Marie má za sebou rozvod a z prvního manželství malého synka. Současný partner přivedl do vztahu další dvě děti, a tak je u nich doma občas pěkně veselo. Ne vždy je to ale jednoduché.
Když má partner dítě
Když jsem v pubertě snila o svém životě, rozvod jsem si nikdy nepředstavovala. Chtěla jsem mít rodinu se dvěma dětmi, milujícího a pozorného manžela, domeček se zahradou a psa. Realita je ale někdy jiná, než jsou sny, takže se můj životní osud rozjel po jiné koleji. Nyní jsem rozvedená, mám jedno dítě a další dvě děti jsem „vyvdala". Vyrovnat se s dětmi partnera nebylo ale tak jednoduché, jak jsem si představovala.
Ve třiceti jsem se vdala a o dva roky později jsem porodila chlapečka Matyáška. Za další dva roky nás manžel opustil kvůli jiné ženě a my jsme zůstali sami. Kvůli Matyáškovi proběhl rozvod v poklidu. S manželem si i přes to všechno celkem rozumíme. Nehážeme si klacky pod nohy a snažíme se vycházet si vstříc.
Dlouho jsem na jiného muže ani nepomyslela. Až do chvíle, kdy jsem si začala více rozumět s kolegou Petrem. Asi po ročním vztahu jsme se dohodli, že spolu začneme bydlet.
Já mám Matyáška ve výhradní péči. Petr má ze svého manželství syna Vašíka a dceru Evičku. Vašík má osm a Evička deset let. S Petrem tráví každý druhý víkend. V pátek odpoledne si je Petr vždy vyzvedne a v neděli večer je vrací bývalé manželce. Jednou za čtrnáct dní o víkendu je nás tedy vždy plný byt – já, Petr a naše děti Matyášek, Vašík a Evička.
Ze začátku nebylo jednoduché si k sobě najít cestu a naučit se spolu žít. Všichni jsme se museli vyrovnat s novou situací. Vašík s Evičkou byli zvyklí být s tatínkem o víkendech sami. Petr jim vždy mohl věnovat veškerý svůj čas.
Jak přijmout partnerovo dítě
Nyní musí Petr svůj čas dělit i mezi mě a Matyáška. Vašík byl na začátku hodně zaražený a nechtěl být kamarád. Žárlil jak na Matyáška, tak na mě. Když u nás byl, tak trávil všechen možný čas sám v pokojíčku. O ten se musel dělit s Matyáškem, což mu také nebylo po chuti, doma u maminky měl vlastní pokojíček. Nechtěl u nás ani moc jíst a o výletech ani nemluvím. Vždy se je snažil sabotovat.
Evička to snášela o poznání lépe. Na přespání měla takový malý kutloch, kde cítila své soukromí. Nadšená ze mě a Matyáška nebyla, ale komunikovala a snažila se pomáhat. Můj Matyášek je flegmatik, takže ten s ničím problém neměl.
Nastavili jsme si pravidla
Celá situace mě i Petra trápila. Přemýšlela jsem, jak se s dětmi partnera vyrovnat. Chtěla jsem s nimi vycházet, a tak jsem se rozhodla, že pro to udělám maximum. Jednou o víkendu jsme si sedli jako rodina ke stolu a o všem jsme si promluvili. Všem dětem jsme řekli, že je máme moc rádi a vždy se těšíme na společně strávený čas. Ptali jsme se jich, co by chtěli a co by nechtěli. Podařilo se nám tak domluvit jednoduchá pravidla, která můžeme časem dle potřeb obměňovat.
Předem jsme si vždy společně naplánovali jídelníček na další víkend, podle toho, co kdo má rád. Vašík chtěl mít pár hodin jenom pro sebe a tatínka, takže jsme jim vyhradili sobotní dopoledne na jejich aktivity. Protože oba milují vlaky a vše kolem nich, začali se chodit dívat na nádraží a v dílně začali stavět železnici.
Já jsem zase měla sobotní dopoledne jenom pro mě a Matyáška. Evičce to bylo jedno, takže byla někdy se mnou a jindy s Petrem. Vždy podle toho, která aktivita se jí více zamlouvala. Kluci se pravidelně střídají ve vynášení koše a Evička pomáhá uklízet nádobí.
Abych s dětmi partnera vycházela lépe, pochopila jsem, že po nich nemůžu chtít, aby mě brali jako naprostou autoritu. Od toho tady je a vždy bude jejich tatínek. Respektovat mě musí, ale budu vždy spíše jejich kamarádka. Nesnažím se být jejich máma. Tu mají jednom jednu.
Máme novou rodinu
Se všemi dětmi se snažím hodně povídat a věnovat jim co nejvíce času. Plánuji společné výlety a rodinné hry. Kluci mají rádi bojovky v lese a na zahradě. Kvůli Evičce jsem na zahradě založila malý zeleninový záhon. Zahradničení ji baví, tak je od jara do podzimu pořád v záhoncích. Dokonce mi začala i pomáhat s vařením. Natrháme vlastní zeleninu a pak vymyslíme nějaký recept.
Samozřejmě není vše optimální, ale myslím, že se mi podařilo najít nějakou cestu, jak se s dětmi partnera vyrovnat. Všichni známe ty slabší chvíle, kdy některé z dětí ztropí nějakou scénu a chce jít k druhému rodiči. Převládají však ty emocionálně silnější chvíle, kdy je nám opravdu dobře, jako rodině. Kluci si spolu hodně vyhrají. A když má Evička náladu, pobaví se s nimi také.
Podívejte se na video, co je ve vztahu kompromis a co už naopak ne?