická nerozvážnost ovlivnila celý můj život. Spala jsem s bratrancem a otěhotněla.
Rodinné oslavy jsou plné alkoholu, dobré nálady a sbližování. Bylo mi dvacet a moje babička slavila sedmdesáté narozeniny. Na oslavu byla pozvaná celá rodina. Půlka rodiny bydlí na druhé straně republiky a moc často se nevídáme, tak to bylo fajn.
Zase jsme se po dlouhé době mohli všichni sejít a pořádně si popovídat. S bratrancem Mirkem jsme si vždy dobře rozuměli. Je stejně starý jako já, má stejné názory, vkus a životní postoj. Není proto divu, že jsme spolu strávili celou oslavu.
Někdy v noci se naše povídání zvrtlo a začali jsme se líbat. Nakonec jsme se spolu vyspali v odlehlejší místnosti. Oběma se nám to moc líbilo a já jsem nikdy na tu noc nezapomněla. Kdybych nebyla opilá, tak bych to asi nikdy nedopustila. Mirek je můj bratranec a mít pletky s rodinou je proti pravidlům. Ale stalo se to. O měsíc později jsem přišla na to, že jsem těhotná. Přepadlo mě zoufalství a bezmoc. Mít dítě s bratrancem bylo i pro mě divné a nemorální. Nevěděla jsem, co dělat, a stála jsem před životním rozhodnutím.
Dítě bych si nikdy nenechala vzít. Řešila jsem ale, jak se k celé situaci postavit. Mám to Mirkovi říct? Neviděla jsem důvod, abych mu to říkala. Nemiluji ho a žít s ním nechci. Je to moje rodina, a ne můj partner nebo manžel. Rodičům a přátelům jsem pravdu říct nemohla. Ani si nechci domyslet, co by řekli na to, že čekám s bratrancem dítě. Musela jsem v tom tedy žít sama a s celou situací se poprat.
Našla jsem ale štěstí v neštěstí. Ve třetím měsíci těhotenství jsem potkala Frantu, mého současného manžela. Zamilovali jsme se do sebe a on byl ochotný akceptovat celou moji situaci. Že je Hedvika dítě mého bratrance, jsem mu ale nikdy neřekla a ani nikdy neřeknu.
Upřímně se stydím za to, že mám dítě s bratrancem. Franta si myslí, že to byla jedna prohýřená alkoholová noc. Hedviku vždy bral jako svoji vlastní dceru a já jsem mu za to moc vděčná. Je pro mě hned po Hedvice ten nejdůležitější člověk, kterého mám.
Bratranec Mirek také nic neví. Tedy alespoň zatím. Stále platí to, že se moc nestýkáme, ale z doslechu vím, že on sám své děti nemá. Miluje ženu, která děti mít nemůže, a tak mají asi čtyři psi, papoušky a hromadu dalších zvířat.
Občas mě napadá, jestli bych mu to neměla říct. Jestli není smutný z toho, že nikdy nebude mít děti. A přitom ani neví, že mu po světě jedno dítě dávno běhá. Zároveň mám ale strach, aby celé mé velké tajemství neprasklo. Aby se celá rodina, a především František nedozvěděli, že mám dítě s bratrancem. A co by řekla Hedvika na to, že její otec není František, ale můj bratranec? Nedovedu si představit ty následky a ani nechci.